FOTBAL
1. ITALSKÁ LIGA
V článku se věnuji nenávisti, kterou drtivá většina obyvatel Toskánska cítí k městu Pisa, a tím pádem i k jejich fotbalovému týmu Pisa SC, který po delší době se zase na chvíli probojoval do nejvyšší italské ligy.
Abych vám mohla adekvátně popsat původ nenávisti Toskánska k Pise, tak chtě nechtě musím zabrousit do dějin, protože jinak se to vysvětlit nedá.
Už slavný básník Dante Alighieri ve své Božské komedii umístil vládce Pisy až do devátého, nejstrašidelnějšího kruhu pekla. O samotném městě psal, že je hanbou země a jedna z jeho postav vyjádřila přání- zablokovat ústí řeky Arno, kde se Pisa nachází, pobřežními ostrovy, aby řeka, vylita z břehů, zaplavila město a všichni Pisani se utopili.
V dnešní době, když se třeba rozhodnete strávit svou dovolenou v Toskánsku, která je mimochodem, jednou z nejkrásnějších částí Itálie a podle mě tou úplně nejkrásnější, tak v každičkém tamním městě nebo městečku sem tam uvidíte na zdech nápisy typu „Pisa Merda“. A jak říkám, je jedno jestli to bude Florencie, Livorno, Siena nebo třeba Lucca. Obyvatelé snad všech toskánských měst, když to malinko změkčím, tak Pisu opravdu nemusí, nechovají se k nim přátelsky atd.
Teď to vysvětlím, kdybych to ale měla popsat jednou větou, tak, myslím si, že nejvíc se hodí tohle přísloví, které pochází ze středověku: „Lepší je mít v domě mrtvého, než Pisana před dveřmi“. A teď si to pojďme v co možná nejkratší formě vysvětlit.
V dnešní době je Pisa provinční městečko s, jestli se nepletu, méně než 100 000 obyvateli. Jasný, turistů je tam vždy víc než dost, protože jejich šikmá věž je známá po celém světě a je zapsána i do seznamu světového dědictví UNESCO. Čím je ještě známá Pisa, tak tím, že právě tam se nachází jedna z úplně nejstarších univerzit v Evropě. Tamní univerzitu absolvovalo třeba hned několik papežů nebo jistý pan Galileo Galilei. V dnešní době tam studuje víc než padesát tisíc studentů a je pochopitelné, že když tam budete, tak v ulicích uvidíte plno mladých lidí.
Před skoro tisíci lety ale byla Pisa jedním z nejmocnějších a nejvlivnějších tzv. „městských států“ v Evropě. Ovládala velkou část námořního obchodu ve středomoří, měla fakt silné námořnictví a útočili a dobývali území, která tehdy patřila Španělsku.
Ten Evropský fenomén, nebo jak to říct, „námořních republik“/nezávislých měst, se v Evropě, co teď zjišťuji, objevil v 11.století. Takové „republiky“ hodně rychle bohatly především díky námořnímu obchodu. A jestli se na severu Evropy německá města dokázala sjednotit a táhnout za jeden provaz, pomáhat si a spolupracovat (Hanzovní liga), tak na jihu, ve středomoří, mezi sebou o kontrolu nad obchodem bojovaly hned čtyři silné republiky – Benátky, Janov, Amalfi a Pisa. A zezačátku právě Pisa byla považována za největší sílu v regionu. Vemte si, že právě oni vyhodili Araby z Korsiky, Sardinie, Ibizy nebo Mallorky a udělali si z nich svoje kolonie. Sicílii, která patřila Arabům, dokonce totálně zničili. Odtamtud odvezené bohatství se následně použilo na výstavbu „Pole zázraků“ ( piazza nebo campo dei miracoli) a jeho součástí byla samozřejmě i ta jejich šikmá věž.
Pisa zbohatla i díky křížovým výpravám, poskytovali křižákům lodě, dodávali zbraně a zásoby atd.
Takže – na začátku 12.stoleti byla Pisa v Evropě velmocí a ve svém rodném Toskánsku získávala větší a větší vliv. Budu popisovat úplně jednoduše- mnohačetná italská knížectví a republiky byly součástí římské říše, hlavní, v jakési míře evropské supervelmoci středověku. Říše se považovala za nástupce starověkého Říma, ve skutečnosti to ale bylo spíše pouze symbolické. Vemte si, že jádrem, jakýmsi epicentrem, nebo jak to říct, té říše, byl střed Evropy, čili dnešní území Německa, Rakouska nebo České republiky. K tomu většina císařů byla z tamních rodů, jako třeba Lucemburkové Habsburkové atd.
Území Apenin, čili dnešní území Itálie, bylo oddělené od hlavní říše Alpami a bylo vládou špatně kontrolováno. Císaři si museli v regionu vybírat přátele / stoupence, kteří by prosazovali jejich zájmy. A císaři si vybrali, jako svého zmocněnce, právě Pisu. Samozřejmě že to nebylo zadarmo. Pisa získala pod svou kontrolu celé severozápadní pobřeží Apenin, právo obchodovat bez omezení po celé Evropě. Teď zrovna čtu, že hned v několika velkých evropských městech měla tehdy Pisa celou nákupní ulici jen pro sebe.
A teď to nejpodstatnější.
Papežský trůn dlouhou dobu kontrolovali císaři, sami rozhodovali kdo se stane novým papežem, určovali i klíčové biskupy atd. Kolikrát se stalo, že na trůn usedl zcela náhodný týpek, který vyhovoval někomu z císařů, kolikrát někdo z papežů neměl ani duchovní titul.
Od začátku 11.století ale začal Vatikán získávat nezávislost a větší vliv. V roce 1059 vzniká „Sbor Kardinálů“, dnes známý jako kolegium kardinálů, který na konkláve volil nového papeže bez ohledu na to, co si zrovna přál císař.
A tohle, ty změny a narůstající vliv církve, byl hlavním důvodem války, známé jako „Válka
guelfů a ghibbellinu“.
Jednoduše- guelfové byli zastánci posílení moci římských papežů a ghibbellini se stavěli na stranu německých císařů. A právě Pisa se stala hlavním městem ghibbellinů. Jejím hlavním rivalem se stalo město bankéřů a obchodníků- guelfská Florencie.
Tato válka se hodně liší od všech těch typických středověkých konfliktů. Většinou byly důvodem válek tehdy všelijaké rozepře mezi vládci a chuť si vzít nějakou část území od souseda. A jak píšou italští dějepisci, tak tento, několik století trvající konflikt mezi guelfy a ghibellini, se stal předchůdcem vzniku politických stran v Evropě.
Pro obě strany byla podpora papeže nebo císaře jen jakousi politickou platformou, ve skutečnosti si ale řešily vlastní problémy. Každičké město v Itálii se postavilo na jednu nebo druhou stranu a důvody často byly politické.
Abych vám to nějak výrazněji přiblížila, tak právě o tomhle konfliktu psal Shakespeare v Romeu a Julii. Důvodem rodinné rivality mezi Montecchi a Capuleti byla politika. Montecchi (Romeo) byli ghibellini a Capuleti (Julie) guelfové.
A teď čtu i třeba to, že ano, nedívte se- válka mezi guelfy a ghibelliny ovlivnila i kulturu italských tifosi.
Cituji: „Ultras a hlavně teppisti v určité míře zachovaly tradice středověké krutosti a celý systém určování, kdo je/může být přítelem a kdo ne“.
Guelfové a ghibellini nosili oblečení různých barev, na klobouky si dávali peří na různé strany, dokonce různými způsoby krájeli třeba chleba, zeleninu nebo ovoce. Nebo hradby guelfských a ghibellinských měst se lišily tvarem cimbuří. Guelfové měli rovné, ghibellini zase ve tvaru ocasu vlaštovky. Takže i podle cimbuří některých staveb v dnešní době můžeme poznat, na čí straně stálo nějaké z evropských měst v té době
A kdo ze čtenářů měl možnost navštívit třeba Florencii, tak určitě ví o tamním „pane sciocco“, kterému se v jiných částech Itálie říká „pane toscano“, čili toskánský chléb. Abyste věděli původ- je to další odkaz té středověké války. Ten chleba není solený, vůbec. Sůl se totiž tehdy do Itálie dovážela, konkrétně do Florencie se muselo po moři přes Pisu. Pisani uvalili na sůl obrovská cla, která Florencie odmítla platit a začal se tam péct nesolený chleba, hlavně aby to bylo nezávislé. Následně se situace změnila, ta tradice ale, zvyk obyvatelů Firenze jíst nesolený chléb existuje dodnes.
Vrcholem moci Pisy se považuje rok 1241. Tehdy jejich flotila totiž u ostrova Giglio porazila Janov a zajala hned několik stovek vysoce postavených knězů, kteří jeli do Říma, kde se konalo setkání a účelem bylo sesazení císaře Fridricha Štaufského. Ty plány sesadit císaře guelfům nakonec nevyšly a naštvaný papež dokonce Pisu na šestnáct let exkomunikoval.
Pak ale následoval úpadek. Za pár desítek let Pisa dostala pěkně přes hubu v bitvě u ostrova Meloria a tam ztratila i celou svou flotilu. Janov dostal pod svou kontrolu pobřeží, k tomu pisánské kolonie na Sardinii a Korsice a samotné město muselo platit daně.
Pisa, když to takhle vezmu, tak se z té obrovské facky už nikdy nedokázala vzpamatovat. Danteho kletba se taky skoro naplnila. Ne, řeka nezaplavila město, bylo to spíš naopak- její ústí, kde se nacházel pisánský přístav, se zanášelo a velké lodě už nemohly do města dovážet náklady. A věční nepřátelé z Florencie to dotáhli tam, kam vždy chtěli- koupili od Janova rybářskou vesnici Livorno, 12 kilaků od Pisy a udělali z ní hlavní přístav na Tyrhénském moři.
A tak se Pisa proměnila v druhořadé italské město, kterým zůstává dodnes.
I když ve válce mezi guelfy a ghibelliny oficiálně nebyli žádní vítězové, tak v podstatě se dá tvrdit, že to byli právě guelfové. Protože vliv papeže se neustále zvětšoval a němečtí císaři postupem času ztratili drtivou většinu území na Apeninách. A Pisa…ta se ocitla v pozici poražených, kteří jsou tradičně všude, nejen v Itálii, neoblíbení. K tomu Florencie z nich udělala jakési vymahače dluhů z půjček, které na všechny strany rozdávali florentští bankéři. A ano, teď už víme, že zrovna tehdy vzniklo i to pořekadlo o Pisanovi u dveří, že je to horší než mrtvý v baráku.
Od té doby uběhlo hodně vody, ale nenávist ze středověku nikam nezmizela. A nejvíc je to cítit, si myslím, že během fotbalových regionálních derby. Z těch všech zápasů mezi týmy z Toskánska, to samozřejmě nejvíc jiskří v zápasech Pisa vs Livorno. Jsou to vždy zápasy z kategorie high risk, kolem stadionu je bambilion policistů, napětí je cítit všude a málokdy se to obejde beze střetů ultras skupin obou klubů.
Na jednom z tradičních transparentů, který v minulosti na stadionu Garibaldi v Pise byl vidět opravdu často, bylo napsáno tohle: „Snem obyvatel Pisy je probudit se v poledne, dívat se směrem k moři a nevidět tam Livorno“. Na jednom z derby ultras Livorna připravili odpověď. Byl to velký transparent, kde bylo napsáno: „Pisan se probudil v poledne a nenašel vlastní ženu. Protože si jela do Livorna zašu…ať“.
A takovéto transparenty nejsou ani zdaleka tím nej, co se před, během nebo po zápase odehrává v ulicích měst, nebo na a vedle stadionu. Kromě té staletí trvající nenávisti, jsou tam ještě i narážky na soc. rozdíly mezi obyvateli obou, od sebe 12 kiláků vzdálených, měst. Třeba tenhle: „Vítr odnáší slova Pisanů, obyvatelé Livorna odnášejí cizí kola“. Je to v Pise i jeden z nejoblíbenějších vtipů, který vznikl z původu jejich sousedů livornesi. Když florentští Medicejové budovali Livorno, tak tam tahali na ta obrovská staveniště lidi z nižších společenských vrstev, všelijaké drobné zlodějíčky, bezďáky nebo zajaté piráty. A právě takoví lidé tvořili tu úplně první generaci obyvatel Livorna. Už od té doby je proto Livorno považováno za město dělnické třídy a není to žádná náhoda, že právě tam, v Livornu, na začátku 20.století vznikla i komunistická strana Itálie.
Livornesi zase říkají, že Pisani jsou namyšlení, hloupí snobové, kteří se chlubí svou 800 let starou aristokratickou slávou, protože v moderním světě nemají nic, na co by mohli být pyšní a čím by se mohli pochlubit. Třeba při psaní článků jsem se hodně šťourala i ve starších publikacích v místních médií a třeba livornské noviny z roku 87 napsali po černobylské katastrofě tohle:“ Objevil se první účinek radiace- v Pise se narodilo první chytré dítě. Celý svět je v šoku“.
I když to byly ty jejich, čisté livornské, prosáklé negativitou, kamoušské noviny, tak stejně, napsat tohle je jako…nevím.
Ve fotbalových historiích Pisy a Livorna byly i pokusy, přinejmenším náznaky, od vlivných lidí, sjednocení/sloučení dvou klubů v jeden.
V roce 91 právě tohle navrhoval tehdejší prezident Pisy Romeo Anconetani. Navrhoval i název, měl by to být klub Pisorno. Anconetani dokonce snil i o jediném, zbrusu novém stadionu pro 40 tis. diváků někde v polovině cesty mezi Pisou a Livornem. Říkal, že sloučení by mohlo udělat z Pisorna stálého účastníka Serie A. Hned po tom Anconetaniho rozhovoru s médii a toho šílenýho, z pohledu obyvatel obou měst, návrhu o sjednocení, vypukly nepokoje a hromadné akce protestů jak v Pise, tak stejně tak i v Livornu. Ten odpor a nepřijetí něčeho takového byly z obou stran tak obrovské, že Anconetani nakonec rezignoval a opustil post prezidenta Pisy.
Teď, když se fotbalová Pisa nakonec vyšplhala až do Serie A, tak bohužel, nebo bohudík, tam žádné Livorno není. Ti už se dlouhou dobu potulují nižšími ligami. Jenže je tady Florencie, kterou reprezentuje Fiorentina. A je jasný, že tohle regionální derby, i když není až tak totálně rozžhavené, jak to má Pisa s Livornem, tak taky určitě bylo a i nadále je prosáklé vzájemnou nenávisti a totálním nepřijetím cizích barev.
Viola se s Pisou nesetkává často, naposledy mezi sebou hrály ještě ve středověku, konkrétně v roce 94, kdy Florencie sestoupila. Takže osobně se hodně těším na tohle derby, bude to něco nového.
Abyste si ale nemysleli, že fotbaloví ultras v Toskánsku jsou vesměs nějaká tupá zvířata, která nic jiného krom nenávisti jeden ke druhému necítí, tak uvedu zde i opačný příklad.
V roce 2017 Livorno zasáhla bouřka, osm lidí zemřelo. A na domácím zápase Pisy jejich ultras z Curva Nord vyvěsili transparent:“ Tragédie nemají barvy. Spolu s Livornem a jeho bolestí“. Pak vydali prohlášení i na soc. sítích, že rivalita musí jít stranou, když umírají lidé. Následně pár stovek ultras Pisanů jelo do Livorna, aby pomohli s odstraňováním následků povodní. V Itálii ta akce fanoušků Pisy se stala senzací, hlavně ve světě ultras, všichni přece ví, jak to mezi nimi vře. Neznamená to ale, že tahle letitá rivalita začíná pomalu zhasínat, ne, to vůbec.
A teď si pojďme připomenout i pár bývalych majitelů Pisy. A na úplný závěr vám ve zkratce představím i toho dnešního, abyste byli alespoň malinko v obraze, kdo to tam v dnešní době řídí.
Fotbalový klub Pisa byl založen v roce 1909. Během své více než stoleté historie ale na žádný úspěch nedosáhli. Převážně se motají někde mezi béčkem a céčkem, občas padali i ještě níž. Do Serie A se Pisa taky párkrát podívala, vždy to ale bylo na chvíli, prostě provinční, ničím nevyčnívající klub, pro který už samotná účast v nejvyšší italské soutěži je něčím výjimečným.
Ale i přesto, že dá se říct, že na italské fotbalové mapě je Pisa bezvýznamná, tak i tam bylo období, které místní tifosi vnímají jako jakousi „zlatou dobu“. Bylo to za časů prezidentství Romea Anconetaniho, o kterém jsem se už krátce zmínila. Právě za časů, kdy to tam šéfoval Anconetani, tak Pisa odehrála 6 sezón, z celkových, jestli se nepletu, sedmi, v Serii A.
Anconetani začínal ještě v 50.letech jako gen.ředitel Empoli, dalšího toskánského klubu, právě on byl prvním, kdo zavedl předprodej vstupenek na zápasy, místo toho, aby si je lidi kupovali v dlouhých frontách těsně před zápasem. K tomu byl i první, kdo zařizoval speciální vlaky pro tifosi na venkovní utkání.
V roce 59 mu to italská federace pěkně nandala- dostal zákaz činnosti, pze manipuloval s výsledky zápasů. Anconetani se rozhodl, že zkusí sportovní novinařinu. Za chvíli stvořil celou síť, která analyzovala publikace v médiích o fotbalových zápasech z celého světa. A na jejich základě vytvořil jakýsi archiv, nebo jak to říct, s popisy více než padesáti tisíc fotbalistů. Ve své podstatě to byl jakýsi předchůdce moderních webů s databázemi hráčů a skautskými recenzemi/hodnoceními.
A ten archiv se stal pro Anconetaniho zlatou žilou. Začali s ním spolupracovat velké italské značky, jako třeba Toro, Napoli nebo Viola. Jestli se pak s někým z hráčů uzavírala smlouva, tak Anconetani si z přestupové částky bral 5% provizi, čili jinými slovy se stal prvním fotbalovým agentem v historii.
V roce 78 si koupil v Serii C hrající Pisu a během čtyř let ji dotáhl až do Serie A. Do týmu tahal mladé hráče. Třeba z Brazilie přivedl Dungu, z Argentiny Joseho Chamota, nastartoval evropskou kariéru Diega Simeoneho nebo z Turina zlákal mlaďoučkého Boba Vieriho. Skončilo to ale všechno špatně, nejdřív tam byl ten šílený nápad sloučit Livorno s Pisou, a v roce 94 klub vyhlásil bankrot. Pisa ztratila profesionální status a spadla do šesté ligy.
Pisa se ale potichoučku vzpamatovávala, a v roce 99 se vyšplhala do Serie C. Klub pořád hledal většího investora. A za chvíli, v roce 2002, ho nakonec našel. Stal se jím místní podnikatel Maurizio Mian. Od té chvíle začala v Pise …fakt nevím, jaké slovo bych použila, zábava, divadlo? Zkuste třeba napsat na google Maurizio Mian, co na vás vyskočí? Nejspíš hezky vypadající pán s ovčákem.
Ve městě byl Mian dobře známou osobností, od roku 1917 vlastnila tato rodina farmaceutickou společnost „Instituto Gentili“, která vyvíjela nové metody pro nemoci, včetně onkologie. Samotný Maurizio nebyl jen podnikatel, ale i vědec, který si zaregistroval několik patentů na léky.
Nejzajímavější na tom všem ale bylo něco jineho. A teď ve zkratce jeden příběh.
V roce 1990 nějaká neznámá kapela „Gunther Group“ zazpívala svůj hit „Wild Dog“ v populární italské televizní show. Byla to obyčejná skladba, nic zvláštního.
Během té skladby byl slyšet i štěkot psa. Obal alba vyprávěl příběh o německém ovčakovi Guntherovi, který byl těžce nemocný dermatologickým onemocněním. Během léčby se objevily komplikace, trpěl na osteoporózu, nemoc, ktera ničí kosti. Veterináři Guntherovi nedávali šanci. Najednou se ale objevil mladý vědec Maurizio Mian a psa svými léky zachránil.
Novináři ten příběh hltali. Našli Miana, zmíněného na obálce a ten se rozpovídal. Podle něj pes žil v útulku, odkud si ho vzala postarší německá aristokratka Carlotta von Liebenstein. Měla totiž syna jménem Gunther, nadějného fotbalistu, který hrál v mládežnickém týmu Werderu Brémy. Následně ale začal mívat časté deprese a spáchal sebevraždu.
Když Mian svými léky zachránil psa, tak hraběnka von Liebenstein psovi odkázala celý svůj majetek, něco kolem 130 mega $. Miana jmenovala vykonavatelem závěti, který měl být správcem dědictví a starat se o psa. Další podmínkou hraběnky, která zemřela chvíli po sepsání závěti, byla povinnost utratit část peněz investicemi do fotbalu, na památku svého syna.
Novináři byli z toho příběhu tak přejetí, že si ani neověřili, jestli hraběnka s tímto jménem někdy vůbec existovala, nebo zda fotbalista s tímto příjmením někdy hrál za mládežnický tým Werderu.
A Mian se rozjel. Psa přivezl do vily na předměstí Pisy a médiím posílal fotky z přepychového života psa-milionáře, který byl obklopený modelkami atd. Takhle to pokračovalo několik let. Až v roce 95, v rozhovoru pro La Stampa Mian přiznal, že příběh s hraběnkou a dědictvím si vymyslel, inspirovaný, cituji „estetikou kalifornského kyberpanku“.
V roce 1997 Mian ještě zbohatl. Rodinný podnik koupila americká společnost „Merck Shark&Dohme“. Dostal desítky milionů (několik zdrojů uvádí různé částky), kapaly mu i licenční poplatky za užívání patentů na léky. Ve stejném roce zaregistroval na Bahamách svůj „Gunther Trust“ a ředitelem jmenoval svého ovčáka Gunthera IV. Nakupoval luxusní vily na Floridě, v roce 99 koupil i vilu, která patřila Sylvestru Stallonemu. A pes…ten dorazil do Miami v doprovodu…bodyguarda Emilia a do vily přijel limuzínou ufff…další den tiskovka, byly tam desítky novinářů. Bodyguard vyprávěl, že pes radši tráví zimu v teple…jakoby v Toskánsku byla zima jako zima haha.
Další rok si čoklík koupil villu zpěvačky Madonny a spal v její posteli. Po návratu do Itálie si koupil ten nej noční klub v Pise, „Bowlab“, často tam chodil v doprovodu populární italské moderátorky a modelky „Dolce&Gabbana“ Luisy Corny.
V roce 2002 Mian řekl, že je na čase splnit poslední přání neexistující hraběnky, proto vlastně i koupil fotbalový klub ze svého rodného města. A hned na první tiskovce oznámil, že pes bude čestným prezidentem Pisy. A v Itálii bylo kolem klubu opravdické šílenství. Byly ale i situace, kdy majitelé některých týmů odmítali poskytnout místa v prezidentské loži bohatému psovi. A ultras jedněch z největších nepřátel Pisy, Fiorentiny, slibovali, že na stadion přitáhnou stovky koček a pustí je na hřiště, aby si užili Guntherův lov, tvl, co to bylo za časy.
Jak říkám, díky psovi-prezidentovi Pisa byla hodně populární. Na hřišti to ale byla bída. Během těch tří let se týmu nepovedlo postoupit do Serie B. Finanční situace se ale, podle it. médií, hodně zlepšila.
V roce 2005 Mian prodal klub, koupil si ale jiný, konkrétně Pontederu z předměstí Pisy, která hrála v Serii D. Pes se tam už stal plnohodnotným prezidentem a ne čestným, jak to bylo v Pise. K tomu dvě místní pornoherečky se staly Guntherovo zástupkyněmi.
A co Pisa? Po tom, jak odešel Mian, tak zmizely i peníze. Tým zase zkrachoval a ponořil se na dno. Zachránil je místní podnikatel Carlo Battini, tým se vrátil do Serie B. Na postup do Serie A ale neměli tým a ani dostatečné množství finančních prostředků.
Změnilo se to v roce 2021, právě tehdy Pisu koupil Alexander Knaster, o kterém jsem se krátce zmiňovala ve svém článku o Textorovi.
Knaster je Rusák s americkým pasem a peněz ma víc než dost.
Podle Forbes jeho jmění činí něco málo přes dvě miliardy USD. Ještě na konci 70.let rodina emigrovala do USA. Tam Knaster absolvoval soukromou univerzitu „Carnegie Mellon“ v Pittsburgu. Následně pracoval pro společnost „Schlumberger“ jako inženýr na ropných plošinách v Mexickém zálivu. A zřejmě si vydělal dostatečné množství peněz, pže pak si zaplatil vzdělání na „Harvard Business School“, kterou ukončilo bambilion budoucích miliardářů.
Následně Knaster pracoval pro několik velkých investičních společností v Anglii a USA. V roce 95 se vrátil domů do Ruska, kde byl šéfem „CS First Boston“, jedné z tamních investičních poboček švýcarské banky „Credit Suisse“. Pak si Knaster vydělal pořádný balík, je to docela zajímavý příběh, který si ponechám pro samostatný článek.
Každopádně následně, už zase v Londýně, Knaster zaregistroval investiční společnost „Pamplona Capital Management“, do které jeho bývalí nadřízení z Ruska okamžitě nacpali/investovali přes dvě miliardy dolarů. Knaster vždy tvrdil, že pracuje i s penězi od jiných investorů, média tomu však nevěří.
Ve zkratce- Knaster je správcem části peněz ruského oligarchy, jistého pana Michaila Friedmana a je jeho pouhou loutkou.
Knasterovo Pamplona vykoupila toho opravdu mraky. Investovala i třeba do „Haanpaa“, která se zabývá přepravou kapalných chemických látek nebo do německého „SAF“, do německého klenotnictvi „Amor“, nebo dokonce i do francouzské pohřební agentury „OGF“. Jinými slovy prachy jednoho z nejbohatších Rusů Friedmana jsou, dá se říct, že skoro všude možně.
V roce 2021 Knaster získává 75% akcií naší Pisy. Hned na to slíbil, že klub pozvedne na novou, vyšší úroveň. K tomu slíbil i rekonstrukci stadionu. Nové tréninkové centrum se už staví, se stadionem to prozatím, jako i všude jinde v Itálii, nevypadá růžově, ten patří městu a dohodnout se na něčem je fakt těžký. Během čtyř let Knaster narval do Pisy už víc než sto mega a tohle není ani náhodou všechno.
Po postupu Pisy do Serie A řekl tohle:“ Toto je jen první krok k novým cílům, které nás čekají. Slibuji, že radostných chvil bude ještě víc. Máme dobře organizované vedení, dobrý trenérský štáb a skvělé fanoušky. Nepřišli jsme do Serie A sbírat drobky. Nebude to hned, chceme ale mezi italskou fotbalovou elitou zůstat na dlouho, chceme se v Serii A usadit“.
Možná, že právě teď Pisa konečně vstupuje do nové éry. Každopádně jejich majitel je o tom přesvědčený. Páky na to, aby zůstal v Serii A, rozhodně má. Uvidíme.
28.září přijede do Pisy Fiorentina. Nevím jak vy, já mám v plánu si tento zápas užít. Viola tam přijede po víc než třiceti letech a vím, že to bude vyhrocený. Protože v Toskánsku nenávist k Pise nikdy neoslábne, stejně jako nenávist Pisanů ke svým sousedům.
