FOTBAL

Turbulentní reprezentační přestávka je u konce a my tak můžeme pozornost vrátit k nejvyšší tuzemské soutěži. Tam jsou na sebe přesně v polovině základní části nalepena pražská „S“ a my se pojďme podívat na to, co je v nejbližších týdnech a měsících čeká.

Nechci uzavírat ligové účty příliš brzy (ono se to pravidelně umí vymstít), ale vše nasvědčuje tomu, že ligový titul letos zůstane v Praze. Po letních pohárových předkolech se v dalších týdnech zdála Plzeň jako znovuzrozená, dvě zbytečné domácí prohry v rychlém sledu za sebou ale budou v konečném účtování příliš drahé. A nic na tom pravděpodobně nezmění ani překvapivé vítězství Plzně v Edenu.

Pojďme tedy do Prahy.

Sparta na začátku podzimu vypadala velmi dobře. A troufnu si říct, že o fous silnější než Slavia. Domácí zápasy s Dinamem Záhřeb, Slováckem, ale koneckonců třeba i nakonec nešťastný zápas s Kodaní dávaly tušit, že se Spartou letos nebude lehké pořízení.

Mělo to několik důvodů. Spartě se podařilo vzít si s sebou do nové sezony energii z té mistrovské, nedošlo k nějakému velkému výprodeji a zdravotní stav kádru byl velmi dobrý. Výrazným zásahem samozřejmě byl odchod Tomáše Čvančary, ale to je fotbalový život a 10,5 milionu euro dalo letenskému vedení zhruba 250 milionů důvodů k tomu, aby Čvančaru rádo uvolnilo.

Prozatimní zlom v trajektorii sparťanské výkonnosti přišel po prvním poločase domácího zápasu s Rangers. Tam Sparta svého soupeře jasně přehrála a kdyby se hrálo na zásluhy, letenští by po prvním poločase vedli. To se ale nestalo a ve druhém poločase byla Sparta nakonec ráda za bod. Váže se k tomu pochopitelně fakt, že toho času měli čerstvě zdravotní problémy Haraslín s Krejčím. Od té doby Sparta prakticky neodehrála zápas, který by se dal označit za vyloženě povedený. Katastrofální výkon v Boleslavi, upachtěné vítězství s Bohemians, prohra na Rangers a velmi šťastné body z Ostravy, z jedné střely na branku.

Ligový los ve zbytku podzimu hraje po Spartu. Nečeká na ni žádný zápas, kde by to vyloženě smrdělo ztrátou, ani jeden soupeř z první poloviny tabulky, naopak tři zápasy proti někomu z dosavadní nejslabší ligové pětice. To Spartě mj. dává prostor dát se zdravotně do pořádku, konsolidovat síly a udělat všechno pro postup do jarní fáze pohárů. Což je faktor, který bude pro vývoj ligy z mého pohledu nesmírně důležitý. Ale o tom až později.

Důležité bude samozřejmě také to, co Sparta udělá s kádrem. Zájem bude asi o Krejčího, umím si představit zájem o Haraslína, tady ale hraje pro Spartu fakt, že Haraslínovi už za pár měsíců bude 28 a raketa, za kterou by Sparta vyloženě musela prodat, ta už spíš nikdy nepřijde.

Každopádně pozice Sparty je dobrá. Jak se často objevuje v rozhovorech (a já to nenávidím), „kdyby někdo Spartě před sezonou nabídl po 15 kolech první místo a náskok dva body, tak to bere“.

A co Slavia?

To je takové cestování z extrému do extrému.

Velmi dobrý ligový start a postup z pohárových předkol. Zápasy na Dnipru a Zorye ale dávaly tušit, že všechno růžové nebude. Byť tedy zrovna tyto (dvoj)zápasy, viděno retrospektivně, působí úsměvně. Dnipro, které si na Slavii moc nekoplo, vede ukrajinskou ligu a v posledním kole vyhrálo na Šachťaru. Zorya, která měla v odvetě předkola Slavii na lopatě, je tak tak nad pásmem přímého sestupu. A potom hledejte ve sportu logiku…

Sešívaní předvedli v průběhu podzimu několik velmi dobrých výkonů. Jmenovitě to byly kromě prohry v Římě všechny skupinové zápasy v EL, za velká vítězství se dají rozhodně označit i body z Boleslavi, Liberce, nebo Olomouce. To je něco, co Slavii chybělo loni. A když přičteme ještě obvykle velmi náročné derby na Bohemians, 12 bodů z těchto čtyř zápasů je geniálních. Nebo spíš bylo by. Kdyby…

Ona totiž Slavia to, co nabrala proti loňsku venku, vyházela doma. Oba klíčové zápasy se Spartou a Plzní nezvládla a pouhý bod je z těchto dvou zápasů na domácí půdě ukrutně, ale ukrutně málo. Červenobílé trápí konzistence výkonů. Velmi dobré výkony totiž v random intervalech střídá s naprostými výkonnostními výbuchy. Přece jen ale bych v jejím případě viděl světlo na konci tunelu. JiT totiž konečně začal hrát (snad u toho zůstane) střed ve třech a nikoliv ve dvou. Kde utavené chudáky Oscara se Zafeirisem, kdy primárně druhý jmenovaný nemohl prodat 100 % toho, co umí, doplnil o Provoda. Výstavba a celková mezihra vypadaly v těchto zápasech o poznání lépe.

Slavia má los do konce podzimu papírově těžší. Minimálně zápasy s Boleslaví a speciálně závěrečné „podzimní“ kolo 17. prosince na Baníku budou velmi nepříjemné. Úkol tak pro zbytek podzimu zní jasně. Ztratit už na Spartu co nejmíň, úplně ideálně zůstat na dnešních „mínus dvou“. Nic o moc lepšího Slavii los asi nenabízí.

Tohle „momentum“ (ne)obtížnosti losu se ale samozřejmě změní na jaře. A právě ve startu jara vidím jeden z největších klíčů toho, kdo bude nakonec v květnu slavit.

Z pohledu Slavie je nezbytně nutné, aby i Sparta šla do pohárového jara.

Proč?

Letenské čeká velmi náročný vstup do jarní ligové části. Zahřívací kolo s Karvinou, pak už čtyři kola po sobě Liberec, Slovácko, derby a Plzeň. A kdyby v pohárech zůstala jenom Slavia, Spartě to na startu po novém roce velmi zjednoduší ligové bytí. Perioda čtvrtek-víkend je náročná. Velmi náročná. Rozhodně ano pro české kluby. Rozhodně ano pro nerozehrané české kluby. Tady mohou vzniknout velké rozdíly.

Termínově je navíc vyřazovací jarní předkolo EKL (což je zatím pořád nejpravděpodobnější letenský scénář) před utkáním Sparty s Libercem, odveta před utkáním na Slovácku. Tzn. z pohledu Slavie je velmi důležité, aby tyto zápasy Sparta musela absolvovat, tříštila síly a vstup do jarní části měla co nejtěžší. V případě postupu přes předkolo by první zápas dalšího evropského dvojutkání předcházel zápasu Sparty v Plzni…

Tady je to naprosto evidentní. Slavia potřebuje Spartu na jaře. Tím spíš, že Slavia pořád živí naději na to, že půjde z prvního místa dál bez nutnosti hrát předkolo, jemuž se Sparta už téměř nemůže vyhnout. Tedy pokud je řeč o jejím postupu dál.

O mnoho moudřejší budeme už příští čtvrtek. Každopádně souboj o titul nabízí i letos zajímavou podívanou a faktory, které by nějak výrazně měly hrát pro tu či onu stranu, takové bychom hledali hodně obtížně. Zatím vše nasvědčuje k tomu, že se bude hrát až úplného konce.