O víkendu startuje nadstavbová část Chance ligy. V dnešním blogu se však nebudu věnovat tomu, co nás čeká, ale nabídnu pohled do historie. Splňují tato přidaná kola cíle, které byly vytyčeny? Data ukazují krutou realitu.
Bylo to v roce 2017, kdy se se poprvé začala rodit myšlenka nového ligového formátu a jen o rok později ji dala LFA finální štempl.
V sezóně 18/19 se hrála historicky první nadstavba, která vyvolávala řadu otázek, a většina konzervativních Čechů ji dodnes nepřijala jako přínos pro náš fotbal. Dnes odstartoval její sedmý ročník (20/21 zrušil covid), což je ideální chvíle na bilancování.
Jaké byly hlavní cíle tohoto kroku?
- Zvýšení atraktivity ligy
- Více zápasů = více peněž
- Motivace pro více týmů
- Marketing a mediální zájem
Jaká je realita?
Tady si nejdřív dovolím svůj pohled na věc. Jako člověk, který chodí pravidelně na stadion, jsem tento krok kvitoval. Vraťme se na chvíli o téměř deset let zpátky. Nešlo ani tak o samotnou myšlenku, ale o to, že přidaný zápas proti Slavii, Plzni, ale i třeba Baníku nebo Liberci dokáže naplnit stadion.
V televizi to třeba tak nevnímáte, ale ze stadionu si odnášíte nesrovnatelně silnější zážitek, když jsou tribuny natřískané k prasknutí, než když polovina sedaček zůstane prázdná. Pro fanoušky, kteří chodí na stadion řekněme poslední tři sezóny, je téměř nepředstavitelné, že by Letná nebo Eden nebyly vyprodané. Není to ale tak dávno, co se to dělo a plno bylo jen na zápasech proti top rivalům.
Naštěstí je tohle období za námi a z fotbalu v Česku se postupně stává i kulturní zážitek — na tribuny, hlavně v Praze, si nachází cestu více rodin a už to není jen o tom dát si pivo s kamarády a jít se vyřvat.
Zvýšení atraktivity ligy
A tady nastává hned první velký problém. Aby byla skupina o titul atraktivní, potřebujete, aby rozdíly, ať už bodové nebo výkonnostní, mezi zainteresovanými kluby byly co nejmenší. A to je první kámen úrazu.
Trochu odbočím, ale schválně si otevřete ligovou tabulku našich sousedů v Polsku. Tam by měla nadstavba opravdu „říz a to správné napětí“. Realita české ligy je ale úplně jiná a musím se přiznat, že jsem byl při včerejší rešerši dost zaskočen.
Dokážete správně odhadnout, kolikrát se za celou historii nadstavby změnilo pořadí týmů na prvních šesti místech po základní části? Jednou! Sice na tom nejdůležitějším místě, ale pouze jedinkrát.
V ročníku 21/22 vstupovala Slavia do nadstavby se 73 body po základní části a Viktoria měla 72. Pražanům se však pět přidaných kol vůbec nevydařilo a Plzeň si dokráčela pro titul se sedmibodovým náskokem.
Titulový závod měl grády i v sezóně 23/24, ve které se o titul přetahovala pražská „S“, ale jinak vždy a bez výjimky platilo pořadí, které určila základní část.
Ptáte se, jak je to možné? Jednoduše. Kvalitativní nůžky jsou v tuzemsku široce rozevřené. Není neobvyklé, že tým na prvním místě nasbírá téměř jednou tolik bodů co tým na místě šestém. Ty rozdíly jsou opravdu propastné.
Pár příkladů pro ilustraci:
18/19 – Slavia 83 b vs. Slovan 46 b
19/20 – Slavia 85 b vs. Baník 47 b
21/22 – Plzeň 85 b vs. Hradec 44 b
22/23 – Sparta 78 b vs. Sigma 48 b
23/24 – Sparta 87 b vs. Slovácko 44 b
24/25 – Slavia 90 b vs. Sigma 46 b
Ne, za těchto okolností skupina o titul není atraktivní. A nedává smysl.
Motivace pro více týmů
Ta vzala hodně rychle za své. Samostatnou kapitolou je totiž prostřední skupina, která ještě do ročníku 22/23 dávala zúčastněným týmům nějaký smysl, protože její vítěz se následně utkal s pátým týmem skupiny o titul v „bitvě o Evropu“. LFA si však vyhodnotila, že systém je nespravedlivý a hlavně v posledních kolech základní části sváděl k taktizování. Kolikrát totiž nabízel vyšší šanci na evropské poháry z prostřední skupiny než ze skupiny o titul.
Odměna za vítězství v prostřední skupině nyní – milion korun a posun do třetího kola Mol cupu – sen každého týmu.
Více zápasů = více peněz
Cíl, který jde ruku v ruce s marketingem a vyšším mediálním zájmem. Je to logické, liga nabízí nejen o jedno derby, ale také o zápas mezi Spartou, potažmo Slavií a Plzní, více. To jsou výhody, které jsou nesporné, ale o kterých se vědělo už ve chvíli, kdy se tento nový systém zaváděl.
Televizní přenos výše zmíněných utkání přinese vyšší zájem a přitáhne více fanoušků nejen k televizním obrazovkám, ale také na stadion, takže se po finanční stránce vyplatí. Otázkou tak zůstává, jestli větší počet atraktivních zápasů automaticky znamená i kvalitnější soutěž jako celek, a tam mám velké pochyby, které potvrzují předchozí sezony a data v nich nasbíraná.
A tady se opět vrátím k našim sousedům do Polska. Nevím, jestli jste zaznamenali výrok Lukáše Sadílka (bývalého hráče Sparty, nyní hájícího barvy Górniku Zabrze), který se nechal slyšet, že polská liga je kvalitnější než ta česká. Výrok, který vyvolal vlnu posměchu, a samotný hráč si vysloužil řadu urážek.
Možná nabídnu nepopulární názor, ale já s ním souhlasím. Bavím se o lize jako celku a jaký produkt nabízí, tam jsou naši sousedé hodně před námi (příjmy z televizních práv, stadiony a celkový zájem o fotbal). Nutno však dodat, že naše „silná trojka“ by podle mě hrála pravidelně o titul i tam a naše top kluby jsou kvalitnější než ty našich sousedů.
Jak udělat nadstavbu více atraktivní?
Odpověď je jednoduchá, zvýšit kvalitu ostatních klubů Chance ligy. Zní to snadně, co? Ale realita je úplně jinde.
Zářný příklad nám nabízí Baník. Loni tým, který do posledního kola proháněl Plzeň v souboji o druhé místo a tím pádem o předkolo LM. Tým, který má skvělé fanoušky a všechny předpoklady, aby se vměstnal do top trojky a zvýšil kvalitu v horních patrech tabulky – přesně to, co česká liga nutně potřebuje. A výsledek o rok později? Chachaři budou mít co dělat, aby v příští sezóně nehráli proti Slavii, ale ne té mistrovské, nýbrž její rezervě ve druhé lize. Po úspěšné sezóně přišel výprodej a obrovský pokles sportovní formy. Stabilita a udržitelnost jsou kamenem úrazu u týmů mimo top trojku.
Jablonec poslední rok ukazuje, že patří do užší špičky, ale aniž bych se chtěl dotknout těch dvou tisíc věrných fans a borce s řehtačkou, tak „Jabka“ nikdy nevytvoří to správné fotbalové prostředí. V neposlední řadě musím zmínit i hřiště, které po většinu sezóny připomíná čerstvě zorané pole.
Dlouhodobější projekt se rýsuje v týmu jejich největšího rivala z Liberce, ale tam to bude ještě běh na dlouhou trať.
Jistou naději dává Sigma Olomouc. Ta se v posledních přestupových obdobích nebála utrácet peníze, které si do té doby mohly na našem rybníčku dovolit rozhazovat jen Sparta a Slavia. Přinesou hráči za vyšší desítky milionů kýžený efekt? To uvidíme v příštích měsících a opět se vrátím ke slovu „udržitelnost“. Fotbal v Česku není ve většině případů vnímán jako investice s vysokou návratností.
Dokud se ostatním týmům nepodaří dlouhodobě snížit propastné rozdíly v kvalitě, bude nadstavba o titul vyznačovat spíše poklidným dohráním sezóny než velkými bitvami, o kterých jsem před osmi lety snil.
Skupina o titul – počet účastí
- plný počet – Sparta, Slavia, Plzeň
- pětkrát – Baník
- čtyřikrát – Jablonec
- třikrát – Liberec, Slovácko
- dvakrát – Hradec, Olomouc
- jednou – Mladá Boleslav, Bohemka
Jak vidíte nadstavbu vy? Je prospěšná, nebo spíše nutné zlo?
