Indická reprezentace: Má budoucnost?

Indické reprezentaci pomáhá ISL k tomu, aby docházelo ke zkvalitnění domácích fotbalistů a jestli se Indie může měřit se soupeři jako je Japonsko, Jižní Korea nebo Čína.

Kromě toho, že ekonomika Indie roste obrovským způsobem a z hlediska HDP je třetí největší ekonomikou na světě, rostou i výkony fotbalového národního týmu. Řekněme si to narovinu, Indie není tým, který patří ke světové elitě, jenže kdybychom se chtěli vrátit o 70 let zpět, tak bychom museli změnit názor. Úspěchy tohoto asijského nároďáku jsou zaznamenány zejména na Olympijských hrách. Čtyři účasti, nejlepší z nich v roce 1956 na Olympiádě v Austrálii, kde se Indové probojovali až do semifinále. Nestačili ale na Jugoslávii, v boji o třetí flek pak padli s Bulharskem. Přesto je čtvrté místo nesmazatelným písmem zapsáno v historii indické kopané. V roce 1964 druhá příčka na Mistrovství Asie, kterého se ale zúčastnily jen čtyři týmy. Vítězem se stal domácí Izrael. Zanechme ale historii, 21. století je pro Indii kruté. Proto vznikla již několikrát omílaná Indická Superliga (ISL). Tam by měly nastupovat hvězdy, po jejichž boku by indičtí hráči měli vykazovat růst. Jestli se chcete dozvědět, kdo všechno už v této lize hrál, doporučuji přečíst můj úvodní blog, jenž jsem věnoval právě historii soutěže (Z ISL se postupem času vytratily hvězdy).

Nedá se počítat s tím, že postavíte Roberta Carlose, Marca Materazziho, Alessandra Del Piera či Davida Trézégueta vedle nezkušených mladíků a do pěti let se probojujete na světový šampionát. Přesto se zkušenosti dostavily poměrně brzy, v únoru roku 2019 se koná AFC Asian Cup, tedy Mistrovství Asie a Indie je vylosována do velmi těžké skupiny k Bahrajnu, Thajsku a domácím Spojeným Arabským Emirátům. Oni ale v úvodním zápase překvapí Thajsko, kterému nasází čtyři branky a po výhře 4:1 berou tři body. Září borci ze Superligy, kapitán Chhetri připisuje dvě přesné trefy. Jelikož postupují tři týmy, vypadá to jako hotová věc – Indové i tak končí čtvrtí poté, co s domácím výběrem padnou 0:2 a v rozhodujícím souboji proti Bahrajnu inkasují v nastaveném čase z pokutového kopu. I remíza by jim stačila na postup, jenže sen se nenaplňuje a kádr plný hráčů z ISL putuje domů. Na dlouhou dobu asi poslední možnost pro Indy k postupu ze skupiny, protože v roce 2019 měli excelentní kádr, ze kterého šel na papíře strach. Stoprocentně šlo vytěžit více! Oni to předváděli i na hřišti, ale proti brance z pokutového kopu v nastavení nic neuděláte. Do přílohy přikládám sestřih ze zmíněného souboje. Tento zápas měl jednu českou stopu, bahrajnskou reprezentaci totiž vedl Miroslav Soukup.

Určitě se ptáte, proč na dlouhou dobu poslední možnost. Je to dáno tím, že generace, která zažila tu „zlatou vlnu“ zahraničních hvězd stárne a do reprezentace se dostávají stále mladší hráči. Ano, ti hrají také převážně v ISL, jenže po boku o tři stupně horších spoluhráčů, než to měli například Chhetri, Jeje, Gurpreet nebo Adil Khan. To se projevuje i v současnosti. Na začátku května 2019 totiž poměrně slušnou trenérskou smlouvu obdržel bývalý hráč West Hamu Igor Štimac. Fanoušci si od něj hodně slibovali, jenže v rozehrané kvalifikaci na blížící se šampionát v Kataru se Indii moc nedaří. Po pěti odehraných zápasech jen tři body za tři remízy. Klíčové duely s Ománem ale svěřenci chorvatského stratéga nezvládli, doma i venku prohráli nejtěsnějším možným rozdílem. Jelikož už kvalifikační boje s Ománem mají za sebou, v poslední reprezentační pauze si proti arabskému státu z jihovýchodní části Arabského poloostrova střihli přátelák. Štimac přivítal deset nových tváří, ale na výsledku to nebylo znát. Duel skončil nerozhodným výsledkem 1:1, i když je třeba přiznat, že soupeř neproměnil penaltu a několik dalších příležitostí. V následném přáteláku proti Spojeným arabským emirátům už to bylo horší, „hra, set, zápas“, Indové vyfasovali kanára. SAE sice mělo dva „cizince“, kteří přijali občanství státu, i tak to byl obrovský debakl.

Obávám se, jestliže organizátoři ISL do dalších sezón nenatáhnou ty největší hvězdy, půjde národní tým zase rychle dolů. Docela by mě zajímalo, jak by si Indové v roce 2019 vedli, kdyby ve skupině čelili Japonsku nebo Austrálii. Řekl bych, že tehdy by ostudu neudělali, teď už bych si tím nebyl tolik jistý. Historicky nejlepším střelcem je kapitán Sunil Chhetri, v reprezentačním dresu nasázel už 72 branek, což je obdivuhodné číslo. On je kapitánem nejen v repre, ale i v ISL, kde hájí barvy Bengaluru. V žebříčku FIFA se výhradně hinduistický stát nachází na 105. příčce. Ještě se musím vrátit k již zmíněné Olympiádě 1956, kdy se čtyřikrát za Indii prosadil Neville D’Souza. Byl to první asijský fotbalista, jenž na OH zaznamenal hattrick. V roce 1980 bohužel zemřel na krvácení do mozku, v Indii na něj ale nezapomínají a často si jej připomínají.

Autor: Václav Prokůpek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *