Povinnost postupu pro Plzeň? Ukrajinský Kryvbas

Viktoria Plzeň začíná ve čtvrtek svou pohárovou sezónu. Los jí do cesty postavil divácky nepříliš atraktivního soupeře, nicméně jednoho z těch “hratelných”, což je v předkolech vždy priorita. Od Plzně se čeká jasný postup, který ji dá podzimní pohárovou jistotu.

Kurzy hovoří jednoznačně: 1,37 na postup Západočechů a favoritem jsou také v prvním venkovním zápase s kurzem na vítězství kolem 1,7. Následující řádky věnuji Kryvbasu Kryvyj Rih, jenž je zřejmě pro většinu fandů velkou neznámou a bude první překážkou pro bronzový tým loňského ročníku české ligy.

Po obnovení ukrajinské Premier Ligy se klub z Kryvyj Rihu začlenil zpět mezi tamní fotbalovou elitu. A ještě dokázal v krátké době vystoupat až na třetí místo. Kdysi odepsaný celek se rychle prokousal ze dna ukrajinského fotbalu a před začátkem plnohodnotné války na Ukrajině se držel na druhé příčce v druhé lize, což kvůli jejímu předčasnému ukončení znamenalo postup. Nicméně blízkost fronty a neustálé poplachy kvůli raketovým úderům fotbal v Kryvyj Rihu nezadusily, naopak shoda okolností ho loni dostala až za dominující ligové duo Šachtar Doněck – Dynamo Kyjev.

Kryvyj Rih, dlouho známější pod ruským názvem Krivoj Rog, sem dříve znal jen z dětského “paření” různých fotbalových manažerů, kdy se v prvním desetiletí nového milénia vyskytoval tento tým v první ukrajinské lize. V roce 2013 však zcela zbankrotoval, což ale nebyla v tamním fotbale vyjímka. Mezi lety 2013-2015 potkal krach či velký útlum mnoho jiných významných značek. V souvislosti především s velkými politickými změnami a prvních konfliktech na územích u hranic s Ruskem. Právě na východě země “zhasl” třeba finalista Evropské ligy Dněpr Dněpropetrovsk, sešup zaznamenal tehdy významný Metalist Charkov, z doněckého stadionu musel kvůli bombardování odejít natrvalo Šachtar a z ukrajinské fotbalové mapy zmizely kluby z Krymu.

Když jsem Kryvyj Rih před pár lety na několik dní navštívil, hned jsem se pídil po situaci s místní kopanou a omrkl tamní zázemí a stadion. Ten se nacházel v mizerném stavu a potřeboval zásadní rekonstrukci, která později získávala reálné obrysy. V té době se už obnovil fotbal ve městě aspoň na nějaké úrovni, když se začalo hrát pod značkou jednoho z tamních malých týmu Hirnyku na amatérské úrovni. Pak se přejmenoval zpět Kryvbas, převzal i jeho dřívější historii a pomalu ale jistě směřoval zpět na nejvyšší úroveň.

Na posun někam výš v dnešním fotbale potřebujete peníze nebo přízeň někoho z mocných. Kryvbasu dost pomohlo, že Kryvyj Rih je rodným městem prezidenta Zelenského, jenž se také výrazně angažoval u jeho “vzkříšení”. A na pozici místopředsedy Kryvbasu od obnovení jeho současného názvu před čtyřmi lety figuruje jeden z jeho dřívějších spolupracovníků ještě z hereckých dob Arťem Gagarin. Bez výrazné podpory lidí kolem hlavy státu by to měl fotbal v Kryvyj Rihu mnohem těžší. Souhra okolností pak Kryvbasu přihrála špičkového trenéra, který stojí za velkou částí aktuálního sportovního úspěchu.

Příběh Jurije Vernyduba je možná tím nejznámějších, co českými médii v souvislosti s Kryvbasem za poslední roky proběhlo. Úspěšný kouč totiž po napadení své vlasti vzdal svou dobře placenou funkci trenéra v Šeriffu Tiraspol a v březnu 2022 narukoval. Se svou jednotkou se podílel na obraně právě nedaleko Kryvyj Rihu, armádě tehdy vypomohl se surovinami i prezident Kryvbasu, jenž se Vernydubou znal. Po odražení největších ruských útoků a obnovení ligy mu nabídl pozici trenéra v postoupivším mančaftu. A udělal dobře.

Vernydub se totiž řadí mezi nejlepší ukrajinské trenéry současnosti, což dokazuje při každém svém angažmá. Dlouho vedl Zoryu Luhansk, s níž se pravidelně účastnil evropských pohárů a hrál na předních příčkách tabulky. Po přesunu do Moldavska zaznamenal s Tiraspolem ještě větší úspěch. Dokázal se prodrat až do základní skupiny Ligy mistrů, kdy šokoval výhrou na Realu Madrid a do závěrečného kola hrál s ním a Interem Milán o postup do play-off. Nyní se vyšvihl s Kryvbasem až na zmíněné třetí místo, když za sebou nechal třeba ambiciózní Dnipro, za které válel ještě na začátku loňské sezóny ostrostřelec Dovbyk.

Sestava neoplývá nějakými známými jmény. Většinu kádru tvoří domácí Ukrajinci, doplňují je hlavně Afričané, kteří už většinou mají zkušenosti s jinou ligou v ostatních postsovětských republikách. Trenér Vernydub na jaře hodně spoléhal na zkušeného Khomchenovského, jehož vedl v Luhansku. A třeba si některý z mladších borců brzo řekne o pozvánku do ukrajinské reprezentace, se kterou se utká nás nároďák na podzim v Lize národů. Na soupisce Kryvbasu nejsou žádní aktuální reprezentanti na seniorské úrovni nebo “jedenadvacítky”, kde hlavní úlohu hrají mladí borci z Dynama Kyjev, ale i pár hráčů Zorye a Dnipra. K repre už však “přičuchnul” v minulosti talent do budoucna Kuzyk nebo produktivní Kozhushko.

Pro Plzeň se tak na první pohled může zdát dvojzápas jako jasná záležitost proti opticky slabšímu soupeři. Přeci jen většina ukrajinských klubů musí hrát stále v hodně improvizovaných podmínkách a zdaleka nemohou do svých kádru investovat nějaké výrazné sumy. A možná právem se zmiňuje regulérnost celé ligy. Ovšem v osobě kouče Vernyduba mají velkou výhodu. Zkušený manažer dovedl už několikrát poskládat konkurenceschopný mančaft na evropské úrovni z relativně málo známých fotbalistů.

Navíc Viktorka musí v posledních dnech řešit starosti. Především ztráta Kabonga minimálně pro celý podzim bude hodně citelná. V přípravě vypadal výtečně a své schopnosti ukázal hned v prvním ligovém zápase na Dukle. Mohl by to jeden z top přestupů v rámci Chanci ligy, teď však doplní jen dalšího dlouhodobě vyřazeného útočníka Durosinmiho. Bez Kabonga počítá z posledních 180 ligových minut jen jeden gól. A to ještě dorážku z penalty.

V lize to loni Plzni střílelo, ale v pohárech dokráčeli až do čtvrtfinále Konferenční ligy díky výborné obraně. A z hlediska pro klubový rozpočet vždy důležitého předkola se žádná velká divočina nedá čekat ani prvním zápase. Ten se opět z pochopitelných důvodů nehraje na Ukrajině, ale ve slovenských Košicích. Pro plzeňské hráče a fandy to rozhodně není velká ztráta, neboť už před válkou nebyl Kryvyj Rih žádná perla.

Město se táhne dlouhé kilometry kolem nalezišť nerostných surovin, převážně železné rudy. Její zpracování a celková průmyslová výroba pak je hodně znát na ovzduší i kapotách místních aut, které se často barví do oranžova. I kvůli tomu se Kryvyj Rih dlouhodobě vylidňuje, navíc v dohledné době hrozí vytěžení ložisek surovin, čímž se stane region ještě méně ekonomicky zajímavý. Fotbal tu bude zřejmě stát jen na podpoře lidí kolem současného prezidenta, protože sehnat sem i po případném ukončení válečného konfliktu nějaké významné investory nebude jednoduché.

                                                               Václav Prokůpek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top