Do startu italské Serie A zbývají necelé dva týdny. Všechny kluby sice ještě nemají kádry zcela kompletní, ale z toho, co už prezentovaly, se dá odvodit, že nás čeká zajímavý ročník. Na první pohled se zdá, že Inter má zase před všemi náskok, ale bude tomu opravdu tak?

Italské celky čeká dlouhá sezóna

Tedy především Inter a Juventus, kteří budou hrát v Lize mistrů a po skončení ročníku mají na programu i mistrovství světa klubů. Liché ročníky přitom obvykle bývaly těmi, kdy měly kluby prostor pro mírný oddech od nabitého programu. Tentokrát to platit nebude. Není divu, že znovu bude rozhodovat nabitá lavička. Kromě již zmiňovaných dvou týmů se totiž v Lize mistrů představí i AC Milán, Atalanta a Bologna a v Evropské lize AS Řím a Lazio. A všechny tyto týmy čekají dvě kola i v lednu. Tradiční zimní pauza je minulostí.

Inter zůstává favoritem číslo 1

Jednou z hlavních zbraní Interu je kontinuita. To je ostatně základní poučka pro všechny, kdo chtějí být úspěšní, ale Interu se to v poslední době daří převádět do praxe. Kouč Simone Inzaghi zahájil toto skvělé tažení už v roce 2023, kdy na jaře postoupil do finále Ligy mistrů, kde následně prohrál s Manchesterem City, ale po celou loňskou sezonu nepolevil. Na druhý AC Milán měl nakonec náskok 19 bodů. Výhodou oproti minulému létu je fakt, že Inter udržel kostru týmu a nemusí být nervózní, jak nahradí některé opory, jak tomu bylo posledně, kdy odešli Onana, Škriniar, Brozovič, Lukaku či Džeko. Letos došlo pouze k vhodnému doplnění, když přišel útočník Taremi, který se sice v přípravě zranil, ale ještě předtím dokázal svými výkony přesvědčit. A o kvalitách Piotra Zielenského dobře víme. Nabitý kalendář tedy Inter rozhodně neděsí.

Hlavní vyzyvatelé: Juventus a AC Milán

Juventus i AC Milán udělaly zásadní kroky k tomu, aby sesadily Inter. Oba týmy vyměnily trenéra, jsou aktivní na přestupovém trhu a k dosažení úspěchu pro novou sezonu zvolily zcela nové strategie. Juventus vyřešil situaci ve středu hřiště, kdy přivedl Kheprena Thurama a Douglase Luize, ale v posledních dnech naráží na nečekané překážky. Jednou z nich je například neochota Atalanty pustit Teuna Koopmeinerse, jehož příchod se začíná velmi komplikovat. Dalším faktem jsou výsledky v přátelských zápasech, kdy prohra s Norimberkem 0:3 a remíza s Brestem (2:2) zůstávají hodně za očekáváním. Opačným směrem se zase nechce hnout Federico Chiesa, který odmítá nabídky na přestup. AC Milán mezitím hraje s mladou sestavou v Americe, kde ovšem kouč Fonseca už dokázal předvést nějaké své myšlenky. O jeho aktivitě na přestupovém trhu jsem pak více psal v minulém blogu.

Neapol pod taktovkou Antonia Conteho

Antonio Conte převzal Neapol a dal se hned do práce. V červenci, pokud můžeme brát přátelské zápasy za bernou minci, zatím žádné problémy neměl. Jediné, na co musí čekat, je potvrzení toho, kdo bude jeho hrotový útočník. Odchod Victora Osimhena povážlivě vázne a s ním i příchod Romela Lukaka. Jinak má Conte v sestavě jasno: Uvidíme zase jeho klasickou obranu se třemi stopery, kterým budou vypomáhat krajní záložníci a pružně z toho bude pětičlenná obrana. Ta bude mít nového lídra, kterým se stal nově příchozí Alessandro Buongiorno z Turína. První velký test je na programu 10. srpna, kdy Neapol čeká v poháru Modena.

Udělá Řím krok vpřed do Ligy Mistrů?

Daniele De Rossi pokračuje ve své revoluci na lavičce AS Řím. A američtí vlastníci mu značně pomáhají. Roma je aktivní na přestupovém trhu, kde se zaměřila především na posílení ofenzivy. Ano, protože právě tam byla po nadvládě Josého Mourinha velká díra. Góly často chyběly. V Římě teď ale vládne entusiasmus, protože do města už dorazil Matias Soulé, který si vloni velmi dobře vedl ve Frosinone. Ten by měl spolu s Paulem Dybalou tvořit potřebný servis pro ukrajinského střelce Artema Dovbyka. Ten vyhrál minulou sezonu soutěž o krále střelců v La Lize se 24 góly, což je skvělý výsledek. Pokud tuto formu přenese i do Itálie, kde se v posledních letech hraje o něco volněji než ve Španělsku, bude to velmi zajímavé. Nesmíme zapomínat ani na další podporu, které se mu dostane od kapitána Lorenza Pellegriniho. Sen o návrat do nejvyšší evropské soutěže, kde Římané chybí od ročníku 2018/19, tak nemusí být úplně mimo realitu.

Zabojuje Atalanta o titul?

Vítěz Evropské ligy je pod mírným tlakem. Dokáže přidat k evropskému úspěchu i ten domácí? Nejvýznamnější posilou Atalanty je Nicolo Zaniolo, který je ale zároveň velkou neznámou, sázkou chcete-li. Jak sám pro sebe, tak pro kouče Gasperiniho. Jeho příchod nicméně rozhodně konkurenceschopnost klubu zvýšil. Jen pomyslete na to, kdyby se ke Scamaccovi jako klasickému útočníkovi přidali i Lookman a De Ketelaere s tím, že o podporu se jim bude starat právě Zaniolo a oni budou vyloženě jen na hrotu. Jak na to La Dea je se možná dozvíme už v polovině srpna, kdy ve finále Evropského superpoháru vyzve Real Madrid.

Ambiciózní nováčci

Como, Parma a Venezia. Jména nováčků dávají tušit, že tento rok by nemuseli být jen do počtu. Pro představu připomínám, že naposledy, kdy se všichni tři noví účastníci Serie A zachránili, se tak stalo v roce 2008. Tehdy se jednalo o Neapol, Juventus a Janov, takže laťka byla trochu někde jinde, ale přesto – k něčemu podobnému se možná schyluje i letos: V posledních třech letech totiž sestoupil vždy jen jeden ze tří nováčků.

Como pod vedením Cesca Fabregase evidentně nemá problémy s financemi, což se ukazuje na přestupovém trhu. Příchod Raphaela Varaneho to jasně dokazuje. Como celkově získalo už zhruba sedm nových hráčů základní sestavy a na jeho druholigovou úroveň můžeme zapomenout. Parma naopak razí cestu, kdy si drží prakticky celý kádr z loňska, zatímco Venezia vyměnila trenéra. To je nezvyklé. Teď ale Lagunari nesáhli vedle: Eusebio Di Francesco vloni málem zachránil skvěle hrající Frosinone. Právě na laguně by mohl konečně udělat krok od své nálepky, která o něm hovoří jako o schopném trenérovi, který má věčně smůlu.

                                                                            Václav Prokůpek