MS 2026 – KANADA+MEXIKO+USA
Letošní mistrovství světa bude jiné než ta předchozí, protože už naplno ukazuje novou realitu globálního fotbalu. Rozdílů bude celá řada a proto bych ty z mého pohledu nejzásadnější v tomto blogu připomněl.
MS 2026 se vymyká prakticky ve všem. Bude to turnaj, který má být největší v historii. To bezpochyby. Ale zároveň to bude turnaj, který nejspíš razantně ukáže, kam se moderní fotbal posunul. Z jednoduché hry se stal obří globální produkt, který musí zvládnout spoustu nástrah dnešního světa. A právě v tom je letošní šampionát výjimečný. Nejen tím, co se bude dít na hřišti, ale i tím, co se bude dít kolem něj.
Největší šampionát všech dob
První zásadní rozdíl je jasný na první pohled – formát. Mistrovství světa poprvé přivítá 48 týmů. Už to samo o sobě mění logiku turnaje. Dlouhé roky jsme byli zvyklí na model s 32 účastníky, který měl své tempo, svou přehlednost. Teď však přichází větší turnaj, větší pavouk, větší počet zápasů a větší prostor pro země, které se dříve na světovou scénu dostávaly jen výjimečně (mimochodem, jménem naší repre pěkně děkuji).
Z fotbalového hlediska je to krásná i riskantní změna zároveň. Krásná proto, že mistrovství světa má být skutečně světové. Čím víc zemí dostane šanci, tím víc příběhů může turnaj nabídnout. Šampionát má ukazovat šíři hry, její globální rozmach a emoce zemí, pro které může být už samotná účast historickým okamžikem. Vzpomeňme třeba na Curacao se zhruba 150 tisíci obyvatel. Nicméně na druhou stranu větší počet týmů automaticky neznamená vyšší kvalitu. To je nepříjemná, ale férová poznámka. Může přibýt krásných příběhů outsiderů, ale také zápasů, kde bude rozdíl v úrovni příliš viditelný. Může přibýt fotbalu, ale ne nutně lepšího fotbalu. A to může být v kontextu už tak náročného programu světových hvězd spíše kontraproduktivní. No uvidíme, jak se nový rozšířený formát nakonec vyvede. Každopádně čeká nás logicky rekordních 104 zápasů.
Turnaj rozprostřený přes tři země
Druhým obrovským rozdílem je geografie. MS 2026 se hraje ve třech zemích – ve Spojených státech, Kanadě a Mexiku. Zní to jako velkolepá oslava fotbalu. V praxi to ale znamená organizační kolos, který bude muset fungovat přes různé státy, města, časová pásma, klimatické podmínky či bezpečnostní režimy. Dřívější šampionáty byly sice také logisticky náročné, ale pořád měly jeden jasný hostitelský rámec. Tady se bude cestovat napříč kontinentem. Pro týmy to znamená pečlivější plánování přesunů, regenerace a aklimatizace. Pro fanoušky to znamená dražší a složitější cestování. A pro pořadatele to znamená nutnost sladit obrovské množství organizačních detailů. A tak mě napadá – je tu vůbec někdo, komu to přinese užitek?
Vstupenky jako tržní komodita
Další rozdíl je možná nejcitlivější pro běžného fanouška – ceny vstupenek. Fotbal byl vždycky takovým chudým sportem. No, kdo z nás to nezná. Stačila prázdná láhev, na zemi označit branky a šlo se na věc. Fotbal byl vždycky hrou, která patřila ulicím, školním hřištím, levným putykám. Vždy byl dostupný jak z pohledu hráčů, tak z pohledu fanoušků. Jenže realita velkých světových turnajů je čím dál tvrdší. A letošní šampionát posouvá debatu o cenách na úplně novou úroveň. Dynamické oceňování vstupenek je pojem, který se bude kolem MS opakovat často. Ve zkratce jde o to, že cena není pevně daná jako u dřívějších turnajů, ale může se měnit podle poptávky, dostupnosti, atraktivity utkání a fáze prodeje. Ve světě amerického sportu to není žádná revoluce. U velkých zápasů NBA, NFL nebo koncertů je podobná logika běžná. Jenže mistrovství světa ve fotbale není běžný a hlavně pravidelný sportovní event na americkém trhu. Nejde jen o to, že vstupenky jsou drahé. Drahé byly i dřív. Jde o pocit nejistoty, netransparentnosti a komercializace. Jestli letošní MS v něčem symbolizuje současný sportovní byznys, pak právě tady. Fotbal ještě nikdy nebyl tak globální. Ale možná také nikdy nebyl tak drahý.
Horko jako soupeř, kterého nelze ukličkovat
Vedle formátu a peněz se bude hodně mluvit také o počasí. A ne jako o klasické poznámce komentátora, že „trávník je dnes rychlý a hráčům to bude jezdit“. Tady jde o reálné zdravotní a sportovní riziko. Turnaj se hraje v létě a v řadě lokalit lze očekávat vysoké teploty, vlhkost a náročné podmínky. To není jen nepříjemnost. To je faktor, který může ovlivnit výkon hráčů, taktiku, tempo hry, schopnost regenerace i bezpečnost fanoušků. Analýza zveřejněná v květnu organizací World Weather Attribution zjistila, že přibližně čtvrtina všech zápasů by se mohla odehrát v podmínkách překračujících bezpečnostní limity doporučené světovým hráčským svazem FIFPRO, přičemž pět zápasů by se podle odhadů mělo dokonce konat v podmínkách, které výzkumníci označili za natolik nebezpečné, že by odůvodňovaly odložení. Většina zápasů pak bude na hraně standardně akceptovatelných podmínek. Oproti roku 1994, kdy se MS také konalo ve Spojených státech, je riziko téměř dvojnásobné. Jasně, FIFA zareagovala a zavedla ochranná opatření v podobě ochlazovacích pauz, klimatizovaných laviček, úprav časů výkopů atd., ale i tak se obávám, že to bude málo a fotbal tím bude zkrátka trpět. A hráči především.
Task Force jako orgán krizového štábu?
Zní to, jako kdybychom se přesunuli z fotbalového stadionu do zasedačky krizového štábu. A vlastně to není tak daleko od pravdy. MS 2026 je obří akce s celosvětovým zájmem, proto se kolem turnaje řeší vládní koordinace, bezpečnostní složky, letiště, víza, pohyb fanoušků, krizová komunikace nebo ochrana měkkých cílů.
U každého MS existuje standardně lokální organizační výbor, který řeší turnaj po sportovní a provozní stránce. Vedle toho ale hostitelské státy často zřizovaly různé vládní, bezpečnostní nebo krizové koordinační orgány, které se funkčně Task Force velmi podobají, jen se většinou nejmenovaly přímo „White House Task Force“ a neměly stejný politický branding jako současná americká struktura pro MS 2026. Ta je specifická hlavně tím, že je výslovně zřízená na úrovni Bílého domu. Bílý dům uvádí, že má ve spolupráci s vládními resorty a agenturami usnadňovat komplexní plánování, organizaci a provedení celého turnaje.
Geopolitika napříč celým turnajem
Asi každé mistrovství světa mělo politický rozměr. To není novinka. Sport a politika od sebe nikdy nebyly tak oddělené, jak se někdy naivně tvrdí. Jenže současná mezinárodní situace dává letošnímu turnaji mimořádně citlivý rámec.
Svět je rozdělenější, nervóznější a bezpečnostně křehčí než před lety. Řeší se migrace, války, sankce, mezinárodní napětí, diplomatické vztahy, vízové režimy i protesty. A mistrovství světa, na které přijedou fanoušci, hráči, funkcionáři a novináři z celého světa, se tomu nemůže vyhnout. To se pak promítá v mnoha ohledech – v tom, komu je umožněn vstup do země, v tom, jak budou pořadatelé reagovat na protesty nebo násilí atd. Spojené státy budou chtít ukázat organizační sílu, bezpečnost a schopnost pořádat největší akce světa. Jenže právě v tom bude napětí. Čím víc se turnaj tváří jako globální oslava jednoty, tím víc budou vidět momenty, kdy svět jednotný není. Věřme však, že takových momentů bude minimum.
Závěrem
MS 2026 nebude jen testem týmů a trenérů. Bude testem celé moderní podoby fotbalu. Ukáže, jestli lze největší sportovní akci planety dál zvětšovat, zdražovat a globalizovat, aniž by se z ní vytratila její podstata. Určitě nás čeká největší turnaj v historii, ale zda se bude jednat také o nejlepší turnaj, to se teprve uvidí.
