Světový šampionát v Kataru? A co lidská práva?

Ačkoliv nám FIFA stále tvrdí, že na stadionech je místo pouze pro sport, v poslední době jsme neustále svědky různých kampaní, které mají politické pozadí. V posledních týdnech jsme byli svědky doslova laviny obviňování z rasismu v různých soutěžích, řada reprezentačních týmů poklekává před začátkem zápasů na podporu jistého hnutí, přestože před pár lety měla světová fotbalová organizace problém s vlčími máky na dresech, při příležitosti uctění památky padlých veteránů. Zejména téma rasismu opět silně rezonuje evropskou a českou fotbalovou scénou a bylo zde již vícekrát probíráno. Co mě zaujalo v minulých dnech a zůstalo trochu stranou zájmu, bylo otevření tématu lidských práv v Kataru některými reprezentacemi. Stalo se tak při příležitosti prvních kvalifikační zápasů na MS, které se bude v této zemi konat. Proto bych to rád v následujícím blogu rozvedl.

Před více než 10 lety rozhodla FIFA o pořadatelství MS 2022. Vůbec poprvé se mělo hrát v muslimské zemi a v malém arabském státě Katar. Od začátku se tato volba dostala pod palbu kritiky, vzhledem k příliš horkému počasí v letních měsících či pořádání tak velké akce na dost malém území. Probírala se i korupce při volbě tohoto pořadatele a případná bezpečnostní rizika. FIFA si však trvala na svém. Častým argumentem bylo poukázání na jiné sporty, které začaly postupně pořádat svůj šampionátu v této zemi jako házená či atletika. A dokonce poprvé v historii přesunula termín MS na zimní měsíce, kdy je tamní podnebí příjemnější. S postupným budováním infrastruktury a stadionů začali různé mezinárodní organizace a někteří novináři upozorňovat na nezvykle velký počet mrtvých při stavebních pracích. Všechny výtky katarská vláda odmítla a její slova vesměs potvrzovala FIFA. Zkrátka nic se neděje, umřelo pár lidí, což se stalo i dřívějším pořadatelům v Brazílii či JAR, máme své pozorovatele a záruky místní vlády. I když si spousta lidí myslí něco jiného, jede se dál.

Možná si vzpomenete i na rok 2017, kdy se Katar dostal do sporu s regionální mocností Saúdskou Arábii a dalšími státy, kvůli údajné finanční podpoře terorismu a režimu v Íránu. Tehdy zaznívaly hlasy o přehodnocení pořadatelství MS 2022. Z fotbalového hlediska Katar vylepšil své PR, když nakoupil do klubu Paris SG, který již roky vlastní šejci z této země, hvězdy Mbappého a hlavně Neymara, z něhož udělali nejdražšího hráče světa. Pro zajímavost spor na Arabském poloostrově skončil poměrně v tichosti letos lednu a došlo k otevření leteckého prostoru a hranic ze strany Saúdů a opětovného navázání diplomatických vztahů. Tím se vyřešila i případná bezpečnostní hrozba a komplikace pro budoucí MS.

Ale jak již jsem v úvodu zmínil, některé reprezentační týmy si „vzpomněly“, že v Kataru opravdu umírá obrovské množství dělníků na stavbách a vlastně obecně nejsou dodržována lidská práva pro některé minoritní skupiny či přistěhovalce. To všechno je sice hezké, ale proč s tím většina týmů přichází v této době, když je MS v podstatě za dveřmi? Jistě nabízí se načasování právě na začátek bojů o šampionát a na řadě stadiónů jsou práce v plném proudu. A je tedy šance při větším tlaku na katarskou vládu a FIFU ještě zachránit životy dělníků pracujících v často otřesných podmínkách. Ale podle mě tento tlak ze strany reprezentačních týmů měl přijít mnohem, mnohem dříve. I vzhledem k výše uvedeným faktům a celkovému vývoji situace v Kataru za posledních 10 let. Ze strany fotbalových svazů či klubů jsem v posledních letech nějakou výraznou mediální odezvu nezaznamenal, i přesto, že jsme viděli před lety zadržení novinářů katarskými úřady, kteří dokumentovali úmrtí těchto pracovníků. A nejen oni museli vědět o tamní kruté realitě.

Arabská zemička má podle různých zdrojů necelé 3 miliony obyvatel. Aby tak náročnou stavbu všech stadionů, hotelů a dálnic zvládla, najímá obrovské množství zaměstnanců že zahraničí, ale ne pouze dělníky na nejtěžší a nebezpečné práce. Potřebuje řadu stavebních inženýrů, architektů a jiných specializovaných profesí. A tito lidé v mnoha případech nejsou z Pákistánu nebo Bangladéše, ale z Německa, Nizozemska a dalších evropských zemí, jejichž reprezentace se připojili k zmíněné akci na podporu lidských práv. A oni museli vidět tu situaci po celou dobu z první ruky, tak jako zástupci dalších západních firem, které do Kataru dodávají technologie apod. Jak se říká, peníze až na prvním místě, takže vzájemný obchod běžel a běží dál.

I z tohoto důvodu mi přijde celá akce jako předem připravené alibi pro některé evropské státy. To i koresponduje s vyjádřeními jejich představitelů a některých hráčů. Ano, my teď o situaci víme, proto budeme podporovat dodržování lidských práv dělníků z rozvojových zemí, ale na turnaj pojedeme, i když by se tam hrát nemělo. Mě to připadá, jak kdyby se probudili po letech ze zimního spánku nebo žili ve vzduchoprázdnu. Pak jsou tu ještě slova o bojkotu ze strany norských klubů, které k tomu vyzvali tamní reprezentaci. Což je ovšem mimo realitu, jelikož by to znamenalo až několikaleté vyřazení ze soutěží pořádaných FIFA. A opět to naráží na zmíněný fakt, že to i tyto radikální názory měly přijít mnohem dříve, aby se mohly připojit i další státy a reálně se pokusit o nějakou změnu. Nyní je to takový výkřik do tmy.

Sice žijeme ve velmi turbulentní době i díky bohužel stále probíhající pandemii covidu. Ale pravděpodobně tedy příští rok MS v Kataru proběhne. Další mundial v roce 2026 bude v Severní Americe. Na MS 2030 si dělala původně velký zálusk Čína, aktuálně to vypadá spíše na návrat do Evropy, zájem je na Britských ostrovech, kandidovat by společně chtěly čtyři státy z Balkánu a Španělsko s Portugalskem. Ale v dalších letech se spekuluje o zájmu Číny, Indie nebo Indonésie. Lidnatých zemí, které zrychlují svůj ekonomický růst a sílu. Ovšem tam se opět můžeme dostat do stejné situace s ohledem na politiku a téma lidských práv jako teď v Kataru.

Autor Václav Prokůpek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *