Kriminálník se stal vlastníkem Atlética Madrid

V profesionálním sportu se pohybuje celá řada svérázných majitelů, o jejichž cti bychom mohli mít pochyby. Někdy právem, někdy ne. V Česku je v tomto ohledu jednoznačně nejznámější takovou postavou Jaroslav Starka, o kterém toho už bylo napsáno tolik, že se ztrácím v tom, co pravdou je a co pravdou není. V posledních letech mu sice zdatně sekunduje Miroslav Pelta (významný člen ODS v Liberci), který je asi ukázkovým oportunistou a „vyčůránkem“.

Ale jistě je nám jasné, že Jaroslav Starka bude jen malou rybou v porovnání s jinými majiteli fotbalových klubů v zahraničí. Známým případem je například rumunský majitel FCSB (Dříve Steauy Bukurešt), který má pravidelně pletky s policií kvůli korupci, různým napadením, ovlivňováním zápasů, atd. Navíc nešetří peprnými vyjádřeními na adresu nejrůznějších fotbalistů, nebo jiných majitelů fotbalových klubů. Třeba o majiteli Chelsea Romanu Abramovičovi řekl, že se může jít se svým celým majetkem vycpat, protože jeho zajímá jenom to, že jeho oblek je mnohem dražší než ten Abramovičův. O prezidentovi Ajaxu zase řekl to, že s ním odmítá sedět u jednoho stolu, protože boty ředitele Ajaxu stojí 10 000 korun, zatímco jeho boty stojí 100 000 korun.

Ovšem když se řekne nejsvéráznější majitel fotbalového klubu v historii, tak asi nikdo nemá na bývalého majitele Atletica Madrid Jesuse Gila, o kterém bude tento blog.

Jeho příběh začíná v roce 1933 v malém španělském městečku Burgo de Osma. Malý Jesus vyrůstal ve velmi chudé rodině, která se plahočila na rodinné farmě, kde i Jesus musel odmala pomáhat. Ovšem sám chtěl od života mnohem více, a proto se v šestnácti letech odstěhoval do Madridu, kde se chtěl prosadit. Zpočátku se živil jako prostý dělník, což pro něj mohlo být to nejlepší, co ho mohlo potkat. Uvědomil si totiž, že stavební firmy v Madridu jsou velmi zaostalé a neefektivní, což ho nakopnulo k tomu založit si vlastní stavební firmu. Navíc si mezi ostatními zedníky našel přátele, kteří do dovedli k jeho životní lásce – Atleticu Madrid.

Jak se Jesus dostal ke kapitálu, aby mohl založit a rozjet stavební firmu, je dodnes záhadou, ale spekuluje se, že tehdy poprvé Jesus sklouznul na šikmou hranu a začal si tykat s organizovaným zločinem. Ať už to ale bylo jakkoliv, Jesusova firma byla záhy velmi úspěšná a brzy začala expandovat do celého Španělska. Jesusova firma dostávala díky úplatkům a vydírání obrovské státní zakázky a vypadalo to, že Jesus je na nejlepší cestě k tomu, aby se stal velkým a uznávaným podnikatelem. Tento plán ale dostal velkou trhlinu v okamžik, kdy se jeden z jím postavených domů zhroutil, čímž zabil 58 lidí a dalších stovku jich zranil.

Při vyšetřování se zjistilo, že Jesusova firma šidila cement a beton, což potvrdili i nejrůznější stavbyvedoucí, kteří sice Jesuse na možné rizika upozorňovali, ale on si nedal říct. Byl odsouzen na dvanáct let, ze kterých si ale nakonec odseděl pouhé dva, neboť generál Franco mu udělil státní milost.

Kdo by si myslel, že Jesusova firma po takovém incidentu nemůže dostat žádnou další státní zakázku, pletl by se. Ve vězení totiž Jesus poznal prominentní kontakty, kteří mu poté všemožné zakázky zařizovaly jako na zlatém podnose. Jesus své aktivity časem přesunul k přímořskému městu Marbella, kde vybudoval několik významných hotelů, a kde měl už tak velkou moc.

Ale i tak byl většině veřejnosti stále neznámý. To se změnilo v roce 1987, kdy se stal prezidentem a zároveň většinovým vlastníkem Atletica Madrid. Tento krok ho předurčil k nesmrtelnosti. Atletico vrátil na fotbalové výsluní a stal se miláčkem všech fanoušků. Ti oceňovali jeho lásku ke klubu a prořízlou pusu a bezprostřednost. Během svého působení proslul stovkami bonmotů, které by mu dnes asi neprošly. Navíc v roce 1996 získal pro Atletico ligový titul po sedmnácti letech.

Jedním z jeho největších skandálů bylo, když Ajax kvůli několika hráčů tmavé barvy označil za FC Kongo. O rozhodčích zase pravidelně říkal, že to jsou „teplouši“ a na adresu novinářů řekl, že by se radši bavil se svými koňmi než s nimi. Jednou zase řekl, že udělal chybu, že s hráči jednal jako s lidmi, a že by je nejraději zastřelil. Dneska už něco nepředstavitelného.

Vzhledem k jeho prudké povaze asi není překvapením, že za 17 let, které Atletico vedl, vyměnil přes 40 trenérů. Tak trochu v žertu říkal, že vyhodit trenéra je pro něj jako dát si pivo.

Ale i když už tohle je silná káva, tak své největší skandály zažil mimo fotbal. Kromě vedení Atletica Madrid byl totiž také 11 let starostou Marbelly. Svou vládou připomínal diktátora. Zřídil například vlastní lidovou milici, která měla dohlížet na pořádek ve městě, k čemuž využívala všech prostředků. Nebyly výjimkou pouliční rvačky s prostitutkami, homosexuály, nebo s žebráky. Někteří obyvatelé dokonce říkají, že Gil některým žebrákům zaplatil za to, aby se z Marbelly odstěhovali. Pak se samozřejmě Jesus všem chlubil, že zbavil město nezaměstnanosti a špíny, na což obyvatelé slyšeli a tak si ho jako starostu nechali jedenáct let.

A po celou tuto dobu Jesuse až bezmezně milovali. Hotely rostly jako houby po dešti, ulice byly čisté, nezaměstnanost byla velmi nízká, prostituce zcela zmizela a celkově oblast díky turistickému ruchu velmi prosperovala. To se změnilo v roce 2002, kdy vyšlo, že za dob jeho starostování byly zpronevěřeny desítky milionů euro, velká část ve prospěch Jesusových firem nebo Atletica Madrid.

V tu dobu už nebyl činný ani v Atleticu Madrid, protože jeho zdraví vzhledem k jeho nadváze bylo velmi chabé a doktoři mu doporučili, aby už na fotbal ani nechodil kvůli slabého srdce. To sice Jesus odmítl, protože Atletico miloval, ale klub raději předal svému nejstaršímu synovi Miguelovi, který klub vlastní doteď.

Po provalení kauzy ho mělo čekat vězení. Toho už se ale Jesus nedočkal. Dne 12. 4. roku 2004 ho totiž ve věku 71 letech skolila mozková mrtvice. Ale i přes to všechno je ve Španělsku považován za jednoho z nejoblíbenějších majitelů historie. V Atleticu ho milují a doteď na něj pravidelně vzpomínají. Vždyť jeho pohřbu se osobně zúčastnilo přes 25 000 lidí fanoušků Atletica Madrid.

Autor Václav Prokůpek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *