FOTBAL

KVALIFIKACE ME 2024

Kvalifikační boje o Euro 2024 jsou pomalu u konce. Jednotlivé skupiny během následujících dnů vyvrcholí posledními zápasy. Během tohoto cyklu jsme opět viděli několik překvapení a vzestupu dříve přehlížených reprezentačních výběrů. V naší skupině zazářila vedoucí Albánie, nečekaně hodně bodů uhrálo Moldavsko, které má pořád teoretickou šanci na postup. Vedle rozletu některých fotbalově slabších zemí se jiné dříve úspěšné reprezentace dlouhodobě trápí. Velké zklamání z letošních výsledků panuje v Bulharsku.

V pátek tomu bude přesně 30 let, co branka v 90.minutě bulharského útočníka Kostadinova zmrazila celou Francii. Na stadionu v Paříži totiž znamenala vítězství balkánského celku 2:1, tím si v přímém souboji o postupové místo s favorizovanou domácí Francií zajistil letenky na mundial v USA. V zámoří pak parta kolem legendárního Christo Stoičkova zářila. Porazila mj. Argentinu či Německo a právě přes naše západní sousedy Bulhaři senzačně proklouzli až do semifinále s Itálií. V boji o finále neuspěli a náladu jim nezkazila ani vysoká prohra se Švédy v zápase o bronz. Čtvrté místo na šampionátu byl fantastický úspěch. Jenže teď po 30 letech to pro mladé fandy bulharské reprezentace zní jako sci-fi a starší pamětníci této “zlaté generace” mohou jen kroutit hlavou nad výsledky současného národního týmu. Bulhaři jsou totiž v kvalifikační skupině se Srbskem, Maďarskem, Černou Horou a Litvou jasně poslední, získali jen 2 body a vstřelili pouze 3 branky. V tomto ohledu je horších jen několik málo týmu typu Estonska, Kypru, Malty či San Marina. Až tak hluboko se propadl někdejší postrach favoritů.

Hodně strmý sešup čekal málokdo. V 90.letech se podařilo „zlaté generaci“ dostat na tři velké turnaje po sobě. Úspěch z MS 94 potvrdili Bulhaři v kvalifikaci na Euro 96, když na něj s přehledem postoupili. Následně se v těžké základní skupině prali o postup do čtvrtfinále, což nakonec nevyšlo. Stoičkov však zanechal na turnaji velkou stopu a stejně jako v USA patřil také v Anglii k nejlepším hráčům. Jeho posledním velkým turnajem měl být mundial 1998. Návrat do Francie však Bulharům zhořkl. V základní skupině získali jen bod a dali jednu branku, kterou symbolicky vstřelil Kostadinov. Jeho čestný úspěch při debaklu od Španělů 6:1 však jen symbolizoval konec velké éry především bývalých hráčů CSKA Sofia Stoičkova, Lečkova, Kostadinova, Peneva či Ivanova. Z větších jmen zůstal v reprezentaci při přechodu do nového milénia jen záložník a tvůrce hry Balakov. Ten byl ještě u boje o MS 2002, když Bulhaři přijeli na závěr kvalifikace na Letnou se v přímém souboji poprat o druhé barážové místo ve skupině. Skončilo to však českým koncertem a výpraskem 6:0.

Vedle Balakova začali růst mladší hráči. Především Stilijan Petrov a Dimitar Berbatov, kteří se posléze stali hlavními tahouny bulharského nároďáku. A podařilo se jim postoupit na Euro 2004. Tam ale bylo Bulharsko opět pouze do počtu a všechny zápasy prohrálo. I přes další zlepšování Berbatova, jenž udělal v Anglii zajímavou kariéru a v reprezentaci dokonce překonal střelecky Stoičkova, či Petrova, který taktéž patřil k základním stavebním kamenům Celticu a pak Aston Villy, se Bulharsko už na žádný velký turnaj neprobojovalo. A dvacetileté čekání se minimálně o další dva roky protáhne. Ovšem velmi reálně se tato doba ještě prodlouží…

Bulharský fotbal trápí několik problémů, které dohromady způsobují současnou malou konkurenceschopnost národního týmu. Především má v posledních letech či spíše desetiletích velmi slabé výsledky v mládežnických kategoriích. V polovině 80.let se výběr do 20 let opakovaně dostal na světový šampionát této kategorie a vytvořila se parta budoucích hvězd se zmíněnými Kostadinovem, Balakovem nebo Penevem. Od roku 90 však začala bulharská mládež vyklízet pozice a na žádný turnaj typu MS do 20 let či Euro do 21 let se nedostala. Výjimečně se kvalifikovala na Euro „devatenáctek“. Tím pádem se málo bulharských nadějných fotbalistů dostává na oči zástupcům zahraničních klubů, kde by po případném přestupu do kvalitnější ligy mohli více růst.

Reprezentace tak musí stavět hlavně na hráčích z domácí ligy, kde však taková kvalita není. Výjimkou je Ludogorec Razgrad. Jeho majitel Domusičev vytvořil v malém městečku neuvěřitelný stroj na tituly. Aktuálně jich má Ludogorec 12 v řadě a daří se mu prosazovat také v evropských pohárech. Jenže bulharský nároďák z toho těží minimum, jelikož od počátku Ludogorec postavil svůj úspěch téměř výhradně na cizincích. V počátcích hlavně na Brazilcích. Některé z nich zkoušel bulharský svaz naturalizovat a získat pro reprezentační áčko. Podařilo se to třeba v případě dřívějšího tvůrce hry Razgradu Marcelinha. Také v současnosti soupiska Ludogorce obsahuje jen zlomek fotbalistů bulharské národnosti. Stejně tak současný lídr tabulky a historicky nejúspěšnější klub CSKA Sofia sází hlavně na cizince. Pro reprezentačního kouče se jeví sestavování kvalitního národního týmu z dalších méně zvučných klubů jako velkým oříšek.

Právě pozice trenéra reprezentace je dalším problémem. Katastrofální průběh kvalifikace odnesl srbský kouč Krstajič, jenž byl ve funkci něco málo přes rok. Tým převzal před dvěma týdny trenér Černo More Varna Iliev. Iliev pamatuje v repre jako hráč mnohem lepší časy, protože za ní hrával v druhé polovině 90.let. Varnu vede několik sezón a letos s ní útočí na čelo tabulky. Má výsledky, přehled o hráčích v domácí lize a také ho velice respektuje tamní fotbalová veřejnost. Zdá se, že Bulharsko našlo konečně toho pravého trenéra, který by jej vyvedl ze současné bídy. Iliev bude zároveň minimálně do konce sezóny pokračovat v práci i na klubové úrovni ve Varně.

Ilieva však vzhledem k výše napsanému čeká hodně těžká práce. Odstartuje hned proti dvěma nejlepším celkům skupiny Maďarsku a Srbsku, navíc bulharský svaz řešil poslední týdny problémy kvůli stadionu v Plovdivu, kde se měl původně odehrát domácí zápas s Maďary. Ve hře je i úplné zrušení zápasu a kontumace ve prospěch hostů. I to odráží současný nepořádek ve vedení bulharského fotbalu. Velká část bulharských fanoušků požaduje odstoupení současného předsedy svazu Michajlova. Bývalý reprezentační brankář čelí velkému tlaku, ale zároveň nese velký podíl na současném mizerném stavu seniorské reprezentace a mládežnických výběrů. Podle posledních zpráv chce přesunout zápas do jiného města Kardžali, to ovšem nesplňuje nařízení UEFA pro utkání národních týmů o časové dostupnosti stadionu autobusovou dopravou od nejbližšího letiště. Takže ještě uvidíme, jak se celá situace vyvine, každopádně to zavání velkou ostudou.

První nominaci nového trenéra tvoří tradičně hlavně hráči z domácí ligy. Ze „své“ Černo More Varny vzal tři hráče, naopak z Ludogorce a CSKA Sofia jsou na soupisce dohromady jen 4 fotbalisté, především kvůli zmíněnému vysokému počtu cizinců v těchto klubech. Spolehnout se může na hlavní oporu a současnou největší hvězdu Bulharska. Kiril Despodov nedávno přestoupil z Razgradu do PAOK Soluň a daří se mu střelecky hlavně ve skupině Konferenční ligy. Iliev povolal také Martina Minčeva. Minčev přicházel do Sparty s vizitkou velkého talentu, do základní sestavy se ale stabilně neprobojoval. A tak na konci léta odešel do tureckého Rizesporu. Více prostoru by mohl dostat Alex Petkov, jenž stabilně hraje za aktuálně vedoucí tým polské Ekstraklasy Slask Wroclaw. K nejzajímavějším talentům balkánské země patří Ilia Grujev. 23-letý záložník působil dlouho ve Werderu Brémy, před sezónou změnil dres a vydal se do čerstvě druholigového anglického Leedsu, kde sbírá jen malou zápasovou minutáž. Mnohem více je vytížen obránce Antov v Serii B. Šanci dostávají také krajánci z dalekých končin. Kovačev hraje v Grozném a Krastev až v Los Angeles tamní MLS. I když spíše sleduje spoluhráče z lavičky. Vyjma o něco staršího Despodova jsou tito ostatní hráči ve velmi dobrém a perspektivním věku 22-25 let, kdy by už mohli převzít klíčové role v rámci národního týmu. Ovšem aspoň prozatím část z nich nemá dostatečnou kvalitu a často nehrají ve svých klubech.

Bulharsko však moc jiných fotbalistů nemá a trenér Iliev tak bude muse vymáčknout ze stávající sestavy maximum. A hlavně vytvořit dlouhodobý herní systém, kterým by mohl opět balkánský mančaft i přes menší kvalitu trápit favority a porážet soupeře typu Litva. Jestli se mu povede zaskočit někoho z dvojice Maďarsko (pokud se bude hrát) a Srbsko, uvidíme ve čtvrtek a neděli. Na nové bulharské hvězdy, které by nastupovaly v top klubech anglické, španělské či italské ligy, si však budeme muset počkat asi ještě hodně dlouho. Ale třeba již brzy bulharský fotbal na reprezentační úrovni překvapí výrazně lepšími výsledky.

Přiložené video je vzpomínkou na skvělé časy, kdy tehdy fotbalista FC Barcelony Stoičkov jako nejlepší střelec šampionátu MS 94 dotáhl Bulhary až téměř na samotný vrchol. Zejména jeho přímák ve čtvrtfinále s Německem byl famózní.