FOTBAL
Před pár lety ještě stabilní účastník nejvyšší francouzské ligy, v lonske sezóně jí stále ještě na dostřel v League 2 a dnes už účastník B skupiny National League 2. Strmému pádu kdysi slavného klubu nepomohly jak časté změny majitele tak i horšící se pozice francouzské ligy.
Drtivou většinu minimálně té novodobé existence je francouzská fotbalova liga prakticky skoro vždy pod nadvládou jednoho klubu. Ať už to byla dříve Marseille nebo později dominantní Lyon či Paris Saint-Germain po vstupu katarského QSI. Farmářská liga je proto dost časté označení, jaké se League 1 od fotbalových fanoušků dostává a vypadá to, že se toho v blízké budoucnosti moc nezmění.
Z pohledu League 1, která už nyní je často terčem posměchu za to, že je stále zařazována mezi TOP5 evropských soutěží, to není zrovna k smíchu a vyhlídky do budoucna nejsou o nic lepší. V nadpisu se sice píše o Bordeux, nicméně pokud by to ve stejných kolejích mělo pokračovat, jejich osud mohou následovat i další kluby. LFP jako fotbalový orgán zodpovědný za řízení veškerých fotbalové soutěží ve Francii nese na opravdu vyrazném výpadku financování pro kluby podstatnou část viny.
Ještě těsně před pandemií uzavřeli s Media Pro naprosto šokující deal, díky kterému měli za vysílací práva zaplatit více než 800 milionů euro s tím, že dalších zhruba 300 milionů euro měli inkasovat od BeIN Sports, což by udělalo z francouzské soutěže po anglické Premier League druhou „nejdražší“ ligu na světě. Už jen nad touto skutečností to vzhledem ke kvalitě francouzské soutěže zvedlo nejedno obočí a zcela oprávněně.
Španělský poskytovatel měl totiž ještě před uzavřením dohody s francouzskou ligou v plánu koupit práva na Serii A, která však i přes vyznamný balík peněz na dohodu nepřístoupila skrze to, že jim financování nebyli schopni nějakým způsobem garantovat, což byl první a podstatný vykřičník. LFP podle všeho žádné takové záruky nepozadovalo a není se pak čemu divit, že Media Pro později že smlouvy odstoupilo a deklarovaných zhruba 3.2 miliardy euro se stalo jen zbožným přáním a než stihli odstoupit od dohody, vyplatili jen zhruba 100 milionů euro.
Tím všechny problémy začaly, protože ve snaze rychle sehnat peníze se museli vrátit ke Canal+, jakožto dřívějšímu hlavnímu zákazníkovi a nově i Amazanu. Nicméně ti už to měli za dohromady „pouhých“ zhruba 500 milionů euro na sezónu, což je ještě méně než minulé sezóny a podstatně méně ve srovnání s plánovanými 1.1 miliardy euro.Tím samozřejmě více než 40 let přetrvávajícího partnera v podobě Canal+ moc nepotěšili a dokonce spolu kvůli toho vedli i soudní spory. To vše dnes znamená pro každý z klubů o desítky milionů euro méně.
To, že se dnes za televizní práva League 1 platí ještě méně však není jejich jediný problém, protože nejen v důsledku toho dnes kluby ve Francii zkrátka negenerují peníze a končí ve velkých mínusech. PSG na kterém dnes celá liga v podstatě stojí zaznamenal v loňské sezóně největší ztrátu v historii klubu a je ve ztrátě už snad někdekolem částky kolem miliardy euro a to i přestože generují ročně sedmou největší revenue ze všech klubů na světě. Dobře známe i příběh Lyonu, který musel masivně refinancovat své dluhy a ačkoliv je případ Bordeux, které za šest let dokázalo vyskočit z League 1 až mimo profesionální soutěž extrémní, pokud to tak půjde dál, za několik let to může být osud i dalších dnes ještě prvoligových klubů, protože mnoho z nich na tom není finančně vůbec dobře.
Francouzský fotbal je zkrátka už pár let ve finančních problémech, ke kterým se příčinil jak drastický výpadek financí z vysílacích práv pro kluby (celkové ztráty klubů skrze výpadek příjmů z vysílacích prav byl více než 200 milionů euro), tak i kombinace s covidovou epidemií, kdy jako jedna z minima evropských soutěží byla League 1 předčasně ukončena.
Přirovnání k Bordeux a jeho pádu na úplné dno je to sice extrémní, nicméně jako odstrašující příklad pro francouzské kluby, které by dnes měly finanční zdraví klubu nadřadit té sportovní a výsledkové stránce, více než dostačující. Bavíme se dnes o fotbalové značce, která před patnácti lety vyhrála ligu, ligové poháry a ovládla skupinu Ligy Mistrů, kde se potkali s Bayernem Mnichov či Juventusem Turín. To bylo pro Bordeux naposledy, co se jim přihodilo něco pozitivního a od té doby se klub s obrovskou fanouškovskou základnou a stadionem pro 43 tisíc diváků už jen potýkal s problémy a je-li řeč o stadionu, rovnou můžeme na seznam důvodů připsat i ten, protože ho Bordeux nevlastní tak jako většina klubů, což pak rovněž docela ovlivnilo i jejich celkově žalostné příjmy z pronajatého stadionu, který vznikl pro účely EURO v roce 2016.
Dělali příšerná rozhodnutí na transfer marketu ať už při prodejích či pořizování hráčů, i přesto se jim však podařilo občas podívat do evropských pohárů a vyprodukovat i pár kvalitních hráčů jako Tchouameni nebo Koundé, kterých se pak ale zbavili doslova za piškot. Prvním zlomovým bodem jejich pádu se pak stal jak jinak než vstup nového amerického majite, který stereotyp o tom, že kam ve fotbalu vstoupí americký bussinesman sto let nic neporoste jen potvrdil.
Za 100 milionů euro si klub pořídila americká skupina GACP, čímž mohlo rodeo začít, když hned prvním krokem byla kompletní obměna vedení včetně trenéra. Tehdejší trenér klub přebíral na 12. místě tabulky, aby je pak nakonec i dostal do evropských pohárů a co na to nové vedení? Odvděčilo se prodejem nejlepšího střelce týmu, aniž by se o tom manažerovi alespoň zmínili. Ten pak na to logicky reagoval ostrými slovy vůči novým majitelům, kteří s vendetou dlouho nečekali a vyrazili ho za to doslova na druhý den.
Pro představu jak neskuteční klauni to byli si můžeme dát názorný priklad na jejich oficiálním stanovisku při převzetí, kdy s velkými fanfárami slibovali více než 80 milionů euro okamžitých investic a návrat do Ligy Mistrů. Výsledek? Utratili s bídou 7 milionů a obratem klub prodali další americké společnosti King Street Capital, což už bylo na fanoušky opravdu moc a začaly se proti nim pořádat masivní protesty. I tito noví majitelé pak vstupovali s prohlášením, že učiní velké investice a dokonce neváhali veřejně vyhlásit útok na ukončení hegemonie PSG. S tím co se pak dělo se těm slovům už snad ani nejde smát a to, že se neštítili změnit dokonce i znak klubu už asi netřeba více komentovat.
V nasledujících sezónách přišel zmiňovaný covid a v Bordeux za vysílací práva díky tomu utržili o polovinu méně z už tak osekané částky, o které byla řeč v úvodu blogu. Mezitím co se ostatní kluby snažily zaplnit díru v příjmech, nový majitel se po vzoru toho předchozího opět vypařil a klub, který už v té době čelil administraci, byl znovu prodán tentokrát dřívějšínu majiteli Lille. Ten se mimochodem z bývalého klubu rovněž pakoval kvůli hrozícímu nezvládnutí dluhů a to ještě uprostřed sezóny, ve které Lille nakonec získalo titul.
Pak už to šlo opravdu jako po másle.
Francouzská liga se proti jiným evropským soutěžím vyznačuje tím, že o svých finančních plánech a schopnosti fungovat musí kluby referovat bez výjimky i směrem k následující sezóně. Například v Anglii toto platí pouze pro kluby v hledáčku, do kterého se dostanou jen díky porušení finančního fair-play, kdy je pak orgány nějakou chvíli hlídají a chtějí znát schopnost financování i do budoucna. Ve Francii však tuto povinnost mají naprosto všechny kluby, bez výjimky a každou sezónu. I proto šel pád Bordeux tak rychle, když právě neschopnost předložit záruky se podepsala pod to definitivní rozhodnutí.
V první sezóně pod znovu novým majitelem se finančně zdecimivané Bordeux poroučelo do League 2, kde pro ně existovala asi poslední šance se chytnout nějakého stébla a zkusit postoupit back-to-back zpět do první ligy. Sezónu v League 2 totiž původně ani nemuseli hrát, protože už tehdy mohli být odpraveni rovnou do Národní Ligy. Proti tomuto rozhodnutí se jim sice ještě podařilo odvolat, nicméně kýžený postup zpět se jim nepodařil. O pouhou jedinou příčku jim uteklo postupové místo a vaz jim ještě k tomu zlomilo řádění jejich vlastních fanoušků, díky kterému bylo jejich poslední klíčové a utkání kontumováno. Zkrátka zaúřadovalo IQ průměrného „francouzského“ fanouška a vidina příjmů z Ligue 1, které by jim daly nějakou šanci byla nadobro pryč.
Úplně tou poslední nadějí na záchranu mohlo být těsně před odesláním na dno všech soutěží i potencionální převzetí FSG, která vlastní i anglický Liverpool. Má se za to, že právě i situace kolem stadionu, dluhu a výše nájmu měla sehrát roli v odstoupení z vyjednávání, z námluv nakonec sešlo a jejich odstoupení podepsalo kdysi slavnému francouzskému klubu rozsudek smrti.
Klub, který prodal co šlo, měl stále na krku ztráty ve výši desítek milionů a výše zmiňovaná nutnost prokázat finanční způsobilost do nadcházející sezóny už jim definitivně podepsala ortel a původně 12. místo v League 2 jim nebylo nic platné. Sice se nejprve znovu odvolali, nicméně to pak stáhli s tím, že přijali svůj osud, vyhlásili bankrot, rozvázali veškeré smlouvy s hráči i personálem a dobrovolně se vydali hrát čtvrtou, poloprofesionální soutěž, kde mají dnes po třech odehraných duelech pouhé dva body.
V současné chvíli dokonce nemají pořádně ani kde trénovat a je naprosto jisté, že kdysi věhlasná značka, odkud vzešel třeba i Zinedine Zidane se do elitního fotbalu bez opravdu vyrazné investice a hromady práce jen tak nevrátí. To je opravdu smutný osud klubu, který se za pár let z nejvyšší soutěže dopracoval so bodu, že nemá daleko k tomu přestat úplně existovat. O to smutnější je, když se to stane jednomu z nejstarších klubů ve Francii, na který i přes všechny trable v minulé sezoně chodilo v průměru přes 21 tisíc diváků.
Bordeux je dnes do extrému vyhnanou připomínkou nejen francouzským klubům, co dokáže nevhodný investor v kombinaci se stále se zhoršujícími podmínkami fotbalového prostředí způsobit. Stále platí, že váha francouzského fotbalu ve světě klesá a propisuje se už i do schopnosti klubů hospodařit. Pro představu dnes televizní práva na League 1 vlastní DAZN a BeIN Sports s tím, že zhruba 500 milionů euro na rok až do sezóny 28/29 je částka nejnižší za posledních více než deset let, což je pro kluby a francouzskou nejvyšší soutěž velký vykřičník.
Liga se stává stále méně atraktivní, i protože ji nepřestávají opouštět její největší hvězdy a logicky se tak stávají méně atraktivní i pro broadcastery a je-li řeč o atraktivitě, neustálá dominance stejného klubu v tom hraje taky svou roli. Ligu opustil Messi, Neymar, Ramos, nově i Mbappe a trend bude i nadále pokračovat. Mimochodem o kvalitě i tamní druhé ligy svědčí už jen to, že si byl schopen Mbappe koupit 80% podíl v Caen za „pouhých“ 20 milionů euro. Jestli je to dobrá nebo špatná zpráva už posuďte sami.
Dostává se to do bodu, kdy nadvláda PSG celé lize začíná spíše škodit, což dokládá třeba už zmiňovaný deal s broadcastery, kde si druhý z nich BeIN za 100 milionů zakoupil práva na vysílání pouze toho největšího zápasu kola, což jsou samozřejmě zápasy Paris Saint-Germain a o zbytek skoro není zájem.
K nezájmu o League pak 1 nepřispívá ani stále horšící se situace s řáděním fanoušků. Z nedávné doby jsme mohli být svědky mnoha incidentů včetně útoků na autobusy hráčů, rozbité obličeje trenérů a pokud už o tom začne mluvit i prezident země, na popularitě to lize zkrátka nepřidá.
Takže ano, Bordeux si doplatilo na následky hospodaření poměrně extrémním způsobem, nicméně reálná hrozba podobného osudu pro některé další kluby ve francouzské lize stále zůstává a i dnes víme o docela solidním počtu klubů, které by v případě sestupu výpadek příjmů horko těžko rozdýchávaly. Francouzskému fotbalu pak nepomáhá ani stále častější absence úspěchů v evropských soutěžích, což je samozřejmě s tím vším výše zmíněným provázáno.
Bude osud Bordeux následovat některý další klub?