FOTBAL
1. ANGLICKÁ LIGA
Everton se v závěru loňské sezóny pod novým manažerem skokově zlepšil a letos tak vyhlíží první kompletní sezónu, která pro něj byla v předešlém působišti tou nejvydařenější. Bylo to nicméně za covidu a soupisky i většiny ostatních týmů nebyly tak široké, což Davidu Moyesovi historicky skvěle vyhovuje
Dnes jsou potřeby klubů na míle vzdálené těm covidovým, přičemž ani Toffies nejsou výjimkou. Everton už nějakou dobu dává najevo snahu o generační obměnu, jejíž důležitou částí jsou letošní odchody, při nichž se hned osm jmen s Evertonem rozloučilo jako volní hráči.
Opačným směrem proto míří zejména mladíci, kteří mají peak svých kariér stále ještě před sebou, ačkoliv na seznamu jmen letos vyniká i postava, která definici mladého hráče rozhodně nesplňuje a pro kterou se přiblížit svému maximu nebude snadný úkol, byť v této fázi kariéry pro její další vývoj bude zřejmě zásadní.
Formou ročního hostování se totiž Evertonu upsal Jack Grealish
Veřejnost ho dnes často vnímá spíše jako partyboye než fotbalistu, čemuž se asi nelze tolik divit. Vzhledem k tomu, že na internetu se dnes spíše než kolem fotbalu objevuje více záběrů ze života mimo trávník, často při „oslavách“ pod vlivem alkoholu, a jelikož je internet neúprosné místo, z mediálního prostředí takto už jednou přidělená nálepka se strhává špatně.
Jeho začátky na cestě, která vedla do ve své době nejlepšího týmu nejen Premier League, pro nás teď nejsou důležité, každý má možnost si je dohledat. Začít však můžeme pro nás relevantním faktem, že ještě „nedávno“ za něj putovalo do Aston Villy v té době rekordních 100 mil. liber, a že se tím pádem bavíme o hráči, jehož nálepkou dříve nebýval partyboy, ale nejdražší hráč Premier League a potenciálně i generační talent.
Jacka Grealishe stvořila Aston Villa, která je jeho domovským klubem už od akademie a v jejím A týmu sice neoplýval kdovíjak ohromujícími čísly, nicméně později stál v čele návratu do Premier League a v posledním utkání sezóny se stal i střelcem gólu, který v boji o záchranu znamenal udržení se v lize. S míčem u nohy dokázal soupeře pravidelně měnit v kužely a rekordní částka za přestup tak měla své opodstatnění, což v počátku nového angažmá jasně demonstroval.
I když ani tehdy neoplýval nijak oslnivými čísly, dopad na hru měl zásadní, a to zejména druhou sezónu v novém působišti, která byla jeho nejúspěšnější nejen z pohledu získaných trofejí. Na cestě k zisku treble sehrál výraznou roli, což ale také bylo naposledy, kdy byl jako stamilionový hráč viděn i v očích trenéra Guardioly.
Od té doby se v základní sestavě objevil pouze v sedmnácti případech a například v minulé sezóně na trávníku pobyl dohromady jen 700 minut, přičemž se Blues účastnili domácích pohárů, Champions League nebo i MS klubů. Na MS klubů letos ani neodcestoval, ve finále FA Cupu místo něj za nepříznivého stavu z lavičky naskočil devatenáctiletý mladík bez větších zkušeností, a tím už message od španělského trenéra nemohla být jasnější.
Jack Grealish se během minulých sezón potýkal se zraněními, ale s jeho pozdějším přehlížením měla jen pramálo společného. Pep Guardiola na otázky novinářů, proč anglického křídelníka vynechává ze sestav, odpovídal vždy téměř identicky. Stále opakoval, že je dost nekonzistentní, že chce zpátky toho hráče ze sezóny, kdy vyhráli treble, a spekulace o tom, že za vypadnutí ze sestavy může životospráva mimo trávník, vždy razantně popíral.
Jack Grealish sám říká, že potřebuje hrát pravidelně, aby se dostal do své nejlepší formy, zatímco Pep Guardiola je toho názoru, že pravidelně hrát si zaslouží jen ti v nejlepší formě.
Tento menší oxymoron mě při čtení o jeho vztahu se španělským trenérem zaujal asi nejvíce a přiznám se, že při snaze pochopit, proč hráč za 100 mil. liber leští lavičku, mi i docela dává smysl. Jeremy Doku či Savinho měli to štěstí, že svou šanci vyloženě nepokazili, což jim dost zjevně stačilo na povýšení v hierarchii klubu, a zejména jejich dobrými výkony pak španělský manažer odůvodňoval Grealishovo sezení na lavičce.
Ten jako fotbalista má svůj jasný poznávací znak, jímž je prvotřídní vedení míče, na které s příchodem do Manchesteru City musel tak trochu zapomenout, stejně jako na to, jaký je vlastně pocit mít na hřišti úplnou svobodu. Už nehrál tak klíčovou roli jako v Aston Ville, a i když se mu vstup do angažmá povedl, všem bylo nakonec jasné, že až téměř strojová hra Citizens z něj to nejlepší nikdy nedostane.
Guardiola ze stamilionového hráče udělal „obyčejnou“ součást soukolí, na jejímž sebevědomí se ta „nedůležitost“ projevila, přitom hráč zrovna jeho typu si zkrátka věřit potřebuje. Nechci srovnávat data před a po přestupu, ale sluší se zmínit téměř 50% pokles driblingů, který ho na nové adrese potkal, přičemž právě ty byly vždy jeho největší zbraní. Zda se dočkáme vintage Grealishe z Aston Villy, se odhadnout samozřejmě nedá, ale téměř s jistotou se David Moyes přesně o to pokusí, protože se do jeho filozofie náramně hodí.
Hra jeden na jednoho a schopnost potáhnout míč nahoru bude směrem k nové posile od Davida Moyese téměř jistě stěžejním požadavkem. Moyes téměř výhradně hraje 4-2-3-1, na což si bude muset co nejrychleji přivyknout a chopit se i defenzivních povinností. Vy, kteří blog čtete po prvním utkání Evertonu na půdě „nováčka“ z Leedsu, už možná odpověď na otázku ohledně postu, na jakém bude nastupovat, znáte, nicméně alespoň před vstupem do sezóny to zůstává předmětem dohadů.
Na levé straně totiž doposud operoval nejlepší hráč týmu loňské sezóny Iliman Ndiaye, zatímco Jack Grealish poslední čtyři sezóny piloval téměř výhradně levou stranu hřiště. Před stěhováním do Manchesteru se však v dresu Villains občas objevil i pod hrotem v roli desítky, nehledě na to, že právě na střed hřiště to pravidelně tahal i z pozice levého křídla. Byl to další z poznávacích znaků, na které musel po přestupu do Manchesteru City zapomenout. Je velmi pravděpodobné, že, jak už výše zaznělo, mu může chvíli trvat si na „staré“ časy znovu vzpomenout, jestli vůbec.
Teď netvrdím, že za jiných okolností by trucoval za 300 tisíc liber týdně na lavičce, nicméně jedním z důvodů k hostování je rozhodně i snaha se znovu probít do anglického národního týmu, který čeká světový šampionát a do jehož nominace na euro se pod minulým trenérem nevešel. Pokud se mu opravdu podaří přiblížit se jeho dřívější formě, jakýkoliv tým s ním na hřišti získá velkou zbraň.
Everton se bude podílet na 75 % jeho platu a roční hostování Toffies vyjde na 11 milionů liber, což dělá zhruba 225 tisíc liber týdně, a to je na poměry Toffies obrovská částka. Součástí smlouvy je i možnost po sezóně uplatnit 50 mil. liber opci na trvalý přestup, která by sice sama o sobě problémem asi nebyla, nicméně s pro Toffies přijatelným skokem ze současných 300 tisíc liber týdně se Grealish jen těžko spokojí. Everton pro něj bude pravděpodobně jen ideální platformou k restartu stagnující kariéry
