FOTBAL

Vítám vás u svého dalšího blogu, ve kterém se budu netradičně věnovat německé lize, kterou však zejména v letošním ročníku pozorně sleduji a nenechal jsem si proto ujít sobotní šlágr o první místo mezi Leverkusenem a Bayernem Mnichov. V utkání byl úspěšnější domácí tým, a to poměrně výrazným způsobem, když nadělil Bayernu hned tři branky a sám neinkasoval. V tomto blogu se zaměřím na okolnosti, které za vítězstvím celku Xabiho Alonsa stojí a jak se tento výsledek může promítnout do boje o německý titul.

Tento duel byl dlouho očekáváný a to i s ohledem na první vzájemný zápas těchto celků ze 4. kola, který skončil po velmi zajímavé podívané remízou 2:2. Před utkáním v tabulce tyto celky dělily pouze dva body, ovšem zatímco Leverkusen je opěvován pro svůj atraktivní a úspěšný styl hry, na Bayern se valila kritika z mnoha stran, která však mohla být zmírněna v případě úspěchu v tomto zápase.

Oběma týmům chybělo několik důležitých hráčů, více absencí však přeci jen čítal Bayern. Leverkusenu chyběla především kometa letošní sezóny, útočník Victor Boniface. Spekulovalo se o tom, jestli jej v sestavě nahradí Patrik Schick nebo nová španělská posila Borja Iglesias, Xabi Alonso však překvapil všechny a na hrot poslal Amina Adliho. Podobně překvapující bylo také ponechání na lavičce Frimponga a Hoffmana, které v základní sestavě nahradili Tella a host právě z Bayernu – Josip Stanisič. Bayern se musel obejít bez Gnabryho s Comanem, zranění si obnovil také Alphonso Davies. Sestava Thomase Tuchela však přinesla obavy fanoušků hned po svém zveřejnění. Bylo patrné, že německý coach se bude snažit reagovat na hlavní hrozby Leverkusenu, a tak zvolil pro Bayern neobvyklé rozestavení 3-4-2-1. Pouze mezi náhradníky zůstal De Ligt, ve stoperské trojici se tak představil Kim, Dier a po zranění navrátivší se Dayot Upamecano. Na pozici wingbeků nastoupil Mazraoui a místo Daviese velice překvapivě neobsadil Guerreiro, nýbrž zimní posila z Galatasaraye – Sacha Boey. V základu jsme nenašli ani Joshuu Kimmicha nebo Thomase Müllera.

Již od startu zápasu byla patrná snaha Bayernu eliminovat nebezpečné breaky Leverkusenu po křídlech, k čemuž mělo dojít právě upravenou formací, kdy se wingbeci obou týmů bránili víceméně osobně. Zároveň podle očekávání hosté měli více balón ve svém držení, což však k ničemu zajímavému nevedlo. První branka padla již v 15. minutě, kdy Leverkusen využil veliké nepozornosti Bayernu a rychle rozehraným autem z levé strany nacentroval do vápna, kde hrozivým způsobem zaspal Sacha Boey a za domácí se do odkryté brány prosadil příznačně host z Bayernu – Josip Stanisič. Thomas Tuchel si po zápase postěžoval, že pravidla nefungují jako v Anglii, kde hostující hráč nemůže nastoupit do utkání proti svému kmenovému týmu, což vzhledem k okolnostem vypadalo spíše komicky. Ještě do poločasu si domácí připsali několik zajímavých šancí, které si vytvářel především na pravé straně aktivní Tella. Mnichovský celek si v celém utkání připsal pouze jedinou střelu na bránu po ne příliš nebezpečném pokusu Mazraouiho. Po pěti minutách druhého poločasu zasadil Leverkusen svému soupeři druhou ránu, kdy se po narážečce prosadil Grimaldo, kterého totálně vypustil bránící Pavlovič. Hosté reagovali příchodem Kimmicha s Müllerem, ovšem kromě zvýšeného držení míče se nezmohli vůbec na nic, a tak na konci dorazil Bayern gólem na 3:0 Jeremie Frimpong.

Nyní se podívám na taktické prvky, které dle mého vedly ke konečnému skóre. Rozumím snaze Thomase Tuchela o eliminaci nebezpečných zbraní soupeře, kvůli kterým nastoupil v netradičním rozestavení, ovšem v konečném důsledku to vůbec nepřineslo své ovoce, právě naopak. To nehodnotím ani tolik z pohledu defenzívy, kde za inkasované branky mohly především individuální chyby, nejprve Boeye a následně Pavloviče. První otázkou je, na kolik se na těchto chybách podepsalo právě rozestavení, ve kterém Bayern není zvyklý hrát a použil jej zrovna pro takto těžký zápas. Druhou otázkou je, zdali právě tito hráči měli být na hřišti ve chvíli, kdy na lavičce byli připravení Guerreiro a Kimmich. Německý záložník sice byl po zranění, ovšem po zápase sám sdělil, že byl připraven hrát a kdy jindy než právě v takovém zápasu to za jisté riziko stojí. Rozestavení Bayernu však výrazně přispělo k otupení ofenzívy jejich celku. Upamecano musel na pravé straně obrany více rozehrávat, což rozhodně není jeho silná stránka. Goretzkovi s Pavlovičem zápas vůbec nesedl a nebyli schopní distribuovat míč do ofenzívy, což vedlo také k tomu, že Harry Kane byl prakticky vymazán, podobně tomu bylo i u Musialy nebo Saného, kteří se alespoň občas snažili něco individuálně vytvořit, ovšem byli na to sami. Boey nalevo nebyl přínosný ani do ofenzivy, Mazraoui na druhé straně sice aktivní byl, ale k ničemu to moc nevedlo.

Leverkusen se navíc pozměněnému systému Bayernu dokázal poměrně rychle přizpůsobit, kdy Grimaldo netrávil tolik času jako je u něho zvykem okolo levé lajny, ale častěji se pohyboval ve středu pole, čímž s sebou stáhl také svého osobního strážce Mazraouiho a uvolněný prostor na levé straně velice dobře využíval Hincapié, který se z pozice levého stopera vydával do útoku poměrně často. Právě tohoto využil Grimaldo u svého druhého gólu. K tomu navíc pomáhala poměrně netradiční volba hrotového útočníka, kde nastoupil Adli, který fungoval spíše jako taková falešná devítka a stahoval s sebou do hloubi pole také Diera, čímž Leverkusen přetěžil střed pole a mohl posílat průnikové přihrávky na Grimalda, Tellu nebo i Wirtze.

Po utkání se tak jednak oslavoval Xabi Alonso, který ukázal, že se svým stylem je schopen uspět i proti týmu, jakým je Bayern a navíc jej dokázal i upravit na základě vývoje utkání a změny v rozestavení mnichovského celku. Na druhou stranu, velká kritika se strhla na adresu Tomase Tuchela, kterému byla jednak vyčítána právě změna formace (byť myšlenka nemusela být špatná, výsledek absolutně selhal), tak výběr hráčů, které do zápasu poslal. Mnozí fanoušci Bayernu ztrácí trpělivost a žádají odvolání německého trenéra, není se co divit, za podobné výsledky byl naposledy vyhozen Julian Nagelsmann. Mnichovský celek, který je zvyklý pouze na vítězství se tak aktuálně nachází na druhé pozici s již pětibodovou ztrátou na vedoucí Leverkusen, přičemž zbývá odehrát ještě 13 utkání.

Doufám, že vás přiblížení utkání z mého pohledu nějakým způsobem obohatilo a věřím, že budeme sledovat zajímavou cestu Leverkusenu za tím, aby se mu v Německu konečně přestalo posměšně říkat Neverkusen, jelikož se mu doposud nikdy nepodařilo Bundesligu vyhrát.