FOTBAL
1. ANGLICKÁ LIGA
1. ŠPANĚLSKÁ LIGA
1. ČÍNSKÁ LIGA
V moderním fotbale občas sledujeme, jak se kluby jako Manchester City, Chelsea nebo PSG díky injekcím od miliardářských majitelů mění v evropské giganty. Peníze dokážou zázraky – ale jen někdy.
Na každý úspěšný příběh připadá i několik těch, kde se sny o slávě rozplynuly v dýmu finančního krachu, špatného řízení nebo prostě náhlého odchodu investora. Dnes se podíváme na příběhy klubů, jejichž osudy byly neoddělitelně spjaty s bohatými majiteli – a jejichž pád byl stejně dramatický jako jejich vzestup.
1. Anži Machačkala – když ambice nestačí
V roce 2011 vstoupil na scénu dagestánský miliardář Sulejman Kerimov a rozhodl se investovat do nenápadného klubu Anži Machačkala, který do té doby většinu nového tisíciletí strávil ve druhé ruské lize. S příchodem jeho bohatství přišla i velká očekávání – Kerimov slíbil, že z Anži udělá světovou fotbalovou značku.
A sliby začal plnit okamžitě. Do klubu zamířilo 26 nových hráčů – mezi nimi i hvězdy jako Jurij Žirkov, Roberto Carlos nebo Samuel Eto’o, jenž tehdy dostal rekordní plat 20 milionů eur za sezónu. Pod taktovkou zkušeného trenéra Guuse Hiddinka skončil klub v sezóně 2011/12 pátý a poprvé si zajistil účast v evropských pohárech.
Další sezóna byla ještě úspěšnější – posily jako Lassana Diarra a Willian pomohly Anži k třetímu místu v lize a solidnímu výkonu v Evropské lize. V kvalifikaci tým suverénně přešel přes všechny soupeře. Ve skupině skončil druhý a připsal si i cenné vítězství 1:0 nad Liverpoolem. Jejich cesta skončila až v osmifinále, kde podlehli Newcastlu.
Na startu sezóny 2013/14 to vypadalo, že Anži konečně zaútočí na titul. Klub přivedl další dvě silné posily – Igora Denisova a Alexandra Kokorina. Jenže přišel šok. Kerimov náhle oznámil, že kvůli finančním potížím a politické nestabilitě v regionu stahuje svou podporu. Podle jiných zdrojů za jeho rozhodnutím stála i zhoršující se zdravotní kondice a zklamání z nedostatečných výsledků.
Klub se ocitl v hluboké krizi a byl nucen okamžitě rozprodat své největší hvězdy. Willian a Eto’o odešli do Chelsea, Denisov a Kokorin zamířili do Dynama Moskva jen dva měsíce po příchodu. Bez peněz a velkých jmen klub rychle ztratil dech. Následovala série 19 zápasů bez výhry, poslední místo a sestup.
Sice se hned následující rok vrátili do první ligy, ale sezóny poté byly trápením – boj o záchranu, průměrné výkony a stále větší finanční problémy. V roce 2019 Anži nedostal licenci pro druhou ligu, a v roce 2022 mu Ruská fotbalová unie odmítla udělit i licenci pro třetí nejvyšší soutěž. Klub byl tak definitivně rozpuštěn.
2. Málaga CF – když pohádka z Kataru ztratí dech
Na konci 2000. let se Málaga potácela ve finančních problémech. Tehdejší prezident Fernando Sanz se vydal hledat investory až do katarského Dauhá – a našel je. Vstoupil do jednání se šejkem Abdulláhem bin Násirem Al Tháním, který měl ambiciózní plán: přetvořit Málagu v jeden z nejsilnějších klubů ve španělském fotbale.
Al Thání neváhal investovat – a výsledky se dostavily rychle. Do klubu začala proudit velká jména: Ruud van Nistelrooy, Santi Cazorla, Isco, Joaquín či Nacho Monreal. Největší úspěch přišel v sezóně 2011/12, kdy Málaga skončila čtvrtá v La Lize a poprvé v historii si zajistila účast v Lize mistrů.
Ve skupinové fázi překvapili všechny – skončili první před AC Milánem, Zenitem Petrohrad a Anderlechtem. Vypadli až ve čtvrtfinále po dramatickém dvojzápase s Borussií Dortmund. Jenže zatímco na hřišti se dařilo, v zákulisí začaly narůstat problémy.
Obrovské přestupové částky a vysoké platy přinášely klubu ztráty, které nedokázalo pokrýt ani omezené příjmy z malého stadionu a skromného marketingového potenciálu. V jednu chvíli Málaga dokonce nezvládala platit hráče včas. V éře nových pravidel finančního fair play přišel trest – Málaga se stala prvním klubem, který UEFA kvůli porušení pravidel vyloučila z evropských soutěží, a dostala navrch pokutu 300 000 eur.
Šejk Al Thání se navíc začal dostávat do sporů s obchodními partnery i místní samosprávou kvůli plánovanému projektu přístavu, a tak postupně začal couvat z původně velkolepé investice. Klub musel reagovat a začal rozprodávat své hvězdy: Cazorla a Monreal zamířili do Arsenalu, Salomón Rondón do Rubinu Kazaň, Isco do Realu Madrid a Toulalan do Monaka.
Bez výrazné finanční podpory a s oslabeným kádrem klub postupně ztrácel pozici. V roce 2018 Málaga sestoupila do druhé ligy, kde se drží dodnes – stále svázaná finančními těžkostmi, z nichž se dosud nedokázala plně vzpamatovat.
3. Guangzhou FC – od čínského zázraku k ekonomickému kolapsu
V roce 2010 koupila čínská realitní megafirma Evergrande Group, vlastněná miliardářem Su Ťia-jinem, klub Guangzhou FC. Ambice byly obrovské – udělat z klubu vlajkovou loď čínského fotbalu. A s masivní finanční injekcí to šlo rychle. Do týmu přicházeli hvězdní hráči jako Talisca, Paulinho, Jackson Martínez nebo trenér Fabio Cannavaro.
Evergrande měl podporu shora – čínská vláda v té době podporovala rozvoj domácího fotbalu a nebála se do něj napumpovat peníze. Guangzhou to využilo naplno. Mezi lety 2011 a 2019 ovládli osmkrát čínskou Superligu a dvakrát (v roce 2013 a 2015) vyhráli i asijskou Ligu mistrů. Stali se tak nejúspěšnějším klubem v dějinách čínského fotbalu.
Ale za tím vším se skrýval problém – úspěch byl postavený na extrémním utrácení a finančním hazardu. V roce 2015 zaznamenal klub provozní ztrátu přes 200 milionů dolarů. A čínské úřady začaly jednat. Fotbalová asociace zavedla luxusní daň na přestupy, která výrazně zdražila příchod zahraničních hvězd. Přišel i platový strop a zákaz názvů klubů sponzorovaných firmami – z Guangzhou Evergrande se stal prostě Guangzhou FC.
A pak přišel totální zlom. V roce 2021 se Evergrande Group zhroutila pod tíhou astronomického dluhu ve výši 300 miliard dolarů. Firma vyhlásila bankrot v roce 2022. Ambiciózní plány na nový stadion byly zrušeny, klub začal prodávat hráče, a ještě v tom samém roce sestoupil.
Zkáza se dokonala v roce 2025, kdy byl Guangzhou FC vyloučen z profesionálních soutěží kvůli neschopnosti splácet dluhy. Jeden z největších fotbalových projektů v Asii se tak definitivně rozpadl.
4. Gretna FC – pohádka z maloměsta, která skončila krachem
Gretna FC býval bezvýznamný klub ze skotského pohraničního města s pouhými 3 000 obyvateli. Všechno se změnilo v roce 2002, kdy klub převzal anglický milionář Brooks Mileson. Se svou vizí a hlavně penězi rozjel v Gretě naprosto neuvěřitelný projekt.
Pod jeho vedením klub během pěti let postoupil ze čtvrté ligy až do skotské Premier League – což je v tamních podmínkách naprostý unikát. Během této cesty nastříleli hráči Gertny neuvěřitelných 297 gólů, z toho 130 jen v sezóně 2004/05. V roce 2006 se navíc probojovali až do finále Skotského poháru, kde prohráli až na penalty. I tak si ale díky specifickým pravidlům zajistili místo v předkolech Poháru UEFA jako třetí tým.
A v roce 2007 se sen naplnil. Díky gólu v posledních minutách posledního zápasu sezóny se Gretna dostala do nejvyšší soutěže – o jediný bod před St. Johnstone. Jenže tím pohádka skončila.
V roce 2008 se majitel Brooks Mileson vážně onemocněl a přestal klub financovat. Gretna mezitím nashromáždila dluhy ve výši téměř 4 milionů liber. Klub nebyl schopen vyplácet hráče a mnozí odešli už během sezóny. Zbývající tým nezvládl konkurenci – Gretna skončila poslední s pouhými 13 body, přičemž 10 z nich bylo odečteno kvůli finančním problémům.
Po sestupu klub vstoupil do nucené správy a krátce nato byl oficiálně zlikvidován. Brooks Mileson se ze zdravotních problémů nikdy nezotavil a v listopadu 2008 zemřel. Jeho sen o malé, ale úspěšné fotbalové senzaci odešel s ním.
5. Portsmouth – když je FA Cup jen iluze stability
Portsmouth zažil v druhé polovině 2000. let pohádkové období. Po příchodu Francouzského podnikatele Sashy Gaydamaka v roce 2006 klub výrazně posílil. Peníze proudily dovnitř a s nimi i známá jména – Harry Redknapp na lavičku, David James, Sol Campbell nebo Kanu na hřiště. V sezóně 2006/07 skončil klub poprvé po 50 letech v horní polovině Premier League. A zlatý hřeb přišel v roce 2008 – Portsmouth vyhrál FA Cup a v následující sezóně si dokonce zahrál UEFA Cup, kde se zapsal do paměti například remízou 2:2 s AC Milán.
Jenže tenhle úspěch stál na velmi křehkých základech. Všechno bylo financováno na dluh – klub měl bankovní závazky ve výši 43 milionů liber, které osobně garantoval Gaydamak. V roce 2008 přišla finanční krize, a ta tvrdě zasáhla i jeho byznys. Byl nucen klub prodat. Jenže s klubem si nový majitel bral i všechny ty dluhy.
A začal volný pád. Vystřídala se řada pochybných majitelů. V roce 2010 klub vstoupil do insolvence, byl mu odečteno devět bodů a následoval sestup z Premier League. V roce 2011 koupil klub ruský podnikatel Vladimir Antonov, ale už za pár měsíců byl zatčen za finanční podvody – hráči nedostávali výplaty, body šly opět dolů a Portsmouth spadl až do League Two, tedy čtvrté ligy.
Naštěstí se situace nakonec začala stabilizovat. V roce 2017 koupil klub americký podnikatel Michael Eisner a ten se ukázal být mnohem rozumnějším vlastníkem. Klub postupně rostl a v roce 2025 se vrátil do Championship – druhé anglické ligy. Ale časy slávy z let 2007–2008 jsou zatím pořád jen vzdálenou vzpomínkou.
Fotbal umí být nádherný i krutý. Umí postavit malý klub na piedestal, dát fanouškům chvíle, na které nezapomenou do konce života – a pak všechno během pár sezón zase vzít. Společným jmenovatelem těchto příběhů nejsou jen miliardy, ale hlavně sny. Sny majitelů, kteří chtěli změnit svět. Sny hráčů, kteří věřili, že hrají za něco víc než jen o výsledek. A hlavně sny fanoušků, kteří stáli na tribunách, ať se dělo cokoli.
Ale sny nejsou čísla v tabulkách. Nejde je dlouhodobě držet pohromadě bez srdce, rozumu a respektu k tomu, co fotbal ve skutečnosti je. A možná právě tohle je ta největší lekce – že největší hodnotu nemají přestupové částky ani luxusní stadiony, ale chvíle, kdy celý stadion zpívá, protože věří. Protože doufá.
Tyhle příběhy končí smutně. Ale i smutek je součástí fotbalu. A kdo ví – možná se jednou znovu začne psát nová kapitola. Protože jak říkají fanoušci Portsmouthu: „Play up Pompey, Pompey play up.“ A někde mezi troskami starých snů už možná zase roste nový.