FOTBAL

Fotbal v posledních letech nezastavuje a snaží se neustále posouvat dopředu. Kromě VARu, nového systému evropských pohárů nebo rozšířeného MS a EURA snaží momentálně obohatit oblíbený sport o modrou kartu. Co by to znamenalo?

Modrá je dobrá, zpívá v legendární písni z roku 1998 kapela Žlutý pes. No v případě fotbalu se obávám, že to nebude tak jednoznačné. Aby bylo na začátek jasno, já nejsem žádná konzerva. Hodně novinek vítám, myslím si že fotbal je třeba posouvat, jinak bychom Ligu Mistrů hráli pořád o osmi mančaftech. Z novinek za poslední roky se mi ale modrá karta líbí suverénně nejméně.

Pro začátek si pojďme říct kdo s tím přišel. Výjimečně to nebyla ani FIFA, ani UEFA, nýbrž IFAB – International Football Association Board neboli Mezinárodní pravidlová komise. Ta říká, že modrá karta by měla doplnit stávající žlutou a červenou a její udělení by znamenalo 10 minut trestů pro daného hráče na trestné lavici ve stylu hokeje. Udělovat by se měla zejména za nesportovní chování, tedy zdržování, simulování a nevhodné chování vůči protihráči či sudímu. Dvě modré karty by měly znamenat červenou, stejně tak jedna modrá a jedna žlutá.

Takhle. Ta úplně originální myšlenka není špatná. Najít něco, čím by se z fotbalu podařilo vymýtit simulování, zdržování a nesportovní chování je přání nás všech, kteří fotbal milujeme. A věřím, že částečně by se to i podařilo – pod rizikem takového trestu by se hráči opravdu krotili. Jenže tím za mě výčet pozitiv končí. Naopak těch negativ vidím plejádu.

Negativum první, a to z čistě logiky věci. Modrou kartu dostane jeden hráč, ať už je to stoper, krajní bek či defenzivní záložník. Co máte jako trenér dělat? Jasně, když to bude útočník, tak budete hrát prostě na jednoho. Ale obranné řady je třeba okamžitě zastoupit. Trenér tedy musí buď stáhnout hráče, který hraje ofenzivnější roli a s novou bude mít problémy, nebo střídat. Ale když vystřídá, co bude s navrátilcem po 10 minutách? Navíc střídat se smí sice pětkrát, ale jen ve třech intervalech, což by trenérům opravdu nepomohlo.

A to jsme se bavili jen o jednom dočasném vyloučení. Teď si představte, že vám sudí vyloučí 2-3 hráče. To snad ani nemusím popisovat, jaká by to byla patlanina. Navíc by sudí relativně snadno mohl ohnout dění duelu. Udělat sporné rozhodnutí, při protestech vyhodit dva hráče z jednoho týmu a najednou tu máme krásnou přesilovku.

Modrá karta by měla být i za zdržování. To dělá velice často brankář. Dokážete si představit, že sudí vyloučí na 10 minut brankáře? Buď si za něj půjde sednout jiný hráč jako v hokeji, pokud to dovolí pravidla, nebo půjde hráč do brány, či se vystřídá náhradní brankář, a pak už samozřejmě obligátní otázka – ten co se vrátí bude pak hrát v útoku? Bizár.

Na co bychom neměli zapomínat je zdravotní hledisko hráče. Velká část fotbalu se hraje v zimě, kdy se teploty pohybují pod deset stupňů, v chladnějších krajinách klidně i mrzne. Dokážete si představit, co s hráčem udělá deset minut na trestné lavici? Pravděpodobně naprosto vychladne a riziko zranění se po návratu opravdu výrazně zvýší. Vyloučený hráč je tedy po těch 10 minutách prakticky zralý na střídání. Už v tuhle chvíli je riziko zranění skrz extrémně nabitý program obrovské, natož s touhle novinkou.

Psal jsem o sudích, co mohou zápas relativně snadno ohnout, když budou chtít. Jenže oni ho mohou ohnout, ikdyž chtít nebudou. Jeden sudí může vyhazovat když mu hráč řekne Ty vole, druhý až když Ty p**o. Ta laťka jednoduše absolutně nepůjde sjednotit a bude v tom strašný zmatek. A ač nadávat rozhodčím je samozřejmě snadné, tak podle mě už teď je ta práce na vysoké úrovni velice náročná a modrá karta by jim to ještě o kus ztížila.

Kromě nesportovního chování se mluví i o tom, že by hráč měl dostat modrou kartu za faul, kdy nebyla zjevná snaha zasáhnout míč, tedy taktický faul. Hráč by tedy při přerušení slibného protiútoku riskoval 10 minut odpočinku.

Návrh se prý testoval v nižších ligách ve Walesu a v mládežnických soutěžích, a prý úspěšně – snížil se počet nesportovních chování i taktických faulů. Slovy Jirky Luňáka, „Aby ne tyvole, aby ne!!!“. Ale pořád zásadně zastávám názor, že to fakt není cesta. Pokud dostanete za každé slovo proti rodičům facku, tak počet vašich drzostí se pravděpodobně úspěšně sníží, no to nebude znamenat že je to ideální výchovná metoda. Tímhle, možná trochu hloupým, přirovnáním se snažím říct, že to že se dosáhne nějakých výsledků ještě neznamená, že je to dobrý nápad. Tak to nefunguje.

Co nás může uklidnit je to, že za tuhle novinku kopou jen kluci z IFAB. Už se proti ní ohradili třeba anglická Premier League, šéf UEFA Alexander Čeferin nebo FIFA. Existuje tak slušná šance, že tenhle nápad zůstane opravdu jen na nejnižších úrovních, a časem bude zapomenut. Myšlenka, že je třeba co nejvíce eliminovat nesportovní chování a zdržování je správná, provedení podle mě správné není. Já osobně tedy doufám, že modrou kartu v tomto provedení na profesionální úrovni nikdy neuvidím.