Začala Indická fotbalová Superliga

Před několika dny se rozehrál nový ročník fotbalové Superligy, celkově již osmý. Pokud si vzpomenete, před rokem jsem nabídl kompletní informace o soutěži, zároveň rozbor všech mužstev. Loni to vyšlo zhruba na tři blogy, ale letos budu stručnější a využiju pouze dvou blogů. V mnoha směrech bych se opakoval, takže se to pokusím shrnout do dvou článků s tím, že ten dnešní bude spíše seznamovací, za týden rozeberu všech jedenáct mužstev. Čeho jsem si za ty roky všiml, to je poměrně velká škála sázkařů, kteří se sázení na tuto soutěž účastní, což je dáno především tím, že Tipsport se Chancí nabízí stream ke každému utkání. Věřím, že právě těmto tipérům můj blog alespoň trochu pomůže.

Systém ligy se nijak nemění. Jedenáct týmů si to během následujících měsíců rozdá „každý s každým“. Čtyři nejlepší postoupí do semifinále, kdy první narazí na čtvrtého, druhý pak na třetího. Bude se hrát doma, venku, klasickým formátem, ze kterého vzejdou dva finalisté, které následně čeká pouze jedno rozhodující utkání o tom, kdo se stane králem ligy. Vítězství obhajuje Mumbai City, které si loni ve finále poradilo s ATK, historicky nejúspěšnějším klubem Indické Superligy (3x).

Velké změny se týkaly cizinců. Mám takový dojem, že ročník od ročníku upadá kvalita ligy. Zatímco v prvních dvou sezonách jsme mohli vídat fotbalisty jako Alessandro Del Piero, Robert Pires, Marco Materazzi, David James, Kostas Katsouranis, David Trezeguet, Nicolas Anelka, Adrian Mutu, Roberto Carlos, Lúcio či Didier Zokora, nyní se musíme spokojit s daleko méně věhlasnými jmény. Kluby měly v úvodním ročníku možnost až deseti zahraničních posil, avšak i toto číslo výrazně kleslo. Momentálně je povolen maximální počet šesti cizinců, minimální hranice je na čtyřech.

Dalším podstatným bodem je, že v jednu chvíli se na hřišti mohou nacházet pouze čtyři cizinci daného mužstva, což je pochopitelně z důvodu, aby výraznější prostor dostávali domácí fotbalisté, kteří se rázem dostanou do přesily a na hřišti jich bude vždy minimálně sedm z jednoho klubu. Na soupisce týmu smí být zapsáno maximálně pětatřicet jmen, z čehož alespoň tři musí tvořit gólmani.

Co se týče stadionů, tak v tomto ohledu se oproti loňskému ročníku vůbec nic nezměnilo. Stejně jako Česká republika, i Indie bojuje s covidem a zdá se, že celá sezóna proběhne bez účasti diváků na tribunách. Hraje se na třech stadionech, tím největším je Fatorda stadium (ATK Mohun Bagan, Mumbai City a NorthEast United) nacházející se v indickém státě Goa. Právě tento stánek si moc dobře pamatují Miroslav Slepička s Janem Šedou, kteří na něm slavili velké úspěchy v historicky první sezóně. Současný asistent trenéra příbramského mančaftu byl s pěti góly druhým nejlepším střelcem ligy, momentální brankář Mladé Boleslavi zase vychytal sedm nul, žádnému jinému brankáři se nepovedlo zaznamenat více čistých kont, i proto Jan Šeda obdržel ocenění Indian Super League Golden Glove za nejlepšího brankáře sezony. Takový Jan Štohanzl hrající za Mumbai City byl zase oceněn jako Fittest player neboli nejschopnější hráč celého ročníku.

Druhým stadionem je GMC Athletic Stadium (Bengaluru, Goa, Hyderabad a Jamshedpur), tím třetím pak Tilak Maidan Stadium (Chennaiyin, East Bengal, Kerala Blasters a Odisha). Týmy jsou pro domácí zápasy rozloženy rovnoměrně, stejně jako v minulé sezóně, aby nedocházelo k poškození trávníků, které v Indii často nejsou v úplně ideální kondici, na což si před několika lety stěžoval především Dimitar Berbatov. Podle toho je samozřejmě přizpůsobeno i rozlosování. Na již zmíněnou absenci diváků doplácí především Kerala Blasters. Psal jsem to už před rokem, ale „Žlutí“ mají jednoznačně největší základnu příznivců a za svým týmem vždycky stojí. Jen na Instagramu má profil Keraly téměř 2,5 milionu sledujících. Jak to vypadalo, když mohli na tribuny? Na to se podívejte v příloze pod článkem.

Když už jsem zmínil Slepičku se Šedou, tehdy je trénoval slavný Brazilec Zico. I trenérské osazenstvo pochopitelně s nadcházejícími ročníky opadalo, takový NorthEast United se letos jako jediný rozhodl vsadit na indického kouče. Khalid Ahmed Jamil v posledních dvou ročnících působil jako asistent a vedení na něj tentokráte vsadilo na pozici hlavního kouče. Tím nejzkušenějším je bezesporu Antonio López Habas, Španěl trénující ATK, který svůj temperament dával znát již od úvodní sezóny. V té se dostal do sporu s Francouzem Robertem Piresem a vyfasoval stopku na čtyři zápasy, která byla následně snížena o polovinu. O pár ročníků později po jednom z vypjatých utkání téměř zkolaboval na lavičce, přímo ke střídačce tehdy dojela sanitka, která se o Španěla postarala.

Nechci prozrazovat více než je nutné, to si nechám až na příští blog, každopádně Habas je velmi dobrým stratégem a s ATK již dvojnásobným vítězem ISL. Hattrick mohl dovršit v minulém roce, ale Mumbai ve finále překvapilo. Přesto jeho svěřence i letos řadím k největším aspirantům na titul. Přijde třetí titul pro tým, za který v minulosti nastupoval například Jakub Podaný?

Václav Prokůpek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *