FOTBAL
KVALIFIKACE MS 2026 – CONCACAF
V článku se věnuji reprezentaci, která má historickou šanci poprvé v dějinách dostat se na MS. V noci z úterý na středu jeden ostrovní stát v Karibiku, konkrétně jejich fotbalový nároďák, se pokusí přepsat svou fotbalovou historii. Více se dozvíte níže.
Osobně reprezentační pauzy nesnáším a jsem ráda, že od příští sezóny se říjnová a listopadová sloučí v jednu, delší.
Včera během prohlížení nabídky jsem si všimla zápasu kvaldy MS v CONCACAF mezi Jamajkou a Curaçaem. Zaujal mě především vysoký kurz na domácí Jamajku, protože o tamním fotbalu jsem něco slyšela, k tomu, myslím si, že jednou se jim už na MS probojovat povedlo. O tom ale, že Curaçao má, na tamní poměry, velmi silný tým, jsem neměla ani páru.
Začala jsem se hrabat ve všelijakých zdrojích a ve výsledku jsem se rozhodla udělat článek. Doufám, že i vy se z něj dozvíte něco nového.
Hlavním důvodem toho, že takové týmy-trpaslíci jako Curaçao mají nějakou šanci se na MS dostat, bylo rozšíření turnaje. Dříve se z CONCACAF, do kterého patří týmy ze Severní a Střední Ameriky, Karibiku a ještě Surinamu, na MS dostávali pouze Mexiko a myslím si, že ještě další jeden nebo dva nároďáky. Dnes má ale CONCACAF jistých šest míst, a jestli se tamním týmům povedou i zápasy play-off, tak toto číslo se může klidně vyšplhat na osm. Nevím jak vy, osobně ale nejsem zastáncem toho, že na MS se teď můžou dostat i týmy, kterým se v minulosti o takovémto úspěchu mohlo zdát leda tak ve snu. Každopádně rozšíření MS je hotová věc.
I přes to zmíněné rozšíření účastníků mistrovství světa, tak musím zmínit, že výsledky Curaçaa jsou naprosto senzační, fantastické. Přece jen Střední Amerika má dost silných týmu, jako třeba Jamajka, Kostarika, Panama, Honduras nebo Trinidad a Tobago, který se už taky jednou na MS dostal. Pojďme ale ke Curaçau.
Hlavním trenérem je tam známý evropský trenér, 78letý Dick Advocaat. Tohoto pána fotbalovým fanouškům, si myslím, že není třeba podrobněji představovat. V minulosti trénoval bambilion evropských klubů a i reprezentaci Nizozemska. Jestli se nakonec Advocaatovi podaří dokončit senzační jízdu Curaçaa v kvalifikaci MS, bude to i pro něj jeden z největších úspěchů v jeho kariéře, a zřejmě i ten poslední, přece jen věk nejde zastavit. Zajímavé je i to, že jeho kariéra špičkového trenéra začala právě v USA, konkrétně na mistrovství světa v roce 1994. Předtím byl Dick známý pouze jako asistent legendárního „Generála“ Rinuse Michelse, vynálezce „totálního fotbalu“. MS v USA bylo jeho prvním velkým turnajem jako hlavního trenéra. Během psaní článků jsem shlédla i několik videí s účastí Holanďanů a můžu říct, že to byl fakt špičkový tým. Mladý Dennis Bergkamp, bratři de Boer, Marc Overmars atd. Tehdy Nizozemci vypadli ve čtvrtfinále s týmem, který se nakonec stal mistrem světa – Brazílií. A finálová prohra naší milované Itálie v penaltové loterii dodnes bolí každého fanouška Squadry Azzurry. Věřte, že i dodnes se v Itálii sem tam probírají ty Baresim a Baggiem špatně kopnuté penalty. To jsem ale odbočila.
Teď Dick Advocaat může postoupit na MS s exotickým týmem a nemyslím si, že přeženu, když napíšu, že postup na MS by pro Curaçao byl megasvátkem/událostí.
Nechci tady dělat rozumbradu, ale myslím si, že ne všichni uživatelé jsou schopni ukázat Curaçao na mapě. A možná, že někteří o této zemi nikdy ani neslyšeli. Pro ty z vás, kdo neví, tak zkusím krátce popsat.
Curaçao získalo nezávislost teprve v roce 2010. Ale i tehdy to bylo spíš jen formálně. Tento ostrov je pořád součástí Nizozemska a oficiální hlavou Curaçaa je nizozemský král Vilém Alexandr.
Právě Nizozemsko dodnes určuje zahraniční politiku země a je plně zodpovědné za jeho vojenskou obranu. Z mého pohledu se jedná ne o nezávislost, ale spíš o nějakou širší/rozsáhlejší autonomii, chápete. Jestli to mám nějak přiblížit, tak je to něco jako v Evropě Faerské ostrovy a Dánsko.
Pro hodně lidí je název „Curaçao“ spojený ne se státem, ale s populárním likérem. Nebo spíš likéry, pže jich existuje hned několik druhů, které se liší barvou. Likér „Curaçao“ může být nazelenalý, oranžový, červený nebo i čirý. Nejznámější je ale samozřejmě modrý „Blue Curaçao“. Chuťově a složením jsou téměř stejné, základ je tam vinný destilát, sušená pomerančová kůra, muškát, skořice a hřebíček. Ne, že bych všechny druhy vyzkoušela, všude se ale píše o téměř stejné chuti. A barvu mění neochucené potravinářské barvivo.
Ohledně názvu – likér byl pojmenován po ostrově. Prvními kolonisty na Curaçau byli Španělé a přitáhli tam pomerančovníky. Plody ale nakonec byly skoro nepouživatelné, pže kvůli klimatu a půdě byly příliš hořké. Pak pěstitelé přišli na to, že se dá používat sušená kůra, a to k výrobě výše zmíněných likéru.
V 19.století nejstarší nizozemská společnost vyrábějící alkohol atd „Lucas Bols“ se rozhodla ty recepty malinko upravit a adaptovat, nebo jak to říct, za účelem průmyslové výroby. Ve výsledku se jejich likér stal megapopulárním po celém světě.
Ještě zajímavost- „Lucas Bols“ vyrábí další klasický likér s názvem „Advocaat“. Tenhle likér má žlutou barvu, je tam žloutek, cukr nebo smetana. Vynalezli ho v Brazílii a původně se vyráběl z avokáda, odsud i název „abakate“ (v portugalštině avokádo). Nizozemci ten likér upravili a místo avokáda tam nacpali žloutek. Portugalský název taky vyměnili na svůj, právě takhle vznikl „Advocaat“.
Jdeme dál.
Španělé objevili tento ostrov, který je 80 kiláků vzdálený od pobřeží Venezuely už někdy v Kolumbovo době. Pak ale, píše se, že o něj totálně ztratili zájem, pže tam nenašli žádné zlato a pro velké plantáže nebyl na ostrově dostatek vody. A následně toho nezájmu Španělů využili Nizozemci.
V té době Nizozemsko bojovalo za nezávislost právě na Španělsku. I přes to, že hlavní konflikt, a byla to, dá se říct, že plnohodnotná válka, se odehrával v Evropě, tak válka zasáhla i hodně vzdálený Karibik. Holanďané podle dějepisců docela snadno vyhnali Španěly z Curaçaa, dokonce některé zdroje píšou, že Španělé zvedali ruce nahoru hned po tom, jak k ostrovu připlulo pár prvních nizozemských lodí.
Holanďané, na rozdíl od Španělů, hned věděli co s ostrovem. Třeba okamžitě po tom, jak se tam usadili, tak začali ve velkém vyrábět sůl. Z tamního hlavního města, kterým je Willemstad, udělali jakési tranzitní centrum pro obchod s otroky. Fungovalo to tak, že do Willemstadu přiváželi černochy z Afriky, tam je třídili a následně přepravovali na plantáže po karibských ostrovech a jihoamerických koloniích.
A v neposlední řadě celý ostrov Curaçao, a nejen Willemstad, byl pěknou řádku let považován za nějakou baštu nizozemských pirátů, za místo, kde se mohli schovat uprchlíci všech druhů, od Židů vyhnaných ze Španělska a Portugalska na konci 15.stoleti až po samotného vůdce boje za koloniální nezávislost, samotného pana Simona Bolivara, který utekl právě na Curaçao v roce 1812 po tom, co prohrál jednu ze svých prvních velkých bitev.
Na začátku minulého století u pobřeží Venezuely byly objeveny obrovské zásoby ropy. A britsko-nizozemská společnost „Royal Dutch Shell“ převzala kontrolu rozvoje tamních ložisek a na Curaçau postavila velkou ropnou rafinérii „Isla“. Proč zrovna tam, na Curaçau? Historici to popisují tak, že především z důvodu, že ve Venezuele nebyl klid, pořád vojenské převraty, neustále nějaké vojenské konflikty atd. V takovém prostředí se obchodovat ne, že nedalo, bylo to ale složitý. A na Curaçau naopak, byl klid a na rozdíl od Venezuely i vhodný přístav s hlubokou vodou. Proto i místní ekonomika hodně let stála především na vývozu ropy atd.
Dalším zdrojem příjmů pro ostrov byl, a i doteď je, turistický byznys. Curaçao znamená nádherné písečné pláže, hotely, všelijaké korálové útesy a na rozdíl od zbytku Karibiku absence hurikánů.
Ten popis toho, proč Curaçao vždy lákal hodně turistů by nebyl úplný, kdybych se nezmínila i o dalším tamním velkém lákadle. Už ve 20. letech minulého století, s nástupem rafinace ropy, se na ostrov začaly hrnout tisíce žen ze všech okolních ostrovů a zemí. Proč? Ano, jak už nejspíš tušíte, tak to bylo za účelem prostituce. Na ostrově pracovalo bambilion mužů, kteří na Curaçao přijeli bez rodin.
Ve 40.letech, po tom, jak začala druhá světová válka, tak se na Curaçau objevila ještě i spousta vojáků, pže z ostrova se společenským armádám dodávalo palivo. A tak se prostituce na ostrově rozjela na plné obrátky.
Zmíním, že místní úřady se pokoušely prostituci zakázat, ale co jsem zjišťovala, tak postupem času si uvědomily, že tohle není nejlepší řešení. A tak o malinko později, po skončení druhé světové, konkrétně v roce 1949, v opuštěné vojenské základně „Campo Alegre“ se souhlasem nizozemské královny byl otevřen „Le Mirage“, největší nevěstinec v celém regionu. Jedinou podmínkou bylo, že tam nemohly pracovat ženy, které měly občanství Curaçaa. A i proto většina prostitutek teda byly ženy z Kolumbie nebo Dominikánské republiky. V roce 2020 byl ale tento nevěstinec uzavřen kvůli COVIDu a za chvíli vyhlásili i bankrot.
V roce 2023 ale vláda odkoupila nevěstinec od soukromé společnosti a slíbila, že ho zase za nějaký čas otevře.
Dalším, pro ekonomiku ostrova, důležitým sektorem, jsou online casina a sázkové kanceláře. V roce 1993 na ostrově byl schválen zákon, který tyto aktivity reguloval za jediným účelem – přilákat investice. Podařilo se a z Curaçaa se stalo, jak se v evropských médiích píše, globální centrum online hazardních her. Co čtu, tak mají snadnou a cenově dostupnou možnost registrovaní, k tomu místní vláda tenhle sektor nějak zvlášť přísně nehlídá/nekontroluje a ještě i daně jsou tam prostě, ve srovnání s jinými zeměmi, pohodlnější. Je tam spousta jak legálních tak i nelegálních sázkovek. V několika zdrojích jsem četla, že až kolem 40% podezřelých/pochybných online hazardních stránek má na Curaçau vydanou licenci.
A zase, jak uvádí hodně zdrojů, tak v roce 2023, hlavně kvůli mezinárodnímu tlaku, vláda oznámila velké reformy v tomto odvětví. Cíl byl jasný – bojovat proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Všechno se pak zpřísnilo, ale na internetu si člověk pořád může najít bambilion všelijakých nabídek ohledně získání licence na Curaçau.
A na závěr se pojďme krátce podívat na fotbalovou reprezentaci Curaçaa.
Jak se tam píše, tak zájem o fotbalovou reprezentaci a i celkově popularita fotbalu se hodně zvýšily v roce 2015, když se hlavním trenérem stala nizozemská legenda, jistý pan Patrick Kluivert, jehož matka se narodila na Curaçau. Hned od začátku svého působení Kluivert všude možně sliboval, že jeho tým má jediný cíl – dostat se na MS. Rozjel i novou strategii. Dříve do reprezentace jezdili amatéři z místní ligy, během působení Nizozemce ale začali hledat profíky s nizozemskými pasy a karibskými kořeny/původem. Co zkoumám, tak právě v té době Curaçao začalo reprezentovat hned několik solidních hráčů, jako brankář Eloy Room (tehdy Vitess), Leandro Bacuna, který odehrál víc než stovku zápasů v Anglii za Villu nebo útočník Twente Felitciano Zhüsschen.
Po příchodu Kluiverta se Curaçau na MS probojovat nepovedlo, vypadli ale až ve třetím kole playoff se Salvadorem. Ale i tohle byl úspěch, pže předtím reprezentace většinou končila hned v tom prvním.
Zanedlouho se Kluivert rozhodl vrátit do rodného Ajaxu, kde tehdy v mládežnickém týmu hrál jeho syn Justin. Ale na Curaçau všichni uznávají, že základy, které tam položil Patrick, do budoucna reprezentaci hodně pomohly se výsledkově zvednout.
V roce 2017 Curaçao dokonce získalo svou vůbec první fotbalovou trofej, kdy ve finále Karibského poháru porazili favorizovanou Jamajku 2:1. Hrdinou zápasu se tehdy stal záložník ADO Den Haag Elson Hooi, ktery dal oba góly. A ano, byl to kluk s nizozemským pasem a s kořeny na Curaçau.
Od té doby se reprezentace Curaçaa, ve srovnání s minulými lety, hodně výsledkově zvedla. Tým, který se většinou pohyboval někde na konci druhé stovky žebříčku FIFA, se v roce 2017 objevil na 67.místě! A v roce 2019 se Curaçao dostalo až do čtvrtfinále jejich kontinentálního mistrovství ( CONCACAF Gold Cup). A bůhví jak by to nakonec dopadlo, kdyby ne těžký pavouk, kdy ve čtvrtfinále narazili na jednoho ze dvou největších favoritů, domácí USA. I tak ten zápas byl ale vyrovnaný a jediný gól dal Weston McKennie z Juventusu. Kvalifikaci na MS 2022 taky neodehráli špatně, zastavila je ale, na tamní poměry, velmi silná Panama.
Teď koukám, že v aktuálním týmu Curaçaa v základu většinou nastupuje pouze jeden jediný hráč, narozený na ostrově. Tím hráčem je Tahith Chong, který byl před pár lety považován za jednoho z nejperspektivnějších mladíků v akademii Man Utd a oblékal dres nizozemského nároďáku různých věkových kategorií. Přechod k dospělákům se mu ale nepovedl, prostě to nezvládl. Ze začátku ho MU posílali na hostování, následně, když s ním ztratili trpělivost, tak ho prodali do Birmingham City. Dnes Chong pravidelně leští lavičku náhradníků v týmu Championship Sheffield Utd a říká, že reprezentovat Curaçao, kde žil šest let, než se s rodinou přestěhoval do Rotterdamu, mu dělá obrovskou radost.
Shrnu.
Aktuální kvalifikace je největší šancí pro Curaçao dostat se na MS. Svého hlavního rivala ve skupině, Jamajku, už doma porazili 2:0. V noci z úterý na středu se tyto dvě reprezentace střetnou v posledním zápase ve skupině. Jamajka má 10 bodů a aby se vyhla playoff, tak musí vyhrát. Curaçau Dicka Advocaata stačí remíza a senzační postup na MS bude realitou.
Ale jak říkám, i kdyby se jim nepovedlo uhrát potřebný výsledek, tak budou ještě mít šanci kvalifikovat se na MS přes mezikontinentální playoff. O takové variantě ale teď na Curaçau nepřemýšlí asi vůbec nikdo.
