FOTBAL
Za mořem platové stropy dobře znají. Věc, díky které jsou dnes NHL, NBA nebo NFL vyrovnané a divácky atraktivní, ale většina evropských soutěží pro to žádná striktní pravidla nemá, tedy alespoň zatím.
Ačkoliv mají evropské ligy své různé regulace, platům se víceméně nijak nevěnují. Dnes jediný salary cap už deset let běží ve španělské La Lize, ale vázaný je na příjmy každého klubu. V praxi to znamená i důvod, proč je každoroční boj o titul mezi Barcelonou a Realem Madrid prakticky předem daný.
Na stejném principu dnes fungují i poměrně čerstvá pravidla UEFA, která klubům hrajícím evropské soutěže dovolují utratit 70 % čistého příjmu klubu. Záměr sladit se i s pravidly UEFA je i jedním z oficiálních odůvodnění prozatím navrhované změny.
Přímo to s tím nespojujme, ale v současné době, kdy polovinu klubů vlastní američtí investoři, se pomalu blíží i hlasování o zavedení právě platového stropu, a to právě v Premier League. Během listopadu se uskuteční setkání zástupců všech klubů, na kterém se o dodnes zřejmě největší změně v historii anglické soutěže rozhodne, a v případě prohlasování by strop vešel v platnost už pro sezónu 2026/27.
Anglická liga by se tak stala první z největších fotbalových soutěží, která ke tvrdému platovému stropu sáhla. Navrhovaný způsob, kterým chtějí strop určit, bude navíc po vzoru UEFA vázaný i na klubové příjmy, kde by měla platit maximální hranice pro platy a transfery 85 % příjmů (UEFA má 70 %).
Maximální povolená částka na veškeré platy (70–75 % tvoří většinou platy hráčů) má být pro kluby ve výši pětinásobku příjmů za vysílací práva a prize money, které inkasoval klub na posledním místě tabulky. Převedeno na probíhající sezónu by to znamenalo strop 550 mil. liber (630 mil. eur).
Nejvíce v Premier League svým zaměstnancům platil v loňském roce Manchester City, který za ně utratil 413 mil. liber. Letos navíc kluby uzavřely rekordní smlouvu na vysílací práva, takže pro příští rok bude zastropovaná částka ještě vyšší. Jako trest za porušení navrhovaného stropu má být na stole minimální odečet 6 bodů + bod za každých 6,5 mil. liber přes strop. Ale je to při takové hranici ještě vůbec nějaký strop?
Časté argumenty pro změnu se opírají zejména o snahu dát menším klubům šanci si čichnout a smazat poměrně velké rozdíly mezi nejen nově postupujícími týmy a velkou šestkou. Premier League se úspěšně daří svou značku prodávat, což dokládá už zmiňovaný rekordní deal na vysílací práva, a vyrovnaná, atraktivní soutěž je rozhodně v jejím zájmu. Díky novým změnám ve vysílacích časech navíc sledovanost znovu výrazně naroste.
Pro úspěšné přijetí změny je potřeba 14 z 20 hlasů a obecně platí, že kluby ze středu tabulky nemají důvod pro přijetí ruku nezvednout. Pro zařazení návrhu dříve hlasovalo 16 z 20. Odpůrci návrhu samozřejmě existují a proti se veřejně vyjádřily hlavně oba kluby z Manchesteru a Aston Villa, zatímco Chelsea se hodlá zdržet hlasování, přičemž si i oni svůj argument pro zamítnutí našly.
Odpůrci návrhu kontrují zejména tím, že Premier League bude hrozit ztráta pověsti jako nejlepší soutěže v případě, že budou mít evropské kluby větší šance zlákat ty nejlepší hráče. To je však poměrně chabý argument, když uvážíme, že navrhovaný strop je i při současném přeplácení hráčů stále docela pohodlný.
„Poslední věc, kterou chcete, je, aby nejlepší domácí kluby nebyly schopny konkurovat týmům jako Bayern Mnichov, Real Madrid, Barcelona nebo PSG.“
Vyjádření jednoho z nejhlasitějších lidí na opačné straně barikády, Jima Ratcliffa, pak působí lehce úsměvně, když stojí za klubem proslulým astronomickými platy, když je to v současné chvíli s nadsázkou to jediné, co můžou svým přestupovým cílům nabídnout.
Na druhou stranu jsou ďáblové zároveň i demonstrací toho, že vysoké platy za top zboží nutně nemusí znamenat úspěch. Zároveň se i za současných podmínek najdou „chudé“ kluby, které ty velké občas potrápí, ale kromě už dekádu starého úspěchu Leicesteru nebyl boji o titul blízko žádný z nich.
Hlasování pro sjednocení pravidel s těmi UEFA drží v šachu právě kluby spodních pater tabulky, které odmítaly další zvýhodnění týmů s násobně větším revenue a chtějí proto stejný limit pro všechny.
Ve výsledku by se toho pro bohaté kluby příliš nezměnilo, vyjma teoreticky větší šance těch menších na to ukořistit na marketu i větší ryby. Profitovat z toho můžou spíše majitelé klubů, pro které případně menší výdaje znamenají větší profit, ale jak už zaznělo, momentálně by měl i ten nejvíce utrácející klub Premier League slušnou rezervu.
