FOTBAL
1. ANGLICKÁ LIGA
200 a dost. Přesně tolik utkání má na svém kontě legendární kouč Roy Hodgson, pod jehož vedením se Crystal Palace prezentoval v posledních letech a jehož cesty se s klubem teprve před nedávnem nadobro rozešly.
Crystal Palace máme s Premier League už dobře spojený a po většinu svého působení v nejvyšší soutěži se bojem o udržení zaobírat nemuseli, ikdyž byly časy, kdy i k tomu neměli až tolik daleko. Pokud bychom chtěli v Premier League hledat vyloženě průměrný tým, The Eagles se nám jako definice takového týmu vyloženě nabízí. Nikdy z řady příliš nevyčnívali a na tuto schopnost se dá nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Na jednu stranu je sice fakt, že se jim poměrně úspěšně daří proplouvat vodami anglického fotbalu, aniž by se museli příliš strachovat o svou existenci, nicméně po čase se to z pohledu fanouška londýnského klubu stane docela nudnou záležitostí a bez absence reálných ambicí se posunout o krok vpřed vás to zákonitě přestane bavit.
Ačkoliv uvnitř nepanuje žádný velký zmatek a chod klubu je po finanční stránce vcelku stabilní, doposud se orlům ochutnat evropské poháry nepodařilo, ikdyž tomu byli nejednou docela blízko. Není tomu zase tak dlouho co se stal známý John Textor většinovým vlastníkem a s jeho příchodem, ačkoliv tomu jeho renomé příliš nenasvědčovalo se přece jen očekávalo, že uvnitř klubu se situace zlepší a smyjí ze sebe nálepku toho průměrného týmu ze středu tabulky.
Aby však mohli pohlížet po držení se nějakéhokonceptu, vyžadovalo to mít v křesle manažera člověka, který v něm vydrží více než jednu nebo dvě sezóny. Dlouho to bylo jejich achylovou patou, z níž se podařilo trn vytáhnout až Royi Hodgsonovi. Roy v jejich čele dokázal na poměry Crystal Palace vydržet nejdéle a právem se na legendárním Selhurst Parku stal pro fanoušky legendou, přestože jí byl už v době, než u nich do křesla manažera usedl vúbec poprvé. O jeho trenérských kvalitách dnes už fotbalová Anglie příliš nepochybuje a platí u fotbalové veřejnosti za oblíbenou postavu, avšak každý příběh má svůj konec a ten Hodgsonův se poměrně „nečekaně“ urodil před pár dny a to symbolicky při jednom z tréninků jeho svěřenců.
Když se Hodgson po neúspěšném a možná i lehce předčasném konci Patricka Viery do čela Crystal Palace vracel, všem bylo v tu chvíli jasné, že je to pouze dočasné řešení, a že do budoucna ve snaze klub poctivě omladit a vystavět od akademie, Hodgson sehraje jen velmi malou roli. V podstatě se od něj očekávalo jen krizové vedení týmu směrem k odvrácení sestupu, což se mu podařilo tak dobře, že i přes původní Textorovu skepsi s ním prodloužili smlouvu o jednu celou sezónu. Z části to bylo zapríčiněno i tím, že fanoušek Crystal Palace s tím byl naprosto v pohodě a minulá sezóna pro jeho výměnu příliš důvodů nedávala.
I přesto už s variantou jeho konce vedení dopředu počítalo a ve světle letošních výsledků bylo jen otázkou času, kdy se tak stane. Z úcty k jeho jménu se to téma příliš nevytahovalo, ale okolnosti tomu přece jen dopřály o něco rychlejší spád. Roye Hodgsona totiž nedávno při jednom z tréninků potkaly zdravotní komplikace, které vzhledem k jeho věku nejsou až tak překvapivé. Anglický trenér má 76 let a na anglických trávicích dnes už jen těžko budeme hledat staršího manažera. Údajně se mu udělalo nevolno a „zkolaboval“, nicméně podle nejnovějších zpráv je už v pořádku a dává se dohromady doma, mimo nemocnici.
Nemilý sled událostí v kombinaci se špatnou formou jen urychlil nevyhnutelné, přičemž na změnu v trenérském křesle byli na Selhurst Parku už připraveni a potencionálního nástupce sondovali v podstatě už od začátku sezóny. Pro možného nástupce zvažovali vícero jmen převážně se zkušenostmi z Premier League. Nabízel se Steve Cooper, který byl teprve nedávno odvolán z vedení Nottinghamu Forest, nabízel se i ex-manažer Wolverhamptonu nebo současný trenér McKenna, který píše pohádkový příběh v Championship s Ipswitch Town, jehož výsledky sice už nejsou tak přesvědčivé jako v úvodu sezóny, ale pořád jsou v souboji o přímý postup do Premier League. Ani jedno z těchto jmen se však do čela Crystal Palace nepodívá, protože klub nakonec sáhnul po další z chystaných variant a přivítali nadějného trenéra z německé ligy, Olivera Glasnera.
Oliver Glasner v červnu oslaví padesáté narozeniny a z Německa si veze dost solidní reputaci člověka, kterému koncepční práce nesmrdí a je to zřejmě i jeden z hlavních faktorů, který za jeho podpisem stál. Za sebou má úspěšná působení jak ve Wolfsburgu nebo později Frankfurtu, ze kterého do Anglie přichází, ale v úplných začátcích ho formovaly štace v rakouské lize s Laskem nebo Salzburkem, ať už jako asistenta nebo později i hlavního kouče. Celou jeho trenérskou dráhu provází Glasnera aura trenéra, který z týmu dokáže dostat to nejlepší a přesně to se mu dařilo hlavně v Německu. Wolfsburg se s jeho přispěním po dlouhých letech dostal do Ligy Mistrů, a ikdyž v lize toho roku příliš terno neudělali, jako neporažený tým pod jeho vedením dokázal i na úkor mého West Hamu vyhrát Evropskou Ligu a kvalifikovat se do Ligy Mistrů.
Jako trenér je velmi energický, na tréninku nespoléhá jen na práci svých asistentů a rád si vše sám organizuje. Pro svou úzkou práci s hráči je známý, stejně tak jako proslul i tím, že si směrem k vedení nebere žádné servítky a v minulosti mu nedělalo žádný problém dát při tiskovkách najevo frustraci směrem k vedení. Většinou tedy kvůli toho, že nevyslyšeli jeho požadavky na zkvalitnění kádru a možná i to je důvod, který zformoval jeho pověst „za málo peněz hodně muziky“. I to bude muset předvést v jeho novém angažmá, kde na něj přesně takové prostředí bude čekat a uvidíme, jestli Textorovi jeho nadšení z jeho angažování i vydrží.
To jakým stylem se chce s novým mančaftem prezentovat se s jistotou předpovědět nedá. Z historie jeho působení vyplývá, že mu nedělá problém se adaptovat a mohli jsme ho vidět hrát už všechny možné systémy. Určité poznávací znaky však jeho hra přeci jen má. Sám uvedl, že čerpal inspiraci nejen od Jürgena Kloppa a vysoký pressing se i vzhledem k hráčům, kteří na něj v novém působišti čekají, dá očekávat.
Anglické trávníky tak přivítaly dalšího anglickým fotbalem neozkoušeného debutanta, který se do trenérského křesla díky okolnostem usadil o něco dříve než bylo původně zamýšleno.