89! To je číslo, které označuje počet hráčů, kterými bude trenér Maresca v létě disponovat. Co s tolika hráči bude vedení a trenér Chelsea dělat a kolik pak skutečně zůstane pro příští ročník Premier league?
Chelsea si v posledních letech prochází opravdu velmi složitým obdobím, a především pak velkou proměnou v dá se říct až nový klub, jelikož přišly velké změny, co se hráčského kádru týče a navíc jsme viděli i změnu vlastníka nebo několik změn na trenérské lavici.
V dnešním blogu bych se rád podíval zas a znova na Chelsea, kde se koukneme na to, jak je možné, že má Chelsea momentálně ve svém kádru až 89 hráčů. Právě toto číslo na mě v posledních dnech vyskočilo v nějaké tabulce a já byl překvapen, že toto je vůbec povoleno, aby si bohatý tým podepsal tolik hráčů, které rozešle po světě a potom si může klub vybírat, které hráče si nechá a které zase někam otočí na hostování na další rok.
Je pro mě velkým překvapením, že v tomto ohledu neexistuje nějaká regulace, díky které by byl zastřešený počet hráčů, které mohou mít kluby pod profesionální smlouvou v mužském fotbale. Žil jsem totiž v tom, že tam nějaké omezení je. Každopádně Chelsea tímto získává obrovskou výhodu oproti svým konkurentům, kteří tímto stylem nefungujou. Většina těch velkých týmů v Anglii má totiž stabilních 25 členů v týmu a maximálně nějakým 5 na hostování. Premier league tuto aktivitu nějakým způsobem regulovala. Nedávno totiž zavedla to, že týmy Premier league mohou posílat své hráče na hostování, ale pouze dva hráči mohou hostovat v jiném týmu v Premier league. Toto pravidlo má zabránit tomu, aby si tým netvořil nějakou farmu v rámci jedné ligy. Díky tomu by vznikla vlastně neregulérnost soutěže, což je právě problém, který se řeší v Chance lize, kde má Slavie vlastně už skoro oficiálně v lize dva kluby (Pardubice a Karvinou), kde má své trenéry, kteří jsou vlastně do jisté míry neodvolatelní, jelikož je Slavie i platí. To je za mě už úplně nonsense a nechápu, jak něco takového může fungovat. Slavie už navíc kupuje i hráče přímo pro tyto týmy. Takto například do Karviné přišel Camara a Vecheta.
Zpět ale do Premier league, která má zrovna tento problém pohlídaný, a tak se taková situace nemůže stát. Chelsea je dle mého v Anglii tím nejaktivnějším týmem a ta logistika jejich přestupové politiky musí být opravdu složitá. Když totiž máte tolik hráčů pod smlouvou, tak ty hráče musíte samozřejmě sledovat a sepisovat zprávy o jejich fungování v klubu a tak dále. Neumím si tedy představit, kolik týmů musí obsahovat takový skautingový klub velikosti Chelsea. Hodně fanoušků si dělá z Chelsea srandu, že to hrají jak nějakou hru a obzvláště jako fotbalového manažera, ve kterém to asi každý hrajeme hodně podobně. Chelsea si tímto způsobem zajišťuje budoucnost klubu, jelikož kupuje převážně mladou krev a kluky, kterým ještě není ani dvacet let.
Tento způsob posilování je na oko pěkný. Pokud máte totiž peníze, tak pro Vás není problém házet deset milionů euro klubům za mladé kluky s potenciálem. Hráčům dáte dlouhou smlouvu za malé peníze a pak už jenom doufáte, že to skutečně bude ta trefa do černého a mladík Vám během pár let vystřelí. U takové stylu se však musíte ohlížet a reálně si počítat, kolik takových jmen z historie Vám reálně vyšlo. Ideálně byste chtěli, aby to bylo stoprocent případů, ale všichni víme, že takové myšlenky jsou zcela nereálné. Za mě by bylo skvělé, kdyby Vám vycházelo i třeba 30 procent případů.
Všichni si vybavíme největší flop z nové éry Chelsea, kterým je jednoznačně Mykhailo Mudryk. Za tohoto hráče posílala Chelsea do Šakhtaru Doněck částku, která se měla pohybovat okolo sta milionů euro, což bylo v té době něco, co ještě nikdo neudělal. Chelsea kupovala hráče z ukrajinské ligy, který hrál dobře na úrovni této soutěže, ale nikdo nemohl vědět, jestli to je skutečně ten generační talent, který s jistotou naváže na skvělé výkony i v nejlepší lize na světě. Chelsea o tom byla přesvědčena a tak do toho šla. Všichni však už dneska víme, jak to vlastně dopadlo. Mudryk měl pozitivní test na doping a dostal trest, takže dneska nenastupuje. Nad jeho budoucností visí velký otazník a Chelsea by měla údajně uvažovat o tom, že tohoto hráče pošle na hostování do Španělska, kde je o tohoto hbitého křídelníka zájem. Myslím si, že i pro samotnou Chelsea byl Mudryk odstrašujícím příkladem toho, jak by to dělat neměla, a tak vidíme od té doby vlastně trošku zvolnění. Chelsea už totiž nehází takové nesmysly peněz najednou. Místo toho si za takovou částku koupí 5-7 hráčů, o kterých se sice ví, ale nikdo se o ně až tak moc nezajímá. Takhle teďka podepsala například dvojici Essugo a Quenda, který patří k velkým nadějím portugalského fotbalu a od léta budou patřit Chelsea.
Všem hráčům fotbalovém manažera se tento styl přestupové politiky líbí a já osobně vlastně s tím nemám velký problém. Na druhou stranu musíte mít výsledky a to i na finančním poli, což je přece jenom z dlouhodobého pohledu to nejdůležitější. Pokud bude co nejméně flopů jako Mudryk, tak tento systém může skutečně fungovat a Chelsea může v budoucnu z těchto podobných nákupů profitovat.
Václav Prokůpek