FOTBAL
Fotbal v Itálii je náboženství, ale jeho bohové mají občas krvavé ruce. Od Maradony s kokainem až po lístky Juventusu pod kontrolou Ndranghety. Jak mafie pere prachy přes kluby a proč hráči raději drží pusu? Nahlédněte do světa, kde o výsledku nerozhoduje gól, ale zákon mlčení – Omertà.
Čaute chlapci, mám pro Vás novou sérii, ve které se budeme bavit o tématech spojených s fanoušky a jejich fanatismem. Osobně rád navštěvuji fotbalové zápasy a vždycky se neskutečně těším na prezentaci a fandění fanoušků, jelikož to zápasům dodává tu třešničku na dortu.
Itálie. Země, kde je fotbal víc než náboženství. Jde o největší volnočasovou zábavu většinu dospělých mužů. Jenže tam, kde srší obrovské emoce tisíců fanoušků a miliardy korun v kšeftech, se vždycky motali lidi, které na tribunách úplně vidět nechcete nebo takhle, vy je většinou ani nikdy neuvidíte. Italská mafie od neapolské Camorry až po klany ze Sicílie nebo Kalábrie si moc dobře spočítala, že fotbal je ideálním nástrojem pro své zájmy. Pro tyto mafie je stadion v podstatě obří pračka na špinavé prachy a způsob, jak si v regionu udržet absolutní moc. Pro běžného fanouška je kotel místem, kde se zpívají chorály a bouchá pyrotechnika, ale pro mafii je to území, na kterém se dá tahat za nitky.
Vezměme si Juventus, který je jednou z největších fotbalových značek na světě. Klub s historickými kořeny rodiny Agnelliů se stal terčem infiltrace kalábrijské Ndranghety. Mechanismus byl prostý, ale děsivý. Mafie se dokázala prokopat k tomu, že začala prodávat lístky na zápasy Juventusu. Skrze vydírání a zastrašování nutili klub, aby jim prodával tisíce lístků, které pak s obrovským ziskem přeprodávali na černém trhu. Nesmíme zapomínat, že fotbal je zrcadlem společnosti. A pokud je společnost prolezlá korupcí a mafií, fotbal nemůže zůstat imunní, prohlásil někdejší legendární český trenér Zdeněk Zeman, který jako jeden z mála v Itálii trénoval a dokonce i otevřeně mluvil o mafii v italském profesionálním fotbale.
Zatímco v nejvyšší lize jde o moc a lístky, v nižších soutěžích jde o čistý zisk. Mafie zde funguje jako majitel klubu, který si chce prostřednictvím klubu řešit své zájmy. Koupit krachující klub v zapadlém městě na jihu Itálie je pro klan Camorra ideální příležitost. Do klubu se nalijí peníze z prodeje drog, vykážou se fiktivní sponzorské smlouvy, nadhodnotí se ceny průměrných hráčů při přestupech a špinavé peníze jsou najednou legálním ziskem z fotbalové činnosti. Vyšetřovatelé z Antimafiánského ředitelství potvrdili, že v některých regionech na jihu Itálie není možné vlastnit fotbalový klub bez požehnání lokálního bosse, což je za mě pro nás z Česka absolutně nepředstavitelná věc, kterou tady u nás snad nikdy nezažijeme. Na druhou stranu si nemyslím, že by byl český fotbal v tomto ohledu taky nejsvatější a nejčistší.
Jedním z nejkontroverznějších příběhů je kariéra Giuseppe Sculliho. Bývalý hráč Juventusu, Janova či Lazia nebyl jen tak ledajakým útočníkem. Byl to vnuk Giuseppeho Morabita, jednoho z nejmocnějších bossů Ndranghety. Sculli byl několikrát vyšetřován, díky mázlým zápasů a styky právě s těmito lidmi z podsvětí. Fotografie, na kterých se objímá s bossy v kotli fanoušků Janova během protestů okamžitě v té době obletěly celý svět. Jedná se o důkaz toho, že hranice mezi profesionálním sportovcem a mafií může být v Itálii nebezpečně tenká. Nedávno na sociálních sítích lítalo video o tom, jak podobnou zkušenost popisoval slovenský fotbalista, který přesně popsal to, jak podplácení zápasů funguje a kolik za to hráči mohou dostat. Na Slovensku se to pohybovalo kolem dvou tisíc euro na zápas.
Nelze psát o mafii a fotbale a nezmínit legendárního Diega Maradonu. Když v roce 1984 dorazil do Neapole, město ovládala další z italských mafií a to neapolská Camorra. Diego se stal okamžitě Bohem. Netrvalo dlouho a na veřejnost prosákly fotky Maradony v doprovodu bratrů Giulianových, vysoce postavených členů neapolské mafie. Diego dostával luxusní hodinky a kokain, výměnou za to se objevoval na oslavách klanu a dodával jim status nedotknutelnosti. Camorra tehdy kontrolovala vše, od parkování u stadionu až po nelegální sázky na každý rohový kop, což v dnešní době už není tak neobvyklé, jelikož sázkovky už přesně tento typ gamble sázet nabízí a kdo na ně sází, tak má za mě velký problém.
V Neapoli vám mafie neklepe na dveře se zbraní v ruce. Přijde k vám s úsměvem, nabídne vám kávu a řekne, že se postará o vaše problémy. Po takovém shledání už jste jejich – popsal mechanismus fungování spisovatel Roberto Saviano, autor bestselleru Gomora, který žije pod policejní ochranou. Největší zbraní mafie ve fotbale není násilí, ale Omertà, tedy zákon o mlčenlivosti. Hráči, trenéři i funkcionáři často vědí, jak se věci mají, ale nemohou nic říct skrz strach o své blízké a vlastně i svůj vlastní život, protože si zahráváte s lidma, kteří nemají žádné hranice a nikdy nevíte, kdy a čím takové lidi můžete naštvat, takže se jim snažíte chodit na ruku oplátkou máte jisté bezpečí.
Když v roce 2011 vypukl skandál Scommessopoli ohledně masivního ovlivňování zápasů kvůli sázkám, ukázalo se, že nitky vedou až do Asie, která je vlastně rájem pro všechny sázkové podvodníky, ale operativci na italské půdě byli často právě členové výše zmiňovaných mafií. Dnes je situace o něco lepší. Italská policie a fotbalová federace zavedly přísnější kontroly vlastnictví klubů a monitoring sázek. Přesto se zdá, že mafie jenom mění styl, kterým si své zájmy stále zaobstarává. Už sice není tolik vidět, nepoužívá tolik násilí, ale o to nebezpečnější pro ten fotbal vlastně může být.
