Hokejový Král Králů v NHL

Některým hráčům NHL se nikdy nedostane takového uznání, jaké by si zasloužili. Důvody jsou různé. Jednou hráč stráví celou kariéru v klubu, který se trápí u dna NHL, podruhé ho zastíní výraznější spoluhráč a potřetí se vám i přes úžasnou kariéru nikdy nepodaří získat Stanley Cup. A pak je tu ještě jedna sorta hráčů, kterým se nedostává takového uznání, jaké by si zasloužili. A to jsou hráči, kteří nejlepší léta svých kariér strávili ve Vancouveru, Arizoně (předtím ve Phoenixu), San Lose a v Los Angeles.

Zvláštní, ne? Proč by hráči těchto klubů měli být nějací méněcennější? Je to snad tím, že tyto kluby nikdo nemá rád a fanoušci ostatních na ně hledí jako na nějakou chátru? Ne a ještě jednou ne. Pravé důvody jsou mnohem prostší. Většina klubů NHL je totiž situována okolo východního pobřeží Severní Ameriky a tyto čtyři zmíněné kluby jsou tak trochu od ostatních klubů izolované, protože jsou na samém západě Severní Ameriky. Schválně se podívejte na tuto mapu a rozklikněte si ji:

https://www.hokejtour.cz/blog/navstivte-s-nami-new-york-hlavni-mesto-sportu-v-americe/mapa-nhl-klubov-1024×755/

Samotná izolace by až tak nevadila, taková Florida a Tampa Bay jsou také od ostatních klubů NHL pořádně daleko, ale tady jde o něco jiného. Tady jde o časový posun. Ten totiž mezi východním pobřeží a třeba Los Angeles činí tři hodiny a to už je pořádná chvíle. Takže když se třeba ve Vancouveru nebo v Los Angeles hraje v hlavním vysílacím čase v osm hodin večer, je už na východním pobřeží jedenáct hodin a každý se už pomalu chystá do postele, nebo v ní už dávno je.

Tyto čtyři kluby a jejich hráči tak nejsou většině fanoušků NHL moc na očích a ti mají pak tendence je trochu přehlížet. Moc fér to vůči nim není, ale logiku to dává. Někteří hráči jsou tak trochu upozadění a moc se o nich nemluví. A přitom by si to všemi deseti zasloužili.

A přesně takovým případem je i Luc Robitaille, který je dodnes se 1394 body nejproduktivnějším levým křídlem NHL v historii. To už je dostatečný výkon na to, aby ho každý v NHL znal, ne? Já myslím, že ano, ale i tak se o Lucovi Robitaillovi nemluví tak, jak by si zasloužil. A od toho jsem tady já, abych vám ho trochu přiblížil 🙂

Původně to přitom ani nevypadalo tak, že by se Robitaille měl do NHL vůbec dostat. V QMJHL sice díky své chytrosti a skvělé předvídavosti sbíral více než bod za zápas, ale stejně se nečekalo, že by byl Robitaille draftován. Všechny skauty totiž odrazovalo jeho podprůměrné bruslení, se kterým podle skautů na NHL nikdy mít neměl. Před draftem ho nakonec oslovil pouze jediný klub, takže sám Robitaille tak nějak tušil, že se na něj při draftu nedostane.

Ale nakonec ten jediný tým, který ho oslovil, si ho nakonec na draftu i zamluvil. Jak asi správně hádáte, tak to byli Los Angels Kings, kteří jej draftovali v devátém kole jako celkově 171. hráče roku 1984. Do prvního týmu se sice ihned nedostal, ale to nemuselo vadit, protože hned v další sezóně v QMJHL získal v 64 zápasech ohromujících 148 bodů a každý si pak myslel, že s takovým výkonem se už Robitaille musí do prvního týmu Kings dostat.

Robitaille byl ale hned po nováčkovském kempu kvůli slabému bruslení opět převelen do QMJHL s vědomím, že pokud na bruslení nezapracuje, Los Angeles si ho nepovolají na příští kemp a rovnou s ním ukončí smlouvu. Robitaille si to vzal k srdci a ve své třetí sezóně v QMJHL získal více než tři body za zápas.

Hlavně ale zlepšil své bruslení, což mu otevřelo dveře do NHL. Na tréninkovém kempu si všechny získal a dokonce si ho legendární Marcel Dionne vzal na rok k sobě domů, aby mu přechod do NHL co nejvíce ulehčil. I díky tomu celou příští sezónu strávil v prvním týmu Kings a díky 84 bodům v 79 zápasech si připsal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezóny. Takhle v Los Angels strávil osm let, kdy každý rok překonal svůj nováčkovský bodový účet. Nikdy se sice nestal nejlepším bruslařem, ale to ke své hře ani tak nepotřeboval. Vynikal totiž v předbrankovém prostoru, kde si věděl rady jako nikdy jiný.

V té době hokej nabíral v Los Angeles hlavně díky Wayna Gretzkyho na popularitě a na lajnu Robitaille – Gretzky – Kurri se byla radost dívat. K zisku Stanley Cupu ale ani tenhle úžasný útok nestačil a tak Los Angeles Luca Robitailla vyměnilo do Pittsburghu.

Tento trejd Robitaille i fanoušci obrečeli, ale nedalo se nic dělat, NHL byl už tehdy byznys a Los Angeles si vypočítalo, že tento trejd mu v konečném důsledku pomůže. Ale nepomohl…

Los Angeles se bez Robitailla několik dalších let ani nepodívalo do play off a fanoušci spílali vedení, co to udělalo. Robitaille strávil následující tři roky v Pittsburghu a New Yorku, ale nebylo to ono a tak požádal Rangers, jestli by ho nemohli vytrejdovat zpátky domů – do Los Angels.

Fanoušci byli u vytržení a div, že Robitaillemu nestavěli sochy. Robitaille zase ožil, ale Los Angels už ani zdaleka nebylo tak silné jako dřív. Ale Robitaille nechtěl končit jako jeho ikona a učitel Marcel Dionne, tedy bez Stanley Cupu, a po čtyřech letechpožádal o trejd do Detroitu. Los Angeles mu gentlemansky vyhovělo. Další loučení sice opět Robitaille i fanoušci obrečeli, ale smutek jim nevydržel moc dlouho. Po tom, co Robitaille s Detroitem vážně hned v té samé sezóně získal Stanley Cup, podepsal s Detroitem ještě jednoletou smlouvu a po jejím vypršení se opět vrátil do „města andělů“.

Tam po dvou sezónách jako klubová ikona a snad ještě větší legenda než Marcel Dionne ukončil jako král Králů z Los Angeles kariéru a pověsil brusle na hřebík. Po dvou letech se dočkal zařazení do síně slávy, vyvěšení svého dresu na strop haly Kings a dokonce se dočkal i zmiňované sochy před stadionem.
Ani tehdy ale své pouto s Kings nezpřetrhal. Netrvalo to totiž dlouho a Robitaille se stal prezidentem pro obchodní záležitosti a pro Kings pracuje doteď.

Kdo by to byl předtím do kluka, který před příchodem do Los Angeles ani neuměl pořádně bruslit a vlastně ani neuměl anglicky…

Václav Prokůpek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *