FOTBAL

1. ITALSKÁ LIGA

Mistrovská Neapol na začátku nového ročníku nenaplňuje očekávání, v boji o titul ztrácí, ale především už fanoušci nemají radost z její hry. A tak se stalo to, o čem mnozí spekulovali již dlouhé týdny. Prezident Aurielio De Laurentiis se rozhodl odvolat trenéra Rudiho Garciu. Toho, kterého si vybral tak trochu navzdory všem předpokladům a doporučením. Na jeho místo podle všeho přichází chorvatský kouč Igor Tudor.

Na začátku všeho byl odchod trenéra Spallettiho a sportovního ředitele Giuntoliho, což se nelíbilo prezidentovi De Laurentiisovi, který si vybral trenéra, který ovšem razí jiný způsob práce, než jaký prezentuje De Laurentiis ve vedení klubu.

V Neapoli během pomistrovských oslav ztratili všichni. Nikdo vysloveně nežádal, aby Partenopei znovu vyhráli titul, což se v posledních sezonách nepodařilo ani Interu, ani AC Milán. Stačilo by udržet konkurenceschopnost, zapojit se do boje o první místo a vybojovat klidný postup do příštího ročníku Ligy mistrů.

Dále se čekalo, že si Neapol v klidu zajistí postup do osmifinále aktuálního ročníku Ligy mistrů a tento cíl je vlastně jen krůček od splnění, i když právě remíza 1:1 doma s Unionem Berlín v posledním zápase LM byla tím, co odstartovalo finální cestu k odvolání Rudiho Garcii. Tam přišlo klíčové první selhání.

V Neapoli prohráli všichni včetně hráčů a fanoušků, ale chyby udělali dva lidé: Prezident Aurelio De Laurentiis a trenér Rudi Garcia. De Laurentiis rád překvapuje, to víme dobře. Naslouchá, ale pak si dělá, co chce. Je šéfem, dává týmu peníze a má moc. Ale to se ne vždy rovná pravdě. Za téměř dvacet let působení v Neapoli se mu angažování několika trenérů povedlo, ale Garcia patří mezi ty, kteří selhali. Byla to volba, která se zrodila z chaosu po odchodu Luciana Spallettiho a sportovního ředitele Cristiana Giuntoliho, který představoval klíčovou postavu na přestupovém trhu a působil mimojiné i jako nárazník mezi vlastníkem a týmem.

De Laurentiis dlouze vybíral, až se pak rozhodl pro Rudiho Garciu – ten zrovna odešel po ročním působení v arabském klubu Al-Nassr kvůli „neslučitelnosti s hráči“. Alespoň tak zněl oficiální důvod. Garcia je zkrátka Francouz s drsnou tváří, v Marseille působil jako tvrďák, a není náhodou, že v tomto těžkém prostředí vydržel tři sezony. Garcia je hrdý a sebevědomý až na hranici troufalosti, což se ale podobá právě De Laurentiisovi. A to možná nesedělo.

De Laurentiis udělal první chybu, když si vybral někoho s tímto stylem, zatímco Neapol potřebovala spíše prostředníka, který by zajistil postupný přechod po éře Luciana Spallettiho. Mohl se dokonce v klidu vést na pozitivní vlně vyvolané Spallettiho fotbalem. Příkladů, jak na to jít, je mnoho. Tak třeba Massimiliano Allegri, když se objevil v Juventusu v létě 2014, aby nahradil Antonia Conteho, nesáhl téměř na nic a získal Scudetto hned v další sezoně a pak ještě dalších pět v řadě. Nikdo asi netvrdí, že Allegri v úvodu nic neudělal, samozřejmě týmu vtiskl svůj vlastní styl, ale změny zaváděl chytře postupně, a ne hned v prvním roce.

To samé Simone Inzaghi, když přebíral Inter od Conteho, zase do přístupu moc nesahal, jen si postupem času udělal svůj vlastní. Garcia nastoupil do Castel Volturna jako vítr, přestože v červnu při svém uvedení do funkce řekl: „Nebudu dělat revoluci, ale vložím do toho svůj dotek.“ A tak se stalo. Jen ten dotek byl spíše taková rána pěstí.

Jednou z hlavních chyb kouče Garcii byla změna stylu hry, který odnesl Stanislav Lobotkova. V Itálii se pro něj vžil termín „Lobotkovo sesazení z trůnu“, což vedlo ke zmatení celého týmu a především hvězdného Kvaratskhelii. Garciovo rozestavení 4-3-3 mělo se Spallettiho 4-3-3 společná jen čísla, zakládání hry bylo zcela jiné, méně propracované. Spalletti začínal pomocí malých trojúhelníků a přihrávek, zatímco Garcia se snažil o okamžitý útok. De Laurentiis pak udělal chybu, když se za Garciu při minulé krizi postavil tím stylem, že ho začal chránit a byl na hřišti každý den spolu s ním. Jeho každodenní přítomnost na hřišti pak trenéra před hráči degradovala. A Garcia se sklonil, přijal situaci. To bylo zklamání: Od někoho jako on by se dala čekat vzpoura. Prezidenti v šatně věci neřeší, ale komplikují.

Vrcholem všeho byl nedělní duel s Empoli, který Neapol prohrála 0:1. Rudi Garcia si podepsal svůj ortel, když se rozhodl nenasadit Khvichu Kvaratskheliu a Piotra Zielińského v nedělním utkání proti Empoli, čímž si vysloužil první pískot už při hlášení sestavy. O zbytek se postaralo rozhodnutí o rozestavení 4-2-3-1 s osamoceným Simeonem. K tomu ještě připočtěme skvělé rozhodnutí kouče hostí Aurelia Andreazzoliho o velkém napadání a začátek konce byl na světě.

Fanoušci měli jasno: Nemůže to fungovat. A vlastně to nefungovalo ani poté, co se dva zmiňovaní dostali na plac. Inkasovaná branka v závěru, která podtrhla prohru, byla jen takovým vyvrcholením, bez kterého by změna na trenérském místě přišla asi stejně. Následně totiž prosáklo, že prezident De Laurentiis byl o přestávce v kabině Neapole, kde seřval hráče a absolutně ignoroval trenéra. I kdyby tedy Kvicha proměnil minutu před koncem svou velkou šanci, změna by zřejmě přišla.

Náhradou za Garciu se má stát Igor Tudor. Bývalý obránce Juventusu a chorvatské reprezentace už nějaké zkušenosti s trénováním má. A právě jeho působení v Udine a Marseille bylo tím, co nakonec převážilo nad variantou, že by klub převzal Fabio Cannavaro. Neapolský rodák, který se zatím trénování jen učí.

Jenže právě on vyznává styl hry, který by Neapoli seděl více. Však se včera také dlouze jednalo, jestli bude Tudor trvat na svém rozestavení se třemi obránci. Na to prostě Neapol nemá soupisku. A pak je tu další fakt: Tudor je dalším koučem, který si rozhodně do své práce nenechá mluvit. Neunáhlil se zase De Laurentiis?