FOTBAL
1. ANGLICKÁ LIGA
7 bodů po sedmi kolech a 16. místo nejsou příčky, které by z předchozích sezón neznali, když v té minulé na 16. místě i skončili, ale v průběhu sezóny ještě nikdy ani na chvíli nebyli v pásmu sestupu. A přesně to jim v nejbližších kolech reálně hrozí.
Po reprezentační pauze je čeká šestibodový zápas na London Stadium, kde je přivítá sestupem ohrožený West Ham United. Do jeho čela se na lavičku postavil Nuno Espirito Santo, pro kterého to bude první domácí utkání. Pro Brentford to znamená nutnost vzít si nejlépe tři body, protože je poté čeká Liverpool, letos dobře hrající Crystal Palace a Newcastle United.
Nový trenér, který poslal tým úplně poprvé do sestupového pásma, by se rychle mohl dostat pod tlak a hrozbu případného odvolání. Jakým způsobem by ale zareagoval zrovna Brentford, je těžké odhadovat, protože k tomu v posledních šesti letech neměli žádný důvod.
Pokud neuspějí na West Hamu, malou psychickou vzpruhou může být alespoň vědomí, že domácí hřiště je letos zatím nezklamalo. Všechny dosavadní body přišly právě z domácích utkání a že to bude jejich velká zbraň, ukazují i dosavadní soupeři. Porazili doma Manchester United, Aston Villu a remízu uhráli s Chelsea.
Domácí forma by k záchraně stačit mohla, nicméně venkovní úspěšnost je tristní a ze hřiště soupeřů zatím pokaždé odjížděli bez bodu. Jsme sice na začátku sezóny, ale Fulham, Sunderland a Nottingham Forest jsou přesně ty zápasy, které pro ně mají větší cenu než jen tři body do tabulky.
Zůstávají i nadále věrní jednoduchému, účelovému fotbalu a pod novým trenérem se vlastně nějaká výrazná změna identity ani nečekala. Velkou zbraní Brentfordu byly vždy standardky a vzhledem k tomu, že jsou pod vedením loňského trenéra těchto situací, tomu nebude jinak ani letos, což mimochodem ukázali při vyrovnávací brance v utkání s Chelsea, která doplatila na obávanou zbraň Brentfordu – dlouhé vhazování.
V domácím prostředí jim poprvé nevyšlo kolo před reprezentační pauzou, ve kterém nedokázali zareagovat na Haalandovu branku z deváté minuty utkání a padli nejtěsnějším možným rozdílem. I přes téměř celé utkání jednogólové manko se prakticky k ničemu nedostali a dokonce se v prvním poločase v soupeřově šestnáctce nedotkli ani jednou míče.
To se jim v páté sezóně Premier League podařilo úplně poprvé, což společně s 30% držením míče mluví celkem jasně. Čekalo se od nich daleko více, protože Cityzens dokázali v minulé sezóně dvakrát porazit, ale po příchodu nových hráčů ještě chvíli potrvá, než se více sehrají. Předchozí sezóny se totiž spoléhali na dvojici Wissa – Mbeumo, nebo dříve Ivana Toneyho, kteří spolu už něco odkopali a na jejich gólových příspěvcích celá hra Brentfordu stála.
Jsou kluby, které si mohou dovolit hráče koupit s tím, že pravděpodobně výrazně ztratí na hodnotě, a velké příjmy do klubové pokladny jim umožní to rozdýchat. Pak jsou tu ale ti, pro které je otázkou konkurenceschopnosti takové hráče pravidelně zásobovat, a Brentford je se skvělým scoutingem „prodávajících klubů“ výstavní skříní.
Letní výprodej proto nebyl žádným překvapením, protože se o přestavbě vědělo, a možná i proto je dobře, že nový hlavní trenér prostředí znal a nebyl rovnou hozený do vody. I tak je to ale pro nezkušeného lodivoda k řešení nejtěžší situace, jaké Brentford reálně čelil.
Před sezónou odešel kapitán Christian Nørgaard i brankář Mark Flekken, ke kterým se přidal Bryan Mbeumo a nakonec i Yoane Wissa. Prodej Yoane Wissy zřejmě ani nebyl v původním plánu, nicméně instagramové vyhlášení války, ve kterém klubu hrozil, že za ně už nikdy nenastoupí, nedalo klubu jako je Brentford v podstatě jinou šanci než ho prodat – další problém k řešení.
Jak dobře umí v Brentfordu identifikovat talent, dokazují i částky, za které loňské opory odešly. Mbeumo 71 mil. liber a Wissa 55 mil. liber je pořádný balík v porovnání s 14 miliony liber, které zaplatili za oba hráče dohromady. Před nimi to byl téměř 60milionový profit za prodej Ivana Toneyho a Davida Rayi. Před nimi to byli zase Saïd Benrahma za 2,7 mil. a Ollie Watkins za 1,7 mil., aby pak každého z nich rozměnili na 30 mil. liber.
Letošní ztrátu klíčové čtveřice se rozhodli řešit náhradou kus za kus a na poměry Brentfordu se docela plácli přes kapsu. I tak ale zůstávají v profitu 48 mil. liber, což je navíc i téměř totožný profit z transferů v sezóně loňské.
Za Nørgaarda se ze Saúdské Arábie vrátil Jordan Henderson, v bráně Flekkena nahradil Caoimhin Kelleher a Mbeuma nahradil Dango Ouattara, přičemž na hostování přišel na deadline day Reiss Nelson, který by měl zacelit díru po Wissovi. Jsou to minimálně čtyři velké změny v základní sestavě proti minulému roku na klíčových pozicích, které musí úspěšně nahradit.
Na hrotu útoku se objevuje konečně i loňská akvizice Thiago Igor, který kvůli zranění vynechal prakticky celou loňskou sezónu. V té letošní má na kontě už čtyři branky, každá padla z jiné situace a ukázal jasně, že by pro Včely mohl být i dvacetigólovým střelcem. Bude však muset ustát tlak, který na něm po odchodu dvou hráčů, kteří těch dvacet branek v minulé sezóně každý nastříleli, leží, což je 60 % všech loňských vstřelených branek Brentfordu.
Brentford je znovu na chvostu statistiky v týmovém držení míče, aby byl zároveň na špici statistik v počtu dlouhých míčů a přihrávek směrem dopředu, což samo o sobě vypovídá, jakým fotbalem se prezentují. Najít chemii mezi novou útočnou silou bude zásadní pro to, aby nebyl Thiago na hrotu odříznutý tak, jako se mu to stalo v utkání s Manchesterem City.
Trenér Keith Andrews je stejně jako jeho předchůdce pragmatický, což je mimochodem už pátou sezónu drží v Premier League. Znovu staví na agresivním napadání, ale vychází ze solidní obrany. Thomas Frank byl známý tím, že divákovi nikdy nemohlo být jasné, v jakém rozestavení nastoupí, a jeho nástupce v tradici pokračuje. Volí mezi hrou se čtyřmi nebo pěti obránci, kterou používá proti stálým týmům ze špičky tabulky.
Řeč byla o veledůležitém pondělním utkání na půdě West Hamu United, které možná poznamená další malá komplikace v podobě zranění, která se jim v poslední době docela vyhýbala. Při reprezentační pauze se totiž zranili Aaron Hickey a Anthony Milambo.
Brentford si teď nutně potřebuje udržet domácí formu a alespoň lehce vylepšit tu z venkovních utkání, aby se vyhnul návštěvě sestupového pásma, ve kterém za poslední čtyři sezóny ještě nikdy nebyl. Nečeká ho totiž lehký los.
