FOTBAL

1. ITALSKÁ LIGA

Letošní sezona Interu je zatím plná superlativů. San Siro je na zápasy Nerazzurri často zaplněné a drží si průměr přes 70 tisíc diváků na utkání. Při pohledu na bilanci evropských týmů pak vidíme, že Inter drží krok i s Realem a jeho sen o triumfu v Lize mistrů dostává reálné obrysy. Prvním cílem je ale mistrovský titul, který se může slavit už v dubnu proti AC Milán.

Nadšení, radost, spokojenost a pohoda. To vše vládne v současném Interu a jen těžko byste hledali jedinou nespokojenou součást aktuálně vedoucího týmu ligy. Tým, trenér, vedení klubu a fanoušci zažívají nepříliš častou symbiózu, kdy prakticky nejsou žádné důvody k nespokojenosti. Ještě vloni touto dobou se přitom spekulovalo, že éra trenéra Inzaghiho v Miláně skončí nejpozději v létě. Důvěra se však vyplatila.

Spokojenost fanoušků se samozřejmě měří především podle návštěvnosti, a ta je opravdu vynikající. V pátek, když na milánské San Siro zavítá poslední Salernitana, bude utkání přihlížet už podvanácté (ze stejného počtu střetnutí) více než 70 tisíc fanoušků. Není prakticky rozdíl, jestli se hraje v pátek proti Salernitaně nebo v neděli proti Juventusu, kdy před dvěma týdny šlo o mistrovský titul.

Hned o pár dní později čeká Inter v Lize mistrů Atlético Madrid a dá se čekat, že se sedmibodovým náskokem na Juventus a zápasem k dobru, dojde proti Salernitaně k obměnění sestavy. Očekává se minimálně pět změň oproti tradičnímu základu v čele s Markem Arnautiovićem v útoku či Yannem Bisseckem, který je velkým příslibem do budoucna.

Že by ale došlo k podcenění zápasu, toho se při svých sázkách nebojte. Inter letos doma podporuje v průměru 73089 diváků, což je ještě více než vloni, kdy dokráčel až do finále Ligy mistrů a zažil v tomto ohledu jednu z nejlepších sezon.

Hráči, kteří získali v prvních 24 kolech již 60 bodů, což je samozřejmě opět jeden z nejlepších výsledků v historii, nikdy neopomenou poznamenat, že je doma ženou právě skvělí fanoušci. A ti by rozhodně ocenili, kdyby se titul a vysněná druhá hvězda (za jubilejní 20. scudetto) slavil ve druhé polovině dubna po městském derby s AC Milán.

A není to vůbec nereálné, když uvážíme, jaké tempo Inter v tomto ročníku nastolil (19-3-1). Zcela zásadní je pak los, protože Inter už zvládl většinu těžkých venkovních klání a do souboje s AC Milán ho čeká pouze doma Atalanta, venku Bologna a doma Neapol. Ze zápasů, které stojí za řeč. Ve všech ostatních se automaticky počítá se třemi body, protože i poslední duel v Římě, kde Inter poprvé v sezoně prohrával v poločase, ukázal, že tenhle tým snad nemůže prohrát.

Přehnaná euforie může být samozřejmě i rizikem, čehož si je kouč Simone Inzaghi dobře vědom. I proto stále žádá od svých svěřenců maximální koncentraci, což dokazuje i včerejší trénink, který se zaměřil výhradně na chyby způsobené v utkání v Římě. V této situaci jde o věc zcela ojedinělou. Nicméně jde o další důkaz, že Inter nechce spoléhat na výsledky ostatních, ale zaměřuje se sám na sebe, z čehož bude těžit i v Evropě, a co je například důvod, proč Juventus během své desetileté dominance v Itálii nedokázal nikdy Ligu mistrů vyhrát.

Na vysoké úrovni je pak i vztah vedení klubu a trenéra Inzaghiho, což dokazuje příprava příchodů Piotra Zielinského či útočníka Taremiho. Nečeká se na to, jak dopadne tahle sezona, ale v plném proudu jsou už přípravy na tu další. Tak moc jsou si v klubu jistí, že budou pokračovat v současném složení a že nějaký výbuch, který by to mohl změnit, prostě nepřijde. Inter si zároveň může podobné plánování bez ohledu na výsledky tohoto roku dovolit i proto, že v minulém ročníku dokráčel až do finále Ligy mistrů.

Logickou otázkou vzhledem k současné skvělé jízdě se stává ta, jestli může Inter nejprestižnější evropskou soutěž vyhrát. Odpovědět na to nikdo nedokáže, ale statistiky a porovnání s největšími konkurenty nám můžou hodně napovědět.

Tak například pouhé dvě soutěžní prohry Interu v tomto ročníku (24-6-2) jsou srovnatelné s tím, jak hraje Real (29-5-2), který je jediný z top evropských týmů, jenž prohrál v tak málo případech. Třikrát pak ztratilo PSG (21-7-3) a čtyřikrát Manchester City (27-7-4). Svou roli jistě hraje i náročnost soutěží, kterých se tyto týmy účastní , ale jedním dechem je třeba dodat, že způsob, jakým Inter vyhrál třeba v Neapoli, Římě (na AS i proti Laziu) a naposledy doma s Juventusem, naznačují, že zastavit Nerazzurri bude nesmírně složité.

Zajímavý pohled je také na skóre těchto týmů, kdy samozřejmě Real či Manchester City nasázely mnohem více branek (83, resp. 92, oproti 68 brankám Interu), ale zároveň také odehrály více zápasů. Defenzivám nicméně jednoznačně kraluje ta italská, kdy Inter dostal jen 19 gólů! Hodí se i zmínit, že hned 33 z celkových 68 tref Interu obstaralo duo Lautaro Martínez – Marcus Thuram a na loňské působení a velkou letní „zradu“ Romela Lukaka si tady už vzpomene asi jen málokdo.

Pomineme-li Manchester City, může nás zase čekat velký italský závěr sezony, neboť na lavičce Realu Madrid stojí Carlo Ancelotti, který by mohl přijít s receptem, jak Inter porazit. To se v tomto ročníku povedlo jen dvěma mužům: Nejprve to byl Alessio Dionisi ze Sassuola, které vyhrálo dokonce na půdě Interu, aby teď bojovalo o holé přežití a naposledy na začátku nového roku ho z italského poháru vyřadil Thiago Motta s Bolognou. Čerstvý vítěz italského Superpoháru ale méně nabitým programem v tomto případě asi moc nepohrdne.

Problémy mají ale všichni, tak co tedy řeší Inter? I v tomto případě se potvrzuje jeho velká pohoda.

Po duelu v Římě bude vyšetřován a nejspíše s pokutou vyvázne Francesco Acerbi, který jakožto bývalý hráč Lazia byl terčem pokřiku „Devi morire“, volně přeloženo jako chcípni. Podobně jako s ostatními věcmi by to ale nebyli novináři, aby z toho neudělali kauzu. Tyto – samozřejmě nechutné – pokřiky bývají adresovány řadě hráčů, ale protože Acerbi ve svém životě překonal rakovinu, najdou se tací, kteří to dávají do souvislosti. Něco takového je pochopitelně neprůkazné a je zřejmé, že obě strany vyváznou s pokutou. A za co, že ji dostane Acerbi? No, protože když probíhala pauza při kontrole VARu, ukázal těmto intelignentním římským fandům zdvižený prostředníček. Ještě poměrně slušné gesto.

A řeší se také to, jestli náhodou nedostane pokutu Simone Inzaghi, který nemohl být kvůli trestu přítomen, ale údajně o poločase udílel pokyny přes telefon na hlasitý odposlech v šatně. No, a to se nesmí. V pravidlech je to výslovně zakázáno, takže se to v praxi dělá tak, že kouč zavolá asistentovi a ten jeho slova přetlumočí. A jak se to svět dozvěděl? Alessandro Bastoni v pozápasovém rozhovoru řekl, že byli s koučem v kontaktu a slyšeli, co od nich chce, což okamžitě poupravil jeden z členů realizačního týmu s tím, že to byli právě oni, kdy pokyny přeformulovával.