FOTBAL

Vítám vás u svého dalšího blogu, ve kterém se opět vracím do anglické Premier League, a budu se věnovat týmu, který se tuto sezónu nachází pod radarem jakékoli větší pozornosti fanoušků této soutěže, ovšem jejich výkony baví, a mohou dokonce promluvit do boje o 7. místo. Řeč bude o Wolverhamptonu, jehož proměna oproti posledním sezónám, kdy byl považován za spíše nudnější tým, který se nějakým způsobem zachrání, ale žádná hitparáda to nebude, je výrazná. Jaké okolnosti za touto změnou stojí a kteří hráči zaujali svými výkony větší kluby? Nejen na tyto otázky se zaměřím níže.

Je to již šestá sezóna v řadě, kterou Wolves začínají v Premier League po svém postupu z Championshipu, a jak jsem již naznačil výše, za tu dobu prošel klub několika fázemi. První dva ročníky 18/19 a 19/20 Vlci bavili jako nováček celou ligu, kdy pod vedením Nuna Espírita Santa dokázali zatopit nejednomu favoritovi (Man City by mohlo vyprávět) a zároveň spolehlivě poráželi slabší týmy, což jim vyneslo dvakrát po sobě 7. příčku. V prvním roce z toho navíc byl také postup do Evropské ligy. Tým v té době vnímán především jako portugalský, a to vzhledem k národnosti značné části jeho hráčů, táhnul především Diogo Jota, Raúl Jimenéz, Rubén Neves, Joao Moutinho nebo nepřehlédnutelný Adama Traoré.

Ústup z tohoto trendu přišel v ročníku 20/21, kdy klub opustil Diogo Jota, který si svými výbornými výkony řekl o angažmá v Liverpoolu, v průběhu sezóny se navíc vážně zranil také Raúl Jimenéz. Wolves to velice poznamenalo, a to především v ofenzívě. Nakonec z toho bylo 13. místo, kdy získali o 12, respektive 14 bodů méně, než v předchozích letech. Po tomto ročníku v klubu skončil trenér Espírito Santo. Následující rok převzal tým Bruno Lage, který s týmem sice obsadil 10. příčku se ziskem 51 bodů, ovšem hra Vlků byla hezky řečeno – velice pragmatická. Tento styl chtěl Lage změnit a začít hrát mnohem ofenzivněji, což však vedlo k tomu, že na začátku října 2022 byli Wolves osmnácti v tabulce a portugalský trenér se tak musel poroučet pryč. Žezlo po něm převzal Julien Lopetegui, se kterým celek dokráčel na konečnou 13. pozici, ovšem se skóre 31:58, což znamenalo, že Wolves zaznamenali nejméně vstřelených branek v celé lize a jejich hra tomu odpovídala. Ani Lopetegui tak pro další ročník nepokračoval a jeho poměrně překvapivým nástupcem se stal Gary O´Neil, jehož jediné předchozí angažmá bylo v Bournemouthu.

Musím se přiznat, že v ten moment, jsem to stejně jako mnoho fotbalových fanoušků, s Vlky neviděl pro tuto sezónu úplně nejlépe. K nezkušené osobě trenéra se připojilo také to, že byl do své funkce jmenován pouhých 5 dní před prvním ligovým zápasem. Začátek těmto predikcím nahrával, Wolverhampton si připsal z prvních šesti zápasů pouhé 4 body, naději tak představovala zejména hrozivá výkonnost týmů, které postoupily z Championshipu.

Nutno zmínit, že z klubu se již v tento moment poměrně vytratila jeho portugalská identita, zároveň už zde nenajdeme téměř žádného pamětníka úspěchu z prvních sezón mezi elitou, výjimku představuje například Matt Doherty.

Gary O´Neil se však nenechal rozhodit ani nepovedeným startem a setrval u stylu hry, který byl v porovnání s předchozími ročníky mnohem atraktivnější a ofenzivněji laděnější. Výrazné povzbuzení přišlo v zápase 7. kola, ve kterém Wolves velice překvapivě zaskočili Citizens a zvítězili 2:1. Byl to první ligový zápas, ve kterém O´Neil změnil dosavadní rozestavení 4-3-3 na 3-4-2-1, do stoperské trojice zařadil Totiho a Nelson Semedo s Ait-Nourim, kteří jsou velice silní do ofenzivy, ovšem do obrany to je již horší, tak dostali potřebnou volnost a krytí. Právě změnu rozestavení vnímám jako jednu z hlavních příčin vzestupu Wolves. Po této úpravě, zaznamenal klub sérii čtyř zápasů bez prohry. Následně přišlo mnoho nevyrovnaných výsledků, kdy porazili favority, na druhou stranu prohráli například na půdě Sheffieldu. Na pozitivnější vlnu se však vrátili na Štědrý Den, kdy zvítězili nad Chelsea a od té doby si v osmi ligových zápasech připsali solidních 16 bodů, a to ještě o jeden přišli velice smolnou prohrou doma s Manchesterem United. Aktuálně se tak Vlci nacházejí na 11. pozici s 35 body a skóre 39:40, což svědčí o mnohem větší atraktivitě jejich zápasů, než tomu bylo v předchozích letech. Starosti o záchranu tak pro tento ročník nejsou odůvodněné, naopak se ztrátou pouhých tří bodů na 7. Brighton mohou lehce pošilhávat po návratu do pohárové Evropy.

Souvislost s dobrou práci trenéra O´Neila pak nepochybně má také zlepšená forma několika klíčových hráčů. Byť v obraně to stále drhne, a není tolik zápasů, ve kterých by si Wolves připsali čisté konto, tak i přesto lze vyzdvihnout brankáře Joseho Sa, který je spolehlivou jedničkou. Stoperská trojice Toti-Dawson-Kilman však mezi světové nepatří. Jak jsem již zmínil výše, změna formace velice prospěla zejména Rayanu Ait-Nourimu, který tak naplno může podporovat ofenzívy, po hříchu však z toho dosud nevytěžil gól ani asistenci. V záloze se zpočátku jevil zajímavým způsobem Bellegarde, toho však postupem času ze základní sestavy vystrnadila poměrně nečekaná dvojice Joao Gomes, Mario Lemina. Zejména výkony třicetiletého Leminy jsou v poslední době velice dobré, což by před sezónou asi málokdo čekal.

Největší síla Wolves je však aktuálně v ofenzívě. Ve své třetí sezóně v barvách Vlků se konečně výrazněji prosadil Hwang Hee-Chan, do kterého jsem při jeho příchodu z Lipska vkládal velké naděje. Tento rychlý a drzý útočník zlepšil své zakončení a ve 21 ligových zápasech si připsal 10 branek a 3 asistence. Postupně se zapracovává také Španěl Paulo Sarabia. Hráči, kterým však předpovídám zářnější budoucnost jsou Matheus Cunha a především Pedro Neto. Brazilec Cunha mě velice překvapil, když ve své první sezóně mezi Vlky nijak zvlášť nezaujal, podobně jako předtím v Atleticu Madrid nebo Herthě Berlín. V letošním ročníku však hraje výraznou roli a především spolupráce s Hwangem a Netem mu sedí, což dokumentuje jeho 9 ligových branek a 6 asistencí. Aktuálně si však vážně poranil stehenní sval a je tak možné, že do letošní sezóny již nemusí zasáhnout, což by pro Wolverhampton mohlo představovat významnou ztrátu.

Pokud však nějaký tým hledá křídelníka, neměl by na jeho seznamu chybět 23-letý Pedro Neto. Ten v Premier League nastupuje již od svých devatenácti let a postupně začínat přebírat klíčovou roli v týmu. Poslední dvě sezóny mu tolik nevyšly jednak vinou zranění, ale také pro něj nebyl ideální ani styl, kterým se Wolves prezentovali. V aktuálním ročníku však větrá obrany soupeřů a především jeho technika a rychlost jsou impozantní. Zapracovat by možná trochu měl na své produktivitě, v šestnácti zápasech zaznamenal 2 branky, ovšem k tomu je nutné zmínit jeho 9 asistencí. V souvislosti s jeho osobou se mluví, jako o potenciální náhradě Mohameda Salaha v Liverpoolu, což by mohl být zajímavý tah, ovšem uvidíme jak tuto možnost ovlivní příchod nového trenéra Reds. Budu rád, pokud se na toto téma vyjádříte v anketě.

Budu doufat, že vás tento blog zaměřený na tým, o kterém se příliš nemluví (byť by si to letos podle mého zasloužil), bavil a budu se těšit u dalších poznatků z anglické Premier League.