Pokud berou sparťanští fanoušci letošní 4.místo jako tragédii. Před 50 lety museli jejich otcové a dědové zažívat daleko horší časy. První a zatím poslední sestup nejúspěšnějšího českého klubu, se zpečetil 16.6. 1975.
V období normalizace zažívala postupný pád. Poslední titul se na Letné slavil v roce 1967. Poté příchází na scénu kralování Spartaku Trnava, případně bratislavského Slovanu. Sparta skončí v sezoně 1972/73 až 11. o rok později 8.
Hráčský kádr oslaboval,posily se nepovedly a hlavně starší sparťanští hráči už chtěli v klubu v klidu dožít. Po zápase si zajít na pivko a celkově stravovací režim ligového fotbalisty moc neřešit.
Po 2.kole převzal mužstvo bývalý hráč Ivan Mráz. Snažil se o modernější přístup k tréninku ale u staršího jádra nepochodil. Výsledky byly dále špatné, kádr jakbysmet. Všichni ale nějak spoléhali, že Sparta, jako symbol klubu dělnické třídy, přece nemůže spadnout.
Po podzimu je Sparta na 14.pozici na jaře sice přijde mírné zlepšení ale pořád je to málo.
Ve 27.kole zajíždí Sparta do Nitry. Vede tam 2:1, když ale 10 minut před koncem někdo z diváků trefí čárového rozhodčího, je zápas ukončen a Spartě je kontumačně připsána výhra 3:0
Ve 28.kole Sparta poráží v derby Slavii
Do hry vstoupily zákulisí tahy. Bylo cítit, že by Sparta z politických důvodů sestoupit neměla, slávistické stranické vedení to dávala najevo. Zadání bylo jasné i kdyžto to nahlas nikdo neřekl. Vzpomíná tehdější hráč Slavie a později funkcionář Ivo Lubas.
Rozhodovalo poslední kolo
Sparta držela 14. pozici, 15. byl Třinec, 16. slovenská Nitra. Její osud byl zpečetěn, sestupovala. Sparta ovšem byla ve stavu nejvyššího ohrožení. Měla stejný počet bodů jako Třinec, nutně musela doma porazit Teplice a věřit, že Slezané nevyhrají ve svém prostředí nad Bohemians vyšším poměrem.
Jenže právě tohle se stalo.
Podivné kritérium – rozhodoval podíl branek
Předem si řekněme, že tehdy nerozhodovaly o pořadí vzájemné zápasy. Pokud by tomu tak bylo, mohla být Sparta v relativním poklidu. Stačilo by jí vyhrát 1:0, nebo jakkoli jinak, protože měla s Třincem lepší vzájemné zápasy (0:0, 1:0).
Jenže tehdy rozhodovalo prapodivné kritérium – brankový podíl. Ten před posledními zápasy hovořil takto: Sparta měla skóre 40:54, tedy 0,74. Třinec 26:37, tedy 0,70.
Sparta hostila Teplice, kterým už o nic nešlo, skončily v lize sedmé. Do Třince jela Bohemka, byla třetí a měla ještě šanci zabojovat o konečné druhé místo. A tak se zdálo, že třinecké šance na záchranu jsou jen minimální.
Sparta Teplice porazila překvapivě hladce 4:0, proslýchalo se , že výhru si pojistila boční cestou. Moc jsme nevzdorovali, připustil později teplický kapitán Jaroslav Melichar. Nikdo ale netušil že ani 4 branky nebudou stačit. Reprezentační brankář Jiří Sedláček prohlásil , že víc jak 4 goly nepustí. Počet se naplnil už v 52.minutě, poté chytal jako pánbůh
Zápasy měly začít ve stejný čas, aby se předešlo spekulacím. Hlavní rozhodčí Korček však v Třinci zpozdil výkop neplánovanou minutou ticha za zesnulého činovníka. O přestávce se kvůli horku šel sprchovat, potom si nechal poslat pro suchý dres. Zápas tím protáhl a skončil o 7 minut později než na Spartě.
Na Letné to byly minuty hrůzy. Hráči seděli na trávníku a poslouchali rozhlasovou reportáž z Třince: domácí zvýšili na 5:0 a Konec. 12 000 sparťanských fanoušků čekalo napjatě na tribunách – s tranzistoráky u
ucha, jiní v nevědomí, co se to děje.
Třinecký podíl branek se totiž zvýšil na 0,83, kdežto sparťanský jen na 0,81. Sparta sestoupila
Třinečtí ale taky museli jít tomu štěstíčku trochu naproti
„Třinečtí bafuňáři se ozvali 10 dní před zápasem, že by přijeli do Prahy jednat. V botelu Racek jsem jim kývl na návrh, že prohrajeme 1:3 nebo 1:4. Když jsem dodal, že za to nechceme peníze, ale na přestup šikovného obránce Pauříka, úsměvy jim ztuhly. Další schůzka se konala za pár dní v mém bytě. Pauříka si cenili na 300 tisíc korun. Domluvili jsme se, že prohrajeme jen o 3 góly, to prý bude stačit, něco doplatíme a Pauřík bude náš.“ nakonec to ale bylo jinak
„Hlavní frašku sehráli naši hráči. Titulní role se zhostil brankář Kozinka. Byl totiž asi se 4 až 5 spoluhráči Třincem koupený. Nad kšeftem dohlížel Kozinkův bratr, který seděl na tribuně s místním funkcionářem. Údajně, jak jsme se později dozvěděli, si mezi sebou na zemi šoupali tašku s penězi. Podle toho, jak se skóre tady a na Letné vyvíjelo. Jestli v ní bylo 120 tisíc, nebo dokonce 150, jsem se nedozvěděl. Myslím, že odhad
by mohl být správný. Naše obrana byla děravá, na hřišti docházelo ke komickým situacím. Třeba Panenka, který nemiluje tvrdou hru, udělal faul, za který jsme byli potrestáni penaltou. Kozinka ji skoro chytil, ale v poslední chvíli ucukl…
Trenér Musil odešel z lavičky za stavu 4:0. Kozinka se po utkání snad ani nevysprchoval a rychle zmizel. S bráchou ujížděl domů do Trnavy.
uvedl později hospodář klubu Zdeněk Svoboda
Tehdy to byla celospolečenská afeéra, soudruzi na nejvyšších zvažovali nejpřísnější postih všech čtyř týmů – Bohemka, Teplice, Třinec i Sparta měly za trest kolektivně spadnout do 2. ligy. Jenže právě v té době se v Praze konala masová celostátní spartakiáda, výkladní skříň tehdejšího socialistického zřízení, a ta zachránila Bohemians i Třinec v 1. lize. Socialistická tělovýchova si nemohla dovolit před celým světem takovou hanbu a poskvrnu, takže všechno tiše vyšumělo…
Klokani za vše také zaplatili, fraška jim rozložila vztahy v kabině.
Sparta ale ve druhé lize byla jen jednu sezonu. Byť sezona nebyla jednoduchá, poztráceli spoustu bodů, po podzimu byli až 3. ale nakonec uhráli 2. postupové místo za vítězným Frýdkem Místkem. Fanoušci na Spartu nezanevřeli, na rozhodující zápas s Bánskou Bystricou přišla vyprodaná Letná – 33 tisíc fanoušků. Navíc Sparta vyhrála Československý pohár proti favorizovanému Slovanu Bratislava a zahrála si PVP, byť vypadla hned v 1.kole v MTK Budapešt
Následující sezony ještě skončila ve druhé polovině tabulky, poté ale začala šplhat tabulkou nahoru, což vyvrcholilo titulem v roce 1984