FOTBAL
1. ITALSKÁ LIGA
Po úvodním nadšení ze dvou výher 3:0, zavládlo v táboře fanoušků Juventusu mírné znepokojení. Bianconeri nedokázali dát dvakrát po sobě ani gól, ale protože zároveň neinkasovali, jsou stále bez prohry. Velká sláva to ale není.
Od nového trenéra Thiaga Motty se čekalo ledacos. Především ale zlepšení herní projevu, který pod vedením Massimiliana Allegriho dlouhodobě trpěl. Respektive nebyl vlastně vůbec žádný. Na úvod nutno říci, že se to víceméně daří, Juventus nějaký projev má a snahu mu upřít nelze. Ale pozor – řeči o titulu po prvních dvou zápasech proti Comu a Veroně byly opravdu poněkud předčasné. Další dva duely totiž ukázaly, že to zas tak velká sláva nebude.
Nadšení zavládlo především hned po prvním utkání proti nováčkovi z Coma. Juventus dominoval, útok střídal útok a šance šanci. No jo, ale pak se ukázalo, i v dalších zápasech Coma, že trenér Fabregas možná zvolil až příliš nebojácný, dokonce snad naivní, přístup k prvnímu duelu v Serii A. Takové prostory už Como následně nikomu nedávalo a minule dokonce málem porazilo Bolognu.
Ne snad, že by to nasazení Juventusu a jeho povedenou hru nějak snižovalo (ocenit musíme hlavně zapojení mladých hráčů, kteří patřili k tomu nejlepšímu), ale zpětně se zdá, že právě hra Coma byla tím hlavním, co to umožnilo. Ve Veroně totiž už výkon Juventusu tak přímočarý nebyl. Ale co, říkali si příznivci Staré dámy, výsledek 3:0 a ještě k tomu na půdě soupeře? To je přece jasný důkaz dominance, tažení za titulem může klidně začít.
První zádrhel pak přišel doma proti AS Řím. Juventus uhrál pouze bezbrankovou remízu, která se dá proti silnému protivníkovi přijmout, ale problém byl v tom, že poprvé začaly chybět i šance. Hlavně šance. A neviditelný začal být, jako tomu bývalo tradičně vloni a vlastně i předloni, osamocený útočník Dušan Vlahović. Nic, nevadí, jdeme dál, nedostali jsme gól. No, dovedete si představit, že by něco takového řekl Allegri? To by ho hned všichni sežrali.
Reprezentační pauza byla naplněna optimismem. Do sestavy a tréninkového procesu se totiž měly už konečně zapojit i všechny posily. V Empoli, kam Juventus zamířil hned po pauze, se tak nakonec i stalo – nové tváře dostaly šanci. A to hned ve velkém počtu. V základu byl Douglas Luiz, pravý obránce Kalulu, který přišel z AC Milán (důvod ale zůstává utajen), na křídle Nico González a hlavně v záloze Teun Koopmeiners. Mladíci na lavičce.
Kdo nezklamal byl obránce Kalulu. Odvedl si své a měl i nějaké záblesky ofenzivních výpadů. No jo, ale co dál? Douglaz Luiz fajn, ale kolmé přihrávky dopředu asi zapomněl v Premier League. Nico González byl neviditelný, ten vyloženě při prvním vystoupení zklamal. Snahu nelze upřít Koopmeinersovi, největší letní posile, na kterou Motta čekal tak dlouho a nechtěl se jí vzdát. Jenže, že by byly jeho akce nějak nebezpečné se opravdu říci nedá. Ano, i v jeho případě to bude chtít – logicky – více času na adaptaci, ovšem právě v Empoli dostali všichni šanci, aby se předvedli, protože soupeř určitě nedosahuje kvalit těch následujících. Juventus čeká v Lize mistrů PSV a pak v sobotu Neapol. A to bude jiné kafe, protože na Allianz Stadium se vrátí Antonio Conte, který zatím Partenopei vede na prvním místě. Minulá výhra 4:0 v Cagliari, to bylo něco, čím se chtěl prezentovat Juventus v Toskánsku.
Zůstalo ale jen u plánů. Budu se opakovat, ale Dušan Vlahović? No, teď se nedá říci, že by byl neviditelný, protože v prvním poločase měl velkou šanci, když mu přišla jediná průniková přihrávka a to tak dobře, že doběhl do vápna s míčem a byl v podstatě sám proti brankáři (ano, křižoval ho obránce), na kterého i vystřelil. Jenže ho trefil do nohy v situaci, kdy útočník jeho kvalit prostě musí dát gól. To jinak nejde. Zvlášť, když hraje za Juventus.
Kouč Mottovi se nedá vytknout, že by snad neměl odvahu. Ve druhém poločase udělal velké střídání, když na hřiště poslal své oblíbené mladíky. Do středu hřiště se dostal i Fagioli. Ale zase. Působilo to, že na hřišti je jediný hráč (Fagioli), který chce hrát směrem dopředu. Chyběl jakýkoliv moment překvapení. A všemu mohlo nasadit korunu Empoli, které si opatrně chystalo své šance, přičemž 3 z jeho 4 střel na branku byly opravdu nebezpečné. A kdyby dotáhlo brejk v samotném závěru nastavení a jeho útočník neselhal podobně jako Vlahović, mohlo slavit výhru a nikdo by se nemohl divit. Proti byl ale výborný brankář Perin.
Právě jeho výkon možná nasadil Mottovi brouka do hlavy. Není Perin ještě lepší než Di Gregorio? Těžko soudit, gól nedostal ani jeden, ale Perin svými zákroky naznačil, že by měl dostat šanci. A mělo by jich být o dost víc než v minulých letech, kdy ho do brány nepustil Szczesny. Teď je možná pozice jedničky v Juventusu otevřenější.
To jsou ale příjemné starosti. Alespoň se tak Thiago Motta může soustředit na ty ofenzivní, kde potřebuje probrat Dušana Vlahoviće. Hráčů mu k tomuto úkolu přišlo dost, takže výmluvy v průběhu podzimu asi čekat nemůžeme.