FOTBAL

1. ANGLICKÁ LIGA

Před startem sezóny se mezi nováčky dávaly nejmenší šance Lutonu, který se však vzepřel osudu a po novém roce se rozhodl trápit i ty největší favority Premier League. Do konce sezóny zbývá ještě spoustu času, ale pro neoblíbené anglické město je naděje na udržení velmi reálná.

Máme za sebou více než polovinu letošní sezony anglické Premier League a pozornost se ubírá nejen směrem k bojům o titul, ale i k opačné straně tabulky, kde už nějakou tu chvíli boj o záchranu v podstatě probíhá a nejvíce namočené v něm stále zůstává trio z championship postupivších týmů. Burnley, Sheffield United i Luton Town se po úvodních deseti kolech mohli pyšnit nejhorším startem trojice nováčků v historii nejvyšší anglické soutěže a jen málo odborníků dávalo menší šance na záchranu jiným týmům, než právě této trojici.

Každý z těchto týmů to před sezónou uchopil za úplně jiný konec. Burnley se nebálo utratit za budování kádru spoustu peněz a přivést velké množství nových tváří, které z něj měly smýt Dycheho pach betonářského týmu. Sheffield United se oklepával z přestupového embarga, čelil trestu Ivana Toneyho jakožto jejich bezesporu nejlepšího hráče a Luton Town měl co dělat se včasným plněním předpisů, aby se u nich nejvyšší liga vůbec mohla hrát.

Drtivá většina fotbalových fanoušků by vám před sezónou příliš optimistických prognóz směrem k Lutonu nejspíše nebulíkovala. Téměř každý měl a možná stále i má za to, že Luton prokletí druhé sezóny neotestuje a bude se obratem poroučet zpět do Championship. Velice rychlý spád událostí v klubu tomu dost napovídal a stěhování na nový stadion v centru Lutonu je stále ještě v budoucnosti. Současný stadion se do posledních chvil musel přizpůsobovat ligovým požadavkům a přestupové rekordy v řádu nižších jednotek milionů vzniku konkurenceschopného týmu taky dvakrát nenapovídalo.

Peníze za postup tak z velké části putovaly právě do inovace infrastruktury a nového stánku, kdežto nákupy hráčů kasu zatížily narozdíl od dvou jeho spolupostupujících jen minimálně. Pořídili si na Championship velmi kvalitní tým, chytře a realisticky se nesnažili přes noc vyrovnat finančně silné konkurenci, která na ně v Premier League čekala, a ikdyž se Hatters do Premier League dostali samozřejmě zaslouženě, nebýt impozantního závěru sezóny pod novým trenérem Robem Edwardsem a dávky štěstí v play-off, nemusel bych dnes o Lutonu vůbec psát.

Máme však za sebou téměř 25 ligových kol a ještě donedávna byl Luton považován za nejslabší ze tří letošních „nováčků“ ligy. A opravdu to tak chvíli i vypadalo, protože první vítězství zapsali až proti v té době trápícímu se Evertonu, po kterém znovu nejeli na sérii chybných výkonů a Luton byl tým, který platil za povinné tři body pro většinu provoligových týmů.

Klasická otázka za dva bludišťáky stejně jako u Burnley a Sheffieldu proto byla jasná. Podaří se jim stejný fotbal přenést i mezi elitu nebo si zvolí pragmatičtější způsob boje o udržení? S jistotou dnes můžeme říct, že Burnley ani Sheffield s tím úspěch neoslavili, a ikdyž i Luton byl od první chvíle věrný svému rychlému přechodu do útoku, stále neměl koule na to soupeře napadat tak, jako se mu to dařilo minulou sezónu. Od prvních zápasů na nich šlo vidět, že se s rolí outsidera smířili a tak trochu ji přijali za svou.

Pokud si vzpomeneme na to jakým způsobem se Luton prezentoval v Championship a co je dostalo až sem, moc se toho nezměnilo a plán pro ně zůstával porád stejný. Dobře bránit, rychle postupovat v před a cpát do šestnáctky soupeře vše co jen jde s tím, že si tam Adebayo něco z toho najde. A pokud bychom měli měli jejich čerstvé výsledky porovnat s úvodem sezóny, změna je to razantní.

Jejich konkurenti v boji o udržení v podobě Burnley a Sheffieldu pomalu ale jistě přestávají být jejich problémem a více se zajímají o Nottingham Forest, Crystal Palace, Brentford nebo hlavně Everton. Na dva dá se říci velmi pravděpodobně sestupující týmy mají už sedmibodový náskok, zápas k dobru a na sedmnáctý Everton jednobodový „polštář“. To, že je v této fázi soutěže Luton mimo sestupové pásmo je bezesporu velkým překvapením, které se však urodilo ve světle poctivých výkonů.

Jen připomenu, že Luton doma oplatil Brightonu porážku z úvodu sezóny a vyprovodil je doma 4:0, porazil Newcastle 1:0 a v odvetě s nimi ještě v 60′ minutě vedli 4:2, aby nakonec jen remizovali. Nelehkou práci s nimi měl i Arsenal nebo Manchester City a ukázalo se, že Luton těmto celkům kupodivu umí dávat góly. Už to není ten nesebevědomý tým z úvodu sezóny, ale opravdu se s tím jak liga pokračuje, zlepšují.

Po novém roce zkrátka Luton hraje tak, že nemá co ztratit, což je v podstatě i jeho realita. Před začátkem nového roku patřili Hatters k nejméně napadajícím týmům v lize, kdežto po novém roce je čísla řadí naopak mezi první tři celky na opačném pólu této statistiky a k tomu je třeba připomenout, že hráli s týmy jako City, Arsenal nebo United, rovněž se ve srovnání s první polovinou sezóny jejich napadani posunulo o velký kus k soupeřově bráně a je toho víc.

Jen hrstka celků dokázala úspěšně proměňovat své šance jako po novém roce Luton a jejich gólové xG vzrostlo z 1.0 na 1.3, stejně jako se zdvojnásobil i počet střel na bránu, které pak hlavně Adebayo dokázal až nezvykle efektivně uklízet do soupeřovy brány. Pokud vstřelíte z 18 velkých šanci 14 gólů, je to sice impozantní procentuální úspěšnost, ale dobře víme, že alespoň pro tým jako je Luton není dlouhodobě udržitelná. Přesně díky těmto číslům se Luton dokázal vrátit do boje o udržení a je velmi pravděpodobné, že je takové „štěstí“ u soupeřovy brány je zákonitě musí jednou opustit.

Luton se stejně jako v minulé sezoně silně spoléhá na své wing-backy, kteří nesou velký podíl na herním stylu, kterým se Hatters prezentují. Velká část utvořených šancí šla právě skrze krajni dvojici, ikdyz je Ross Barkley jako středopolař momentálně největším klíčem ke kombinaci Lutonu. Suverénně vede v počtu vytvořených gólových šancí, nemluvě o třech gólech a třech asistencích k devíti gólům Adebaya. Stejně jako nezvykle solidní čísla na útočné polovině, má nad očekávání dobrá čísla i brankář Kaminski, od kterého v této fázi soutěže statistiky očekávaly o šest gólů více než doposud obdržel.

Dá se tak polehku zkonstatovat, že současná forma Lutonu je zčásti i dílem štěstí, nicméně i tomu se musí jít naproti a tým Lutonu mu svým agresivnějším přístupem bez přílišného respektu naproti opravdu jde. Je to první krok k pokusu přežít jejich první sezónu mezi vlky, ale opravdu ještě nemají zdaleka vyhráno, záchrana je pořád dost daleko a zachovat status quo pro ně bude velice těžké, ne-li nemožné. Tak trochu to naznačuje i nedávná prohra se Sheffieldem United, a ikdyž toho sice v boji mezi oběma celky neřeší až tak moc, pro boj s Evertonem a dalšími sestupem ohroženými celky je to vyloženě citelná ztráta.

Co však víme s jistotou je, že Luton se zápas od zápasu zlepšuje, nehodlá se držet zpátky jako v úvodu sezóny a dost možná nás do konce sezóny ještě překvapí tak, jako se mu to letos už několikrát podařilo.