FOTBAL

1. ANGLICKÁ LIGA

Crystal Palace je zajímavý klub, a to tím, že je v podstatě dost nezajímavý. Dává to smysl? The Eagles jsou dalším z londýnských klubů, který byl u vzniku Premier League, díky desátému místu v předchozí sezóně nejvyšší kampaně.

. A začátky to pro ně nebyly zrovna příjemné. Často měnili majitele a později byli dvakrát zachráněni i před úplným zánikem. Hned v první sezóně Premier League sestoupili, aby se tu další vrátili a tento scénář si za posledních dvacet let střihnuli celkem ctyřikrát, ve všech čtyřech jejich postupových sezónách, které dodnes absolvovali.

Poprvé přebíral klub Mark Goldberg, jehož plán byl vytvoření konkurenceschopného týmu pro evropské poháry. Plán nikdy nenaplnil a klub tak znovu měnil majitele, který měl několikrát co dělat, aby je nedovedl až do League One. Další hrozbu zániku až později v roce 2010 zažehnal dodnes fanoušky i jakžtakž respektovaný Seve Parish, který je známý tím, že se jako bussines man vypracoval od úplné nuly a věřil, že se mu to podaří i s Eagles. A dá se říct, že podařilo. Do Championship se od roku 2013 nepodívali a co víc, usadili se v tabulce jako tým, který je definicí „týmu ze středu tabulky“, což je na jednu stranu obdivuhodné, ale bez progresu pro fanouška po čase i nudné, a i dnes mají v Eagles spokojený i nespokojený tábor.

Crystal Palace dnes stále řídí celoživotní fanoušek Steve Parish, avšak už s minoritním podílem s dalšími dvěma fanoušky, Joshe Harrise a Davida Blitzera. A to i přestože se ještě nedávno stal většinovým vlastníkem Textor, kterého jsem před pár dny zmiňoval u Lyonu, další z adres jeho multiklubového projektu. Fanoušci od něj očekávají, že klub pozvedne na „novou úroveň“, o které sice mluví, ale většina je k tomu dost skeptická. Hlavně ve světle na poměry Premier League minima transferů, což je za poslední dekádu u Eagles asi největší téma.

Jak už jsem říkal, Crystal Palace je v měřítku PL vyloženě průměrný tým, který sice nevyčnívá, finančně netrpí, uhraje si svoje někdy i proti silnějším celkům, ale to je tak vše. V evropských pohárech se doposud neobjevili. To je jedna z věcí, po které fanoušek svého týmu touží, a speciálně když ví, že na to můžete mít. Ta část fans co volá po progresu, 11. místo nenazývá job done, ale stagnací.

Pro tuto část publika však dobré zprávy nemám a ještě je pár sezón v situaci, že se klub spokojí s průměrem, provázet nejspíš bude. Společné stanovisko vlastníků totiž obsahuje slova jako dlouhodobá vize, budoucnost, investice do infrastruktury. To jsou sice slova líbivá, leč pro fanoušky zcela jasná – nakupovat se nebude. A to je terčem kritiky, protože se zatím Textorův multiprojekt moc nesvědčil. S Lyonem čelí reálné hrozbě sestupu a jeho pozornost tak jako většinového vlastníka ke Crystal Palace vyloženě upřena dvakrát není. Parish, který má ke klubu asi největší vztah je s 10% malým pánem a Blitzer s Harrisem v zřejmě jen čekají na vhodnou dobu k prodeji podílů.

Proto panuje přesvědčení, že na papíře z pohledu budoucnosti vypadají sice dobře, ale v tabulce jsou opět tam, kde by je většina lidí přesně tipovala. Nebyl by to asi takový problém, kdyby s podobnými plány přišli o něco dříve, což by u v PL stabilizovaného klubu vůbec nevadilo. Takhle je předběhl i jejich největší rival Brighton, na jehož podobný model se snaží Eagles najet. Brighton už je však za krátkou dobu dokázal v tom, za čím Crystal Palace míří, předběhnout. Ve spojení s bůhvíjakou predstavou Textora a přístupem, jaký k výsledkům zatím má, se teď asi bohatě spokojí s dalším obyčejným udržením se v lize a fanoušci na Selfhurst Parku znovu ostrouhají. Pro ten pomyslný krok výš potřebují generovat daleko víc peněz. Po vzoru nejen Brightonu musí prodávat, hráčema z akademie soupisku doplňovat a donekonečna ten cyklus opakovat.

Nedávno otevřeli to, do čeho Textor slíbil investovat peníze a Eagles se dnes už více než dva roky, pyšní jednou z nejlepších akademií na světě, která má šest předlisových fotbalových hřišť a kompletně vše přes regeneraci na top úrovni a po spuštění už jejich U23 dokázala vyhrát postup do 1. divize. Akademie Eagles už i v minulosti vyprodukovala slušné hráče, kdy nejvíc asi budou lidi znát Wilfrieda Zahu. Ten klub nedávno opustil po celé jedné dekádě. Asi jde souhlasit, že utracených 20 milionů liber a několika miliony ročně na provoz, jsou dobré utracené peníze, na jihu Londýna je totiž základna velice široká. Naneštěstí pro fanoušky, po akademii přijde na řadu i stadion a je to další náznak toho, že než opravsu začne nějaké utrácení, musí přijít všemi možnými způsoby zvyšení příjmů.

Co se týče výměn manažerů, Crystal Palace na to dlouho byli docela specialisti a dá se říct, že do jisté doby měli v průměru jednoho trenéra na sezónu. Tou jistou dobou se myslí příchod dlouholetého fanouška a bývalého reprezentačního kouče anglické reprezentace, Roye Hodgsona. Ten se stal jedním z mála trenérů, kteří v Crystal Palace dokázali nějaký čas vydržet a mezi fanoušky je tento dnes nejstarší trenér Premier League docela oblíbený.

Víme, že i Hodgson s orly nedokázal žádné velké zázraky, ikdyž v jedné sezóně na dosah evropských pohárů byl. I on je součástí průměrnosti Eagles z posledních let, pomyslný další level s nimi nikdy nedosáhl a sám nedávno na adresu vlastníků řekl, že posun na další level něco stojí. Ať už je to čas nebo peníze, ale čas zmeškali, peníze „neměli“ a raději zůstali opakem týmům, které vsadily na jednu kartu, což se často nevyplácí a třetí hrozba bankrotu je od této myšlenky držela dál. Hodgson trénoval už a svůj život trénoval na mnoha adresách a ani v roce 2021 nebyl Selhurst Park tou poslední, když odevzdal Eagles znovu na průměrné pozici svému následníkovi, Patricku Vierovi.

A ten ihned pocítil, že si moc vymýšlet nemůže, což taky později i pouštěl do médií a nabízí se otázka, jestli to bylo správně rozhodnutí nebo ne. Vierovy výsledky nebyly vůbec uspokojivé, v jednu chvíli se nacházeli jen pět bodů nad sestupovým pásmem a stali se snad jediným týmem v historii PL, který tři zápasy za sebou nevystřelil na bránu. Viera sice změnil herní projev více na útočné myšlení, ale hořelo mu to všude jinde a nepomohly ani zranění klíčových opor.

Vedení se rozhodlo Vieru odvolat, aby se mohl Hodgson vrátit a ukončit sérii dvanácti utkání bez výhry. Na konci sezóny nechal navrátivší Crystal Palace až na 11. příčce, ale měl k tomu docela štědrý los a právě kolem něj se i točily debaty, zda odvolání nebylo předčasné. Po Hodgsonově úspěchu se s ním pak klub domluvil na dalším roce v křesle, nicméně vzhledem k jeho věku už to na nějaký dlouhodobý projekt asi nevypadá a vidíme ho dost možná jen v roli stabilizátora, jakým byl za doby jeho působení v Crystal Palace po celou dobu i příkladným. Je ale fakt, že už i on se začíná spoléhat na mladé hráče, jako je třeba Olise.

Za působení Viery byli Eagles druhým nejstarším týmem v lize, což té jejich slavné vizi zrovna moc neodpovídalo a nelze se pak divit poznámkám o nedostatečné podpoře majitelů na transfer marketu. Vzhledem k losu, který ho čekal, potížím se zraněním a bez bianco šeku na posily v zimě, to možná opravdu nemuselo být, ale jak už bylo řečeno, už dvakrát byl klub na pokraji zániku a sestup by jim ten pocit znovu, ikdyž ne úplně, ale připomenul.

Za celou dobu v Premier League zakončili sezónu s kladným skóre pouze jednou a jinak to nevypadá i v té letošní. Po čtrnácti kolech se opět nachází na 12. místě tabulky, hezky v průměrném pásmu, s průměrnými výsledky tak, jak to mají v Crystal Palace po dvě dekády rádi. Fanoušci tak vzhledem ke zjevným investicím do zlepšení budoucího příjmu, nemůžou v nejbližší době čekat výraznou změnu na hřišti a na pohárové ambice zřejmě bez porce štěstí můžou zapomenout, minimálně do doby, než se projeví a jestli se vůbec projeví Textorovo hraní si na fotbalové monopoly.

Ve výsledku jsou Crystal Palace celkem sympatický klub, který vděčí jeho celoživotním fanouškům za angažování se v jeho záchraně a jejich střízlivému vedení, které je sice stále drží mezi elitou, ale po celé dekádě v nejvyšší soutěži bez nějakého úspěchu už fanoušky začínají nudit.