FOTBAL
Fotbal je nejpopulárnější hra planety a stejně jako samotný život je plný nekonečných diskusí. S nástupem moderních technologií a systému VAR se mělo mnoho z těchto diskusí vytratit – fotbal měl být spravedlivější a férovější. Jenže realita ukazuje, že kromě přesnějších verdiktů přinesl VAR i spoustu nových kontroverzí. V následujícím textu se podíváme na to, co VAR fotbalu skutečně dává a co mu naopak bere.
Fotbal je o emocích, o vášni, a bezpochyby taky (stejně jako mnoho dalších oblastí lidské činnosti) i o technologiích. Nechci působit jako nějaký odmítač moderních technologií. Naopak – jsem jejich fanoušek. Technologický pokrok vždy vítám s nadšením a věřte mi, že jsem rád za to, že se technologie postupně implementují i v oblasti sportu.
Když se začalo hovořit o zavedení VAR do světa fotbalu, byl jsem nadšený. VAR měl totiž přinést spravedlnost. Měl pomoci tomuto sportu – jeho protagonistům, fanouškům i dalším zainteresovaným osobám zbavit se kontroverzních situací a zajistit, že rozhodnutí na hřišti budou v maximální možné míře přesná. Je ale současné vnímání VARu opravdu takové? Mám pocit, že spíše ne. Připadá mi, že se VAR stal jedním z největších strašáků pro hráče, fanoušky, majitelé klubů a samozřejmě i pro sázkaře.
Při psaní tohoto blogu vycházím z předpokladu, že většina sázkařů volí aktivní/overové sázky. Chci tím říct, že spíše sází na to, že se v zápase něco stane, než že se něco nestane (tj. většina volí sázky typu padnou góly, budou rohy, bude penalta, budou karty, budou fauly atd.). Pojďme se podívat, jak tedy VAR ovlivňuje fotbal. Využijme například statistiky Premier League ze sezóny 2023/2024. Ve zmíněném ročníku VAR zrušil 53 původně uznaných gólů a dodatečně uznal pouze 7, které byly na hřišti neuznány. Tedy nebýt VAR, v sezóně by padlo o 46 branek více. Podobná čísla byla vysledována i v ročníku 2019/2020, který byl první s VAR – tehdy VAR dodatečně odvolal 56 branek a naopak dodatečně uznal pouze 10. Pro sázkaře je jistě mnohem pozitivnější statistika pokutových kopů. Ve zmíněné sezóně 2019/2020 VAR dodatečně nařídil 22 pokutových kopů, kdežto odvolal pouze 7 původně odpískaných. A podobná čísla lze pozorovat i v dalších sezónách, tedy lze konstatovat, že VAR pomáhá k pokutovým kopům.
Víte, v principu mi VAR nevadí. On asi opravdu dělá fotbal spravedlivější, i když bohužel někdy to je na úkor sázky, kterou zrovna mají sázkaři na tiketu. To ostatně potvrzují i samotná čísla, kdy v Premier League byla v sezóně 2018/2019 zpětně vyhodnocena úspěšnost správných verdiktů na úrovni 82 % a v sezóně 2019/2020 (po zavedení VARu) to bylo 94 %.
VAR tak zřejmě plní svůj primární účel – dělá fotbal spravedlivější. Bohužel se to ale děje na úkor hracího času a tempa. To, že je to nějak technologicky náročný proces chápu. Bohužel samotná implementace VAR není za mě příliš šťastná. Prvním problémem je, že se často dlouho čeká na záběry. To je něco, čemu opravdu nerozumím. Sedím doma v trenkách na gauči, a během 20 vteřin po sporné situaci mi režisér nabídne 3x zpomalený záběr, ze kterého je patrné, jak se věc má. Komentátor vám mezitím pětkrát potvrdí, že je dle výkladu pravidel situace jasná. Přesto se ale další dvě minuty koukáme na rozhodčího, který si přikládá prsty k uchu na sluchátko a čeká. Hledají se záběry. Proč to ale tak trvá, když divák u televize má záběry k dispozici během 20 vteřin? To rozhodčí snad pracují s horší technologií? To přece nemůže být takto nastavené. Bum, a je tady druhá fáze přezkumu – písknutí, gesto obrazovky a sprint přes polovinu hřiště někam k obrazovce. To je přece taky špatně. Proč nemá rozhodčí u videa prostě plnou kompetenci pouze sdělit své rozhodnutí do sluchátka a rovnou nechat toto rozhodnutí prezentovat sudího na hřišti. Ať je za vedení utkání zodpovědný tým rozhodčích, tedy co rozhodne sudí u videa, za to taky ponese odpovědnost. Tečka. Ne, že pak ještě musí sudí na hřišti jít k videu a sám celou situaci vidět. Stejně v 99 % případů jen rozhodne tak, jak mu bylo doporučeno. Tímto by se celý proces opět zrychlil a nevedl by k tak velkým prodlevám. Tím se mimochodem dostávám k problému číslo 3 – samotné časové prodlevy spojené s VAR. Jako je to obecně problém fotbalu, a už se o něm taky nějaký pátek mluví. Čistý hrací čas nebo alespoň delší nastavení. Já jsem rozhodně pro! V Premier League už toto zavedli v minulé sezóně a mně se to moc líbí. Rozhodčí se nebojí nastavit klidně 8 až 10 minut, a to je přece fajn, protože jednak se nahrazuje větší porce času, kdy se nehrálo, a hlavně v nastavení většinou už začíná být ten fotbal hektický a tím pádem i pro fanoušky atraktivní. Podle mě by se měl tento trend delších nastavení rozšířit i do dalších soutěží, protože vidět 4 minutové zkoumání VAR a pak nastavit 3 minuty, to přece není ok. Snad všichni kolem fotbalu chtějí, aby se co nejvíce hrálo…
Abych zase ale VAR a obecně zapojení technologií jen nehanil, když jsem takový fanoušek. Ona je vůči nim často i zlost v momentě, kdy za to ta technologie úplně nemůže. Typickým příkladem je posuzování hry rukou. Posoudit, zda míč přešel nebo nepřešel brankovou čáru, se dá naprosto jasně, pokud implementujete tzv. goal line technology. Posoudit ofsajd se dá taky naprosto jasně, pokud implementujete tzv. kalibrovanou čáru, případně dnes už pokročilejší systém s názvem semi-automated offside technology (všechny zmíněné technologické systémy pro zjednodušení chápejme jako součást VAR). Jenže u ruky nastává problém, za který technologie úplně nemůže. A to je samotný výklad pravidla. Ať už se jedná o ofsajd nebo posuzování toho, zda míč přešel nebo nepřešel čáru, je tady jasně a transparentně definováno ono pravidlo. Je jedno jestli je útočník v ofsajdu o 1 milimetr nebo 60 centimetrů, ofsajd je ofsajd. Stejně tak platí, že míč je za čárou v momentě, kdy přejde celým svým objemem. Zase naprosto jasná a transparentní definice, ze které lze jednoduše vyvodit i pravidlo pro technologii, která to následně vyhodnotí. Jenže hra rukou? Fotbal sleduji řadu let, a to pravidlo se neustále mění. Což o to, že se v tom nevyznám já. Ale už se v tom nevyznají ani hráči, trenéři, experti. A to je podle mého to, co je špatně. Aby ta technologie mohla v tomto směru pomoct, muselo být to pravidlo definováno transparentně, zcela jasně a tak, aby šla definovat jednoznačná podmínka, kdy se jedná o hru rukou a kdy se nejedná o hru rukou. V současné době je výklad pravidla tak nejasný, že velmi často dochází k dohadům, co je ruka u těla, kdy hráč zvětšil nebo nezvětšil svůj objem, co je nebo není přirozená poloha ruky atd. Rozhodčí pak samozřejmě nějak rozhodne, jenže jiný rozhodčí může obdobnou situaci zase vyhodnotit jinak. Jednou to penalta je a pak není. No a dohady jsou na světě…
Z výše uvedeného důvodu bych já osobně uvítal změnu, a to sice takovou, že jakýkoliv dotek ruky je nedovolené hraní, a to bez ohledu na to, zda se do ruky hráč trefil sám, zda ji měl u těla, zda to byl nebo nebyl přirozený pohyb atd. Možná namítáte – bude z toho guláš. No, asi máte pravdu. Asi uvidíme víc penalt v zápase, ale tak zase bude aspoň víc gólů. Na druhou stranu neakceptuji argument, že by útočníci schválně nastřelovali ruce obránců. Představa, že máte útočnou akci s šancí na gól, a místo jejího zakončení půjdete tupě po nastřelení ruky obránce, v to prostě nevěřím…
Takto definované pravidlo o ruce by bylo zcela transparentní a zase by bránilo dalším pochybnostem o tom, zda se penalta měla nebo neměla pískat. Míč už dneska dokáže identifikovat i mikro doteky, takže technologie by dokázala zcela jednoznačně napovědět sudímu, zda penaltu pískat nebo nepískat. Nebylo by tedy tolik prostoru pro subjektivní rozhodnutí sudího, ale naopak technologie by jednoznačně napověděla, jaké má být rozhodnutí. Zase by byl fotbal o něco spravedlivější a hlavně proces posouzení by se zrychlil, jelikož by technologie pouze neposkytovala záběry, ale přímo je defacto i pomohla vyhodnotit.
Když bych měl nějak shrnout svůj postoj k VAR a obecně technologiím, jsem rozhodně pro, aby ve fotbale i nadále byly. Ty technologie prostě dokážou udělat fotbal spravedlivější, a to je zcela zásadní přínos. Možná bych se však nebál zvážit úpravu samotné implementační procedury a také pravidel – to vše v zájmu vyšší transparentnosti a menšího prostoru pro úvahy týkající se záměrného či neúmyslného poškozování a ovlivňování samotných zápasů.
